Tunisko - Tunis

Tunis je jedním z nejstarších měst na naší planetě. První osadu zde založili již Féničané. Ve 2. století před naším letopočtem zde bylo postaveno opevnění k ochraně města Kartága. Až do 3. punské války, která se odehrála roku 146 před naším letopočtem, byl Tunis nevýznamným městečkem. V tomto roce však bylo Římany zničeno sousední Kartágo. Již v této době město mělo své dnešní jméno. Historik Polybios z Megalapole ho nazýval Tínés.
Již roku 698 byla založena Olivovníková mešita, ale v letech 856 – 863 byla kompletně přestavěna Aghalabidem Emirem Ibrahimem bin Ahmedem. V 5. století oblast ovládali Vandalové, v 6. století Byzantská říše a v 7. století zde bylo na úzkém pruhu země mezi jezerem Sedjoumi a Tunis založeno arabské město Tunis, které bylo nazýváno Túnus nebo Túnis. Ve 13. století se Tunis stal hlavním městem východomagribského státut Chavsidů. V roce 1450 byla v blízkosti Olivovníkové mešity založena sultánem Abou Ohtmanem knihovna. Roku 1535 Tunis dobyla vojska španělského krále Karla V. od roku 1574 byl Tunis pod nadvládou Osmanské říše a stal se hlavním městem její tuniské provincie. V roce 1653 byla Olivovníková mešita zvětšena o arkádovou galerii. Roku 1814 byla Hommoudim Pasha Beyem postavena budova Národní knihovny. V roce 1834 byl postaven nový 44 metrů vysoký minaret Olivovníkové mešity. Roku 1881 do Tuniska přišli Francouzi a od roku 1883 Tunis sloužil jako administrativní centrum francouzského protektorátu. Nezávislost Tuniska byla vyhlášena až 20. března 1956, kdy se Tunis stal hlavním městem Tuniska. Ačkoli byla uzavřena teologická fakulta, která sídlila v Olivovníkové mešitě, byla v roce 1960 ve městě založena univerzita. V roce 1979 byla historická část města, takzvaná medina, zařazena na seznam kulturního dědictví Unesco. Roku 1987 došlo k znovuotevření teologické fakulty.
Historická část města, tedy centrální část tvořená historickou medinou, nabízí nespočetně staveb starých stovky let. Medina je dodnes obehnaná zdí s několika bránami. V severní části mediny se nachází mešita Sidi-Mahrez, mnoho dalších však najdeme v centrální části mediny. Směrem od západu je to mešita Sidi-Youssef, mešita Hammoudy-Pachy a slavná Olivovníková mešita Djama ez Zitouna. Je největší v celém Tunisku. V její blízkosti se také nachází bývalá medresa Mouradia s vzdělávacím sřediskem tradičních řemesel, náhrobek Azizy Othmany a nedaleko je mešita Kasbah. Od mešity klesá úzká ulička Rue Djamaa ez Zitouna a spolu s uličkou Rue de la Kasbah ústí u Bab el-Bahr, Bráně moře. Směrem na jih od Olivovníkové mešity je mešita M’sed El Kobba a na náměstí Place de Chateau stojí palác Dar Hussein přestavěný ze zámku z 11. století. V jeho blízkosti je také mešita El Ksar i jedna z nejstarších budov mediny Dar El Haddad. Jižní část mediny nabízí k vidění mešitu Deyers, mauzoleum Husejnovců, tuniské Etnografické muzeum, palác Dar Othman a a tři medresy – Bachia z roku 1752, Palmových stromů z roku 1714 a Slimania z roku 1754.
Mimo medinu je život města volnější. Výstavba novodobé části města Villa Nouvelle proběhla převážně v 19. století za francouzské nadvlády. Páteř nového města tvoří bulvár 7. listopadu, který je však i v literatuře nazýván Avenue Habib Bourguiba. Vede od starého města až k přístavu a celým jejím středem prochází pěší zóna. Na jejím konci u starého města stojí socha spisovatele Ibn Chaldúna, katolická katedrála Vincent de Paul a francouzská ambasáda. Většina obytných čtvrtí se nachází v severních částech města. město zasahuje až k parku Belveder, na jehož zalesněných svazích se nachází zoologická zahrada.
Nejnavštěvovanějším muzeem je Bardo, které se svou významností v Africe řadí hned za muzeum v Káhiře. Nachází se ve starém bejově paláci. Původní palác byl postaven sultánem El-Nustansirem v letech 1249 – 1277 a dodnes se z něj dochovaly zbytky bastionů, zdiva a portálů. Současný palác byl postaven na konci 17. století a sloužil jako rezidence guvernéra Husseinite. Ačkoli zajímavá je již budova samotná, v interiérech se nachází od roku 1888 nachází muzeum. Expozice je rozdělena do punských, římských, křesťanských a islámských období. K vidění je velká sbírka vykopávek a předmětů z celého Tuniska. Muzeum se proslavilo především unikátní sbírkou mozaik z vrcholného římského období.
Tunis obývá okolo 1,8 milionu obyvatel. Jakožto hlavní město Tuniska je sídlem vlády a státních úřadů. Je zde také soustředěna většina průmyslu – nachází se zde rafinerie ropy a velké množství cementárenských, hutnických, chemických, potravinářských a strojírenských závodů.