Pokličky

Roku 1953 byla zřízena přírodní rezervace Kokořínský důl o rozloze více jak 20 kilometrů čtverečních. Roku 1976 byla na ploše 271 kilometrů čtverečních vyhlášena chráněná krajinná oblast Kokořínsko, jejíž součástí je rezervace Kokořínský důl. Samotný Kokořínský důl je dlouhý 23 kilometrů. V rezervaci se nachází mnohé pískovcové skály a skalní města, lesy a zbytky skalních stepí, louky, mokřady, tůně či rybníky.
Jedním z hojně vyhledávaných cílů na Kokořínsku jsou takzvané pokličky. Jedná se o skalní útvary, jejichž vznik je podmíněn různou tvrdostí hornin. Horní vrstva silná až jeden metr je tvořena tvrdými slepenci a železitými pískovci, zatímco spodní vrstvu tvoří měkčí pískovec s příměsí jílu. Měkký pískovec je při zvětrávání rychleji narušován a horní odolnější vrstva zůstává zachována, čímž vzniká typický hřibovitý tvar klobouku posazeného na užší noze.
Nejznámější a nejvýraznější pokličky se nachází nad Kokořínským dolem v místě vyústění rokle Močidla. Tyto pokličky jsou také nazývané Mšenské, jelikož se nachází asi 5 kilometrů od Mšena. Nejmohutnější poklička dosahuje výšky 12 metrů a samotný klobouk je tlustý 1,5 metru a má rozměry 6 x 5 metrů. Tato poklička je nejznámější a najdeme ji jako první při výstupu od parkoviště po dřevěných schodech.
Méně známé jsou takzvané Jestřebické pokličky, které se nacházejí nad Vojtěšským dolem asi kilometr od obce Vojtěchov.
Jelikož proces eroze neustále pokračuje, občas je již noha pokličky tak slabá, že dochází k pádu horní části skály. Přesto však v okolí vznikají takzvané zárodečné tvary. Jedná se o méně vyvinuté formy pokliček, z nichž snad časem budou stejně pěkné pokličky jako ty dnes známé.