Moravský kras - Macocha

Propast Macocha je nejhlubší zpřístupněnou propastí České republiky. Samotná propast jako krasový jev (výsledek působení vody na vápence) vznikla pravděpodobně náhlým prolomením zeslabené klenby obrovského podzemního dómu. Mohutné rozměry propasti, která má v půdorysu 174 x 76 m, umožňují denní osvětlení celého prostoru a proto ji v krasové klasifikaci řadíme k propastem typu "light hole".
Na dně Macochy v hloubce 138,72 m lze spatřit ponornou říčku Punkvu a dvě jezírka. Punkva vzniká soutokem celé řady ponorných toků severně odtud. Nejvýznamnější z nich jsou Sloupský potok a Bílá voda, které se spojují v komplexu Amatérské jeskyně (délka kolem 30 km). Propast Macochu od jeskyně Amatérské odděluje soustava komplikovaných sifónů. Do propasti vtékají vody Punkvy tzv. Jalovým korytem, zčásti napájejí Horní jezírko (hloubka kolísá od 7 do 14 metrů) a přetékají do Dolního jezírka (hloubka více než 28 m). Odtud se pak voda přes sifóny pod Trámovou jeskyní a Černými jezery přes tzv. Čtyřicítku dostává do Macošských vodních dómů, Punkevních jeskyní a o kilometr níže k vývěru do Pustého žlebu.
Ve stěnách propasti jsou vchody do řady jeskyní, z nichž nejznámější jsou Hakensteinova propast (hluboká asi 90 m), Pekelný jícen (91 m), Červíkovy jeskyně, jeskyně Pasovského, Erichova a Podmůstkové jeskyně.
Velice zajímavá je historie Macochy. O její existenci věděli už praobyvatelé tohoto území. Z historických pramenů (Vigsius - 1663) se dozvídáme, že se pověst o Macoše zakládá na pravdiví události. První písemná dochovaná zpráva o sestupu člověka do Macochy pochází z roku 1723. Sestup provedl P. Lazarus Schopper, mnich řádu minoritů na Moravě, který zemřel 12. 7. 1765 v Brně. Roku 1793 se poprvé dostává pověst o Macoše do literatury (F. J. Schwoy), v roce 1858 vešla do povědomí veřejnosti Soukupova verze.
V roce 1882 byl brněnskou sekcí Rakouského klubu turistů vybudován tzv. gloriet, Horní můstek. Konstrukci navrhli inženýři ze Salmových železáren v Blansku. Z iniciativy pana učitele A. Podroužka z Vilémovic, který několikrát sestoupil do Macochy, postavil Klub českých turistů v roce 1895 tzv. Útulnu. Ta později vyhořela a byla obnovena jako Chata na Macoše. Roku 1899 byl zbudován Spodní můstek. Po P. L. Schopperovi se až do roku 1900 uskutečnilo celkem asi 12 písemně zaznamenaných sestupů. Jejich charakter postupem doby nabýval podobu odborných expedic. Mezníkem v bádání se stává rok 1901, kdy zahájil svoji vědeckou dráhu (tehdy ještě student) Karel Absolon. Organizoval a vedl celou řadu významných expedic. Jejich vyvrcholením byl objev a zpřístupnění suché části Punkevních jeskyní (1909 - 1914) a následně Macošských vodních dómů (1920 - 1923).
Pohnutou historií propasti je řada sebevrahů, kteří dobrovolně na jejím dně ukončili svůj život. Jejich počet se do roku 1991 odhadoval asi na 50. Je zde i několik případů nešťastných pádů nedobrovolných.
Propast Macocha je od roku 1914 součástí veřejnosti přístupných Punkevních jeskyní. Návštěvníci si Macochu mohou prohlédnout odspodu ze dna propasti při prohlídce Punkevních jeskyní nebo zvenčí z Horního a Spodního vyhlídkového můstku z různých pohledových a výškových úhlů. K propasti se návštěvníci dostanou buď od nedalekého parkoviště pěšky nebo vláčkem a lanovkou od Skalního mlýna a Punkevních jeskyní.