Rejvíz

Název Reihwiesen, tedy Louky v řadě, pochází ze 14. až 15. století a označoval řadu luk na rovině na rašelinném podkladu. Roku 1687 se v písemnostech objevuje název Riebwiesen, tedy Loupežnické louky.
V roce 1736 se opět objevuje název Reihwiesen. Na mapě z tohoto roku se nachází také jméno Kónigsmahl, tedy Královský oběd. Jméno bylo použito na počest návštěvy polského krále Zikmunda III. Vasy, který na zdejších loukách ulovil jelena osmeráka a poté zde obědval a odpočíval. Z této doby také pochází znak s jelenem osmerákem. V roce 1768 vratislavský biskup Johann Schaffgotsch prodal zdejší pastviny hejtmanovi Kajetánu Beerovi z Beerenburgu. Ten zde nechal postavit první budovu. Jednalo se o poplužní dvůr, který sloužil jako odpočinkové místo pro povozy cestující na Solné stezce. V dobách založení obce byl také krátce používán název Rýwisen a v dobách největší slávy sklárny ve Filipově údolí se používalo pojmenování Glasswiesen. Český král a římskoněmecký císař Josef II., syn Marie Terezie, chtěl osídlit pohraničí kvůli ochraně severní hranice. Také zdejší biskupové potřebovali další plátce daní, a proto biskup Filip Gotthard von Schlaffgotsch nabídl k prodeji levné pozemky. O dva roky později se zde nacházelo již 40 domů, ve kterých bydlelo 30 německých a 10 českých rodin. Česká jména však byla brzy poněmčena.
Počátek 19. století přinesl rozvoj hornictví a zpracování dřeva, z čehož vznikl další znak Revízu. Je na něm zobrazen dřevorubec v hornické zástěře s pilou a hornickým džberem. Z roku 1803 pochází jediný historicky doložený pečetní znak, na kterém se nachází stojící muž tnoucí sekerou do pařezu před sebou. Roku 1805 je uváděn název Reichwiesen, tedy Bohaté louky. V roce 1836 se zde nacházelo již 64 domů. V témže roce se objevuje jméno Reiwiesen, tedy Srnčí louky, a od roku 1850 je opět používán název Reihwiesen.
Počátek 20. století přinesl rozvoj turistiky. V restauraci U Tetřívka se dokonce v letech 1910 – 1938 nacházel Kulturně divadelní spolek. Po skončení II. světové války sem přišli první čeští osídlenci a nastal odsun Němců, zůstaly zde pouze čtyři německé rodiny. Roku 1950 se několik německých rodin vrátilo z nucených prací v českém vnitrozemí. Od roku 1964 je Revíz pod správou města Zlaté Hory. Okolo roku 1968 některé německé rodiny požádaly o odstěhování do Německa.
V současnosti žije v Revízu přes 60 stálých obyvatel. Dne 1. ledna 2005 byl Revíz vyhlášen vesnickou památkovou zónou. Dodnes se zde totiž dochovala dřevěná lidová architektura neponičená dodatečnými přestavbami. Revíz se nachází asi 7,5 kilometru jihozápadně od města Zlaté Hory. Je nejvýše položenou obcí ve Slezsku, jejíž nadmořská výška dosahuje 750 – 790 metrů. Zdejší území leží v Hrubém Jeseníku v masivu Orlík a je také rozvodím Černé Opavy a Vrchovištního potoka.
Revíz je v současnosti především oblíbeným turistickým cílem. Nachází se zde národní přírodní rezervace o rozloze 396,63 hektaru, která je největším moravským rašeliništěm. Rašeliniště vzniklo v době poledové před šesti až devíti tisíci roky a do dnešních dní se zachovalo díky nízké roční teplotě, vysokým srážkám a nepropustnému podloží. Zdejší průměrná teplota je 5,6 stupně Celsia a ročně zde napadne 1.400 milimetrů srážek. U penzionu revíz začíná téměř 3 kilometry dlouhá naučná stezka, která pomocí pěti zastavení seznamuje s faunou a flórou rašeliniště. Okrajové části rezervace jsou tvořeny smrkovým lesem o rozloze 67,39 hektaru. Cestou lze sledovat ustupující smrk a postupný nástup borovice blatky, která dosahuje výšky až 15 metrů a dožívá se až 200 let. Závěrečná část naučné stezky vede po povalovém chodníku až k Velkému mechovému jezírku. To je dlouhé 68,1 metru, široké 41 metrů a hluboké 2,95 metru. Vrstva rašeliny zde dosahuje až 3 metrů. Závěrečná část trasy je zpřístupněna pouze pro pěší, ve vymezenou dobu a je zpoplatněna. Součástí rezervace je také Malé mechové jezírko. V současnosti je již zcela zarostlé a vstup k němu není dovolen. V rezervaci je k vidění okolo 200 druhů rostlin a travin, asi 50 různých druhů mechorostů. Roste zde například klikva, rojovník bahenní, drobná masožravá rosnatka okrouhlolistá nebo rozmarin divoký. Také zde žije více než 40 druhů hmyzu postglaciálního původu.