Koněpruské jeskyně
Koněpruské jeskyně leží v chráněném území Český kras asi 5 kilometrů jižně od Berouna u obce Koněprusy ve vrchu Zlatý kůň vysokém 475 metrů nad mořem.Jeskyně vznikly činností vod, které drenovaly vápencovým masívem a vytvořily systém tří jeskynních pater s bohatou výzdobou. Jejich převýšení činí více než 70 metrů. Jeskyně jsou vyvinuty ve vápencích koněpruských (spodní patro), vápencích suchomastských (střední patro) a acantho-pygových (svrchní patro).
Ve spodním patře jsou chodby převážně menších rozměrů a jsou vyplněny jeskynními hlínami. V některých místech jsou zde chodby zkrášleny velice zajímavou výzdobou, tzv. excentrickými krápníky, jež rostou nezávisle na působení zemské gravitace všemi směry.
Hlavní modelace jeskynních prostor proběhla před 25 - 30 miliony lety a nejstarší dochovaná výzdoba je starší více než 1 milion let - tzv. Koněpruské růžice v Proškově dómu (vpravo), které jsou unikátní nejen stářím ale také složením, neboť kromě kalcitu navíc obsahují opál.
Jeskyně také pravděpodobně sloužila jako úkryt různým živočichům, jiní propadli do podzemí komíny, které v určitých obdobích propojovaly podzemní prostory s povrchem.
Ve svrchním patru pak byla v 15. století provozována tajná penězokazecká dílna, kde mohlo být vyrobeno 5.000 až 10.000 falešných mincí. Jeskyně dnes také slouží jako významné zimoviště netopýrů.
Jeskyně byly objeveny v říjnu roku 1950 po odstřelu kamene v lomu Zlatý koník při těžbě vápence. Záhy začaly výzkumy a byly objeveny další části jeskyní včetně zvířecích kostí a archeologických nálezů. Po objevu jeskynní těžba v lomech na úpatí Zlatého koně ještě nějakou dobu pokračovala, než byla v roce 1953 definitivně zastavena.
Nyní je skrze tyto malé lomy vedena trasa naučné stezky "Zlatý kůň", která začíná u východu z Koněpruských jeskyní a končí v nedalekém lomu "Kobyla". V lomech se dají nalézt zkameněliny devonského moře, jako např. v této lokalitě zvláště časté ocasní štíty trilobita Aristozoe. Celý vrch Zlatého koně je vyhlášen národní přírodní památkou. Dnes představují nejdelší známý jeskynní systém v Čechách s celkovou délkou kolem 2 km.
Pro veřejnost byly jeskyně zpřístupněny až v roce 1959. Přístupná trasa je dlouhá asi 600 metrů a prochází středním a svrchním patrem. Spodní patro není veřejnosti přístupné, jelikož je s ostatními částmi jeskyně spojeno pouze těžko přístupnými prostorami a ani do budoucna se neuvažuje o jeho zpřístupnění.
Veřejností velice oblíbené jsou krápníky "Věčná touha" (vlevo). Člověk by řekl, že stačí chvíle a oni se spojí, ale protože jsou již vyschlé, nikdy se tomu tak nestane.