Pravčická brána
Pravčická brána je největší přirozená skalní brána v Evropě. Leží na česko-německé hranici asi 20 kilometrů severně od města Děčína, asi 3 kilometry severovýchodně od obce Hřensko a 2 kilometry severozápadně od obce Mezní Louka.
Leží v 1. zóně Národního parku České Švýcarsko v nadmořské výšce 415, resp. 447 metrů. Geomorfologicky patří k Děčínské vrchovině k podcelku Jetřichovické stěny. Je součástí takzvané Křídelní stěny, ze které vybíhá směrem na jihozápad.
Původ zdejších hornin sahá do období druhohor do doby křídové. Na dně moře se vytvořily písčité usazeniny, ze kterých zpevněním vznikl pískovec. Když moře ustoupilo, pískovec byl rozlámán a po miliony let docházelo k různým erozím. Zvětráváním méně odolné části skalního ostrohu vznikla také Pravčická brána.
První písemná zpráva o bráně pochází z roku 1410, znovu je zmiňována v letech 1451 a 1492.
Až do 2. poloviny 18. století nebyla oblast navštěvována. Dva Švýcaři, kteří pracovali na rekonstrukci drážďanské galerii, malíř Adrian Zinng a rytec Anton Graff, navštívili oblast roku 1776. Odmítli se vrátit domů s tvrzením, že své Švýcarsko našli zde. Již roku 1785 se začaly objevovat první zprávy o Saském Švýcarsku.
Počátkem 19. století začali bránu vyhledávat umělci z německého Saska, aby jí zachytili na svých dílech. Roku 1826 bylo pod bránou zřízeno občerstvení, šlo o chatku pobitou kůrou. O pět let později navštívil bránu dánský spisovatel Hans Christian Andersen. V roce 1837 zde vznikla také nocležna. Roku 1851 bránu znovu navštívil H. Ch. Andersen. V 60. letech 19. století došlo na úpravu stezky za účelem přístupu na koni, v 70. letech byla takzvaná Pelagiensteig vydlážděna a postavena promenádní stezka k Mezní Louce. V roce 1880 proběhly další úpravy stezky, především výstavba můstků usnadňujících překonání náročného terénu. Roku 1881 nechal tehdejší majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen pod bránou na místě původního občerstvení postavit výletní zámeček Sokolí hnízdo. Byl postaven v alpském stylu a sloužil jako hotel a hostinec. Po dokončení roku 1882 se začalo za přístup k Pravčické bráně vybírat vstupné. Postupně došlo také k budování zábradlí na vyhlídkách.
V roce 1963 byla Pravčická brána prohlášena Chráněným přírodním výtvorem. Rostoucí návštěvnost způsobovala výraznou destrukci brány, takže roku 1982 byl přístup na bránu zakázán. Od roku 1992 je 1,11 ha okolo Pravčické brány národní přírodní památkou. V témže roce se Sokolí hnízdo stalo soukromým majetkem.
Roku 2002 se brána dostala do 1. zóny Národního parku České Švýcarsko. V roce 2009 se Pravčická brána dostala mezi 71 semifinalistů na výběr sedmi přírodních divů světa, ale do finále se nedostala.
Pravčická brána je 16 metrů vysoká, její vrch je 21 metrů nad zemí. Je 26,5 metru dlouhá, 7-8 metrů široká a minimální tloušťka jsou 3 metry.
V přízemí Sokolího hnízda se nachází stylová restaurace vyzdobená původními malbami, v patře pak galerie a muzeum.
