SOOS
V západních Čechách jsou stovky minerálních pramenů. Většina z nich je využívána k pití nebo pro léčebné a lázeňské účely. Jen malá část zůstala v původním stavu. Všechny prameny však mají společné to, že se jedná o dozvuky poslední sopečné činnosti na našem území.Jedním z nejpozoruhodnějších míst na území naší republiky je SOOS. Jedná se o zlomek zachované pravěké třetihorní krajiny, který najdeme 6 kilometrů severovýchodně od Františkových Lázní. Roku 1964 bylo zdejší území o rozloze 221 ha vyhlášeno národní přírodní rezervací. Název SOOS pravděpodobně pochází z německého slova Moos, což znamená bažina, mech.
SOOSká kotlina je 2.200 metrů dlouhá a 1.400 metrů široká deprese tektonického původu. Je ohraničená Sooským potokem na severu a Vonšovským potokem na jihu. Na konci třetihor se zde rozkládaly dvě mělké prohlubně oddělené valem křemičitého písku. Severní prohlubeň, která má odtok do Sooského potoka, zarostla rašelinou a vzniklo zde hluboké rašeliniště. V této části území roste typická rašeliništní květena.
Jižní prohlubeň byla téměř bezodtoká. Byla napájena jen dešťovou vodou a vodou z četných minerálních pramenů. Vysoký obsah solí ve vodě umožnil rozvoj brakickým druhům jednobuněčných řas – rosivkám. Ty jsou tvořeny dvoudílnými křemičitými schránkami a vypadají jako malé krabičky. Tyto odumřelé schránky se každý rok usazovaly ve dvou vrstvičkách na dně a vytvořily vrstvu křemeliny. Na SOOSu tak vznikl uprostřed vyklenutý křemelinový štít o mocnosti několika metrů, který vyplňuje jižní část SOOSké kotliny Dokonce se zde nachází i mořské rozsivky, které jinde na našem území nenajdeme. Rozsivková zemina se zde v minulosti také těžila. Používala se jako lešticí prášek, k výrobě skla, kameniny a velmi lehkých cihel, lze ji přidávat do zubních past, byla dokonce pojídána. Roku 1867 přidal Alfréd Nobel k jednomu váhovému dílu rozsivkové zeminy tři díly nitroglycerinu a vynalezl dynamit.
Jezero dávno zaniklo, ale minerální prameny a vývěry plynného kysličníku uhličitého prorazily křemelinový štít a fungují dodnes. V prostoru celé SOOSké kotliny je zjištěno přes 200 vývěrů minerálních vod a suchého CO2. Vývěry vypadají jako malé krátery široké 10 – 80 centimetrů a hluboké několik desítek centimetrů. Z některých se sykotem uniká plynný kysličník uhličitý, takové vývěry se nazývají mofety. Jsou ojedinělým a pozoruhodným jevem ve Střední Evropě. Vznikají probubláváním minerálních vod nebo častěji suchého CO2 s povrchovou vodou a bahnem. Tento jev je někdy nesprávně označován jako „bahenní sopky“. Za dešťů se vývěry zaplňují vodou, za mrazů kolem nich vznikají ledové pyramidy a sloupy. Většina těchto vývěrů je soustředěna na křemelinovém štítu a poblíž jeho okrajů.
Zdejší půda je prosycena solemi z minerálních pramenů, které v době sucha krystalizují a vytváření na povrhu výkvěty solí – krystalky bílé Glauberovy soli, červenavě zbarvenými kysličníky železa a žlutavými a zelenavými krystalky různých síranů. Obsah soli je tak velký, že zde rostou jen rostliny, které tolik soli snáší a na části území nerostou prakticky žádné, protože povrch křemelinového štítu se stálou oxidací minerálních látek vytváří pro rostliny toxické prostředí. Některé rostliny však zasolenou půdu potřebují a najdeme je proto jen zde. Setkáváme se zde s četnými halofyty, které normálně žijí na mořském břehu nebo vzácných slaniscích.
Dva větší prameny zde byly podchyceny a je možné je i ochutnat. Jeden z nich je Císařský pramen. Dříve se voda mísila s vodou z rašeliniště a byla zdravotně závadná. Nyní je však jeho jímka nově upravena. Tento pramen je nejteplejším přírodním vývěrem v Chebské pánvi. Teplota v jímce kolísá podle ročního období mezi 14 až 18 °C. Podle zvýšené teploty jde o termální vodu z hlubokého podloží, která vystupuje po zlomu a cestou se mísí se studenými kyselkami v třetihorní pánevní výplni. Císařský pramen je středně mineralizovaná železitá sírano-hydrouhličitano-chloridová sodná kyselka se zvýšenými obsahy Be a As.
Dalším pramenem je pramen Věra, který se nachází na rozhraní slatiniště a rašeliniště. Je to studená hydrouhličitanová vápenato-sodno-hořečnatá kyselka. Pochází z mělkého pásma tvoření, je silně proplyněná a má nízký obsah solí.
Celou oblastí SOOSu vede naučná stezka. Její začátek je v obci Nový Drahov – Kateřina nedaleko železniční stanice. Na trase této 2 kilometry dlouhé stezky najdeme 14 zastávek a celá prohlídka trvá asi 1 a půl hodiny.
