Jeskyně Na Špičáku

Jeskyně byly pojmenovány podle jména 516 metrů vysokého kopce Špičáku u Supíkovic. Celý kopec i s podzemím je chráněným územím.
Jeskyně Na Špičáku vznikla před 350 – 380 miliony let v devonských mramorech. Jednalo se o mořské usazeniny, které vytvořily přes 400 metrů dlouhý labyrint chodeb a puklin. Vývoj krasové výzdoby byl ovlivněn tavnými vodami ledovce, které daly chodbám charakteristický tvar srdce. Během změny klimatu totiž docházelo k pronikání vody do podzemních puklin, které byly rozšířeny do tvaru srdce.
První písemná zpráva o jeskyni Na Špičáku pochází z roku 1430. V tomto roce v pokynech pro hledače zlata popsal Ital Antoniu Walse (Vlach). Díky této jeho zmínce můžeme jeskyni označit za nejstarší písemně doloženou jeskyni na území střední Evropy. V té době se jeskyně nazývala Supíkovická jeskyně. Právě díky Walsově zmínce však byly mylně pokládány za rudné opuštěné štoly.
V minulosti jeskyně velmi často sloužila jako úkryt pronásledovaným lidem nebo lapkům. Zloději zde číhali na obchodní povozy jezdící po staré obchodní stezce spojující Slezsko s Polskem. Z těchto dob se na stěnách dochovalo mnoho epigrafických nápisů. Nejstarší nápis pochází z roku 1519. Další kresba pochází z roku 1564.
Z roku 1613 pochází další kresba v jeskyni. Všechny kresby i letopočty jsou překryty sintrovými povlaky, které se v průběhu staletí vytvořily. Jedná se o kašovitou hmotu rozloženého vápence, který se srážel při silném průsaku vody. Je tedy téměř jisté, že záznamy jsou skutečné. Po bitvě na Bílé hoře sloužila jeskyně jako úkryt pronásledovaným českým bratřím. Za jejich přítomnosti sloužily jeskyně dokonce ke kultovním účelům. Stěny chodeb jsou od těchto dob zčernalé od loučí a ohňů. Během všech pobytů nezvaných hostů v jeskyni byla zničena krasová výzdoba. Zachována zůstala jen v místech, které v té době nebyly přístupné.
Poté se však pravděpodobně na jeskyně zapomnělo, protože z následující doby se nedochovaly o jeskyních žádné písemné zprávy.
Další zpráva pochází až z roku 1806 od R. Kneifla. Další zmínka je z roku 1837. V letech 1884 – 1885 byla jeskyně moravsko-slezským Sudetoněmeckým horským spolkem, který se zaměřoval na turistiku, částečně zpřístupněna pro veřejnost. Nechal v úzké roklině postavit 52 kamenných tesaných schodů. Ke svícení v jeskyni se používaly karbidky.
Jeskyně však nebyly udržovány a proto zpustly. Celou první polovinu 20. století byly ve značně zuboženém stavu a nenašel se ani provozozovatel, který by jeskyně zpřístupnil veřejnosti. Roku 1949 se jeskyní Na Špičáku i sousedních jeskyní Na Pomezí ujal Komunální podnik v Jeseníku. Až další provozatel zřídil elektrické osvětlení a roku 1955 byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti. V té době byl vybudován nový otvor, který je používán jako východ a také vstup pro vozíčkáře.
Celý homolovitý kopec Špičák je v současnosti spolu s krasovým podzemím chráněným územím. Návštěvníkům je zpřístupněna zcela bezbariérová prohlídková trasa v délce 230 metrů. Svou délkou tedy patří mezi nejmenší zpřístupněné jeskyně v naší republice. Jeskyně leží téměř v rovině a vnitřní prostory jsou téměř suché. Stěny pokrývají sintrové povlaky, takzvaný nickamínek, díky kterým se stěny třpytí v podobě růžic. Teplota v jeskyni je téměř konstantní – okolo 8 stupňů Celsia. Jeskyně se také mohou pochlubit pravidelným výskytem netopýra.