Tunisko - Kartágo

Prvopočátky osídlení se datují až do mladší doby kamenné. Doložené dějiny Kartága se začaly psát roku 814 před naším letopočtem. V tomto roce zde Féničané založili město Quart Hadašt, tedy Nové město, pozdější Kartágo. Podle pověsti ho založila princezna Dido z Tyru, která sem utekla přes svým bratrem králem Pygmalionem z Tyru, protože jí zabil manžela. Bylo jí však dovoleno obsadit pouze místo o velikosti oslí kůže. Princezna však podle pověsti kůži nařezala na malé plátky a těmi pokryla půdu takového rozměru, že zde mohlo být založeno město. Město pod její vládou prosperovalo do chvíle, kdy poskytla azyl Aeneasovi, který uprchl z Tróje. Dido se do něj zamilovala a když jí opustil, stala se pomstychtivou. Městu se však dařilo i nadále díky výhodné poloze v úrodné nížině. Z Féničanů už se stali Kartaginci a začali usilovat o nadvládu nad západním středomořím. Tím si Kartaginci, kterým Římané začali přezdívat Punové, podepsali svůj ortel smrti.
V letech 264 – 241 před naším letopočtem proběhla 1. punská válka. Odehrála se kvůli Sicílii, o kterou Kartaginci usilovali. Téměř celá proběhla na moři, kde Kartaginci slavili úspěchy. Římané však zajali jednu z jejich lodí, postavili podle ní svoji vlastní a vylepšili jí o sklápěcí můstky, které stačilo spustit a bojovat jako na souši. Tam se zase dařilo Římanům, kteří válku vyhráli a získali tak Korsiku, Sardinii a Sicílii.
V letech 218 – 202 před naším letopočtem se kvůli Španělsku odehrála 2. punská válka. Vojevůdcem Kartaginců se stal mladý Hannibal, který se rozhodl zpřetrhat spojenecké vztahy Říma se spojeneckými městy a regiony. Spolu s 80.000 pěšáky, 12.000 jezdci a 40 slony se vydal přes Španělsko, Francii a Alpy, aby u řeky Ticinu vyhrál těžkou bitvu s Římany, po které mu zbyl jediný slon. Zvítězil také v bitvě u jezera Trasimenus a v bitně u Kann. Rozhodl se však nezničit Řím a pouze vyčkával, až se město samo vzdá. Římané se však mezitím vylodili v Africe u Zamy, zaútočili a Hannibal se musel vrátit do Kartága, aby bránil své město. Po prohrané bitvě přišlo Kartágo o Hispánii, ostrovy mezi Afrikou a Itálii, všechny válečné lodě i slony. Následovala také pokuta a slib, že bez souhlasu Říma neproběhnou žádné válečné výpravy.
Na Kartágo však zaútočil numidský král Masinissa. Kartágo se kvůli slibu o nevedení války bez souhlasu říma nebránilo, ale když útoky sílily, požádali Řím o dovolení bojovat. Svolení však nedostali a nakonec Masinissovi válku vyhlásili i bez něj. Řím však jejich jednání pojal jako porušení příměří a chtěl Kartágo zničit. Ačkoli Kartaginci své jednání zdůvodnili, Řím požádal o vydání všech lodí, zbraní a surovin potřebných k jejich výrobě. Kartágo souhlasilo, ale když Řím nařídil zbořit město a postavit nové nejméně 10 mil od pobřeží, Kartágo se vzbouřilo a začala 3. punská válka, která proběhla v letech 149 – 146 před naším letopočtem. Do války se zapojili i prostí občané, ale Kartágo bylo nakonec dobyto, prokleto, vypáleno, budovy byly rozebrány, zem posypána solí, aby na ní nic nerostlo, a obyvatelé byli prodáni do otroctví.
Caesar však nakonec nařídil Kartágo znovu postavit, jelikož se jednalo o velmi strategické území. Rokem 122 před naším letopočtem se začínají psát dějiny římského Kartága, které po staletí vzkvétalo.
Okolo roku 238 se do Tuniska rozšířilo křesťanství a Kartágo bylo po Římu největším městem se sídlem biskupa. Ve 4. století byla Římská říše oslabena a když roku 439 na Kartágo zaútočil kmen Vandalů z Andaluzie, město podlehlo. Vandalové městu vládli téměř 100 let a zničili vše, co jim přišlo do cesty. Roku 534 přišli do Kartága Bazyntinci, ale ani za nich Kartágo nevzkvétalo. Při vpádu arabů v 7. století bylo již zpustošené Kartágo zcela zničeno a jeho zbytky byly použity při stavbě Tunisu. V roce 670 přišel ke Kartágu Okba ibn Nafi se svým vojskem, ale o město se nezajímal a založil vlastní – Kairouan. V 8. století se Tunisko talo součástí arabské říše Umajjovců. Jejich sídlem byl vzdálený Damašek v Sýrii a do Tuniska byl vyslán Ibrahim ibn Aghlab, který se zde prohlásil emírem a sám vládnul.
Vládu Aghlabovců ukončili Fátimovci, kteří dobyli Egypt a do Tuniska dosadili berberské Ziríovce. Usadili se zde však také Normani a Janové. Moc však nakonec získali Almohadové a po nich Hafsovci. Roku 1535 Tunisko dobyl Barbarossa a předal ho Turkům. Od roku 1574 bylo Tunisko součástí Osmanské říše. V roce 1881 obsadili Tunisko Francouzi, kteří měli kolonii v sousedním Alžírsku. Za 2. světové války obsadili Tunisko Němci a Italové a roku 1943 se zde sešla americká a anglická armáda. Francie však nezávislost Tuniska uznala až roku 1956.
Ačkoli Tunisko i samotné Kartágo mělo historii vskutku dlouhou, do současnosti se nám toho z města mnoho nedochovalo. V nejjižnější části Kartága se dochovaly pozůstatky tophetu, kde byli bohům obětováni mužští prvorozenci a bylo zde objeveno pohřebiště s urnami asi 50.000 malých dětí. Severně od tophetu se nacházejí dva přístavy. Jižní přístav sloužil jako obchodní, severní jako válečný. Dále na sever se nachází pahorek Byrsa, na jehož vrcholku stojií katedrála sv. Ludvíka. V současnosti se zde také nachází Národní muzeum Kartága. Západně od pahorku se u silnice do Tunisu nacházejí zbytky amfiteátru, ve kterém byli ve 3. století zabíjeni křesťané. U pobřeží se dochovaly lázně císaře Antonia Pia, které byly postaveny v letech 146 – 162 a s rozlohou 3,5 hektaru se staly druhými největšími v Římské říši. Dodnes se dochovaly opěrné pilíře, které tehdy tvořily sklepení pro zařízení a personál. Z nadzemní části se dochovalo pouze několik mohutných mramorových sloupů. Severně od lázní stojí bejův letní palác, dnešní rezidence prezidenta, a v Archeologickém parku římských vil zrestaurované římské panské sídlo Maison de la Voliére s bohatou výzdobou mozajek. Také zde stávalo divadlo, které je v současnosti zrekonstruované a využívané, odéon a více severně bazilika.