Prachovské skály

Počátek Prachovských skal byl v druhohorách, v období křídy (asi před 100 mil. let), kdy byla celá oblast dnem teplého mělkého moře, kam ústil mohutný tok křídové Jizery. V tomto prostoru se po dobu 20 milionů let usazovala hrubší zrnka písku. Z vrstev křídových usazenin vznikala skalní města. Křídová tabule se rozpadla na několik částí, z nichž jednou je právě prachovská tabule. Do jejího vývoje výrazně zasáhla třetihorní vulkanická činnost. V prvním období byly zvětráváním a dešťovou vodou odplaveny okraje a začaly vznikat pukliny. Síť puklin se měnila v puklinové jeskyně, spáry v rokle, začala se vydrolovat sklaní okna a brány. V dalším období se tvořily skalní věže a na povrchu stěn se objevily výčnělky a prohlubně, kterým se říká voštiny. Pískovec tvoří zrnka křemene, která jsou spojena vápnitým, křemičitým, jílovitým tmelem a oxidy železa. Původní lesy byly borové a bukové.
Členitý a ochranu poskytující terén lákal od pravěku člověka k budování opevněných sídlišť. Již kolem roku 2000 př. n. l. žil v oblasti lid popelnicových polí a osídlení pokračovalo přes lužickou kulturu až ke slovanskému hradišti. I ve středověku byl nedaleko hrádek Pařez. Dne 29. 6. 1866 se okraj skal stal bojištěm při střetu rakouských a pruských vojsk v bitvě u Jičína.
Znovuobjevení Prachovských skal bylo pro jejich romantiku v 19. století. Průkopnickou cestu podniku v červnu 1879 na pozvání jičínského profesora Malocha Vojta Náprstek se společností. Od té doby se datuje prudký rozvoj návštěvnosti, budování a značení cest, výstavba schodišť a vyhlídek i turistických chat za podpory majitelů pozemků - šlechtické rodiny Schliků. Rozhodující roli při zpřístupňování skal hrál Klub českých turistů a jičínské gymnázium. Začaly vycházet mapy a průvodce od roku 1904 se v Prachovských skalách provozuje horolezectví. Pro svoji jedinečnou přírodní hodnotu byly již 31. 12. 1933 prohlášeny přírodní rezervací.
Dnes jsou Prachovské skály branou do Českého ráje. Pro toto skalní město tvořené kvádrovými pískovci křídového útvaru (261,4 ha) jsou typické výrazné suky Přivýšina (464 m), Velké hůry (458 m) a Svinčice (451 m). Prachovské skály se nachází v Jičínské pahorkatině 7 km severozápadně od Jičína na ploše 187 hektarů.
Císařská chodba je nejmohutnější skalní rokle nazvaná podle návštěvy rakouského císaře Františka I. (9. 6. 1813).
Turistická chata byla postavena KČST roku 1924 v místě starší Šlikovy restaurace z roku 1886.
U přírodního koupaliště se nachází plastika bájného ochránce skal - Pelíšek, od architekta Horáka z roku 1939.
Nedaleko se nachází zbytky skalního hrádku Pařez ze 14. století, připomínaného r. 1372. Původně se nazýval Husí nůžka. Obranný systém byl kombinován s rybníky. Byly zde nalezeny groše z doby Václava IV. Dodnes jsou zde zachovalé sklaní místnosti.
Na rozcestí silnic stojí Lepařův pomník. Dr. Vl. Lepař byl průkopníkem turistiky v Prachovských skalách a zároveň je autorem prvního turistického průvodce pocházejícího z roku 1883.