Egypt - Chufuova (Cheopsova) pyramida
Pod názvem Cheopsova pyramida si mnozí představí monumentální stavbu a jeden ze sedmi divů antického světa. Málokdo však ví, že její oficiální název je Chufuova pyramida. Název Cheopsova pyramida pochází z řečtiny. Pyramida leží přesně v jedné třetině vzdálenosti rovníku od pólu. Již v době stavby se nacházela v centru celého obydleného světa a v dnešní době to platí stále. Byla-li postavena na tak význačném místě opravdu úmyslně, znali její stavitelé geografii mnohem lépe, než pozdější Egypťané, kteří byli vázání na oblast kolem Nilu.Chufuova pyramida v Gíze byla postavena za vlády 4. dynastie, asi kolem roku 2.600 př. n. l. Výstavba byla oficiálně přisouzena faraónovi Chufuovi (Chufevovi), řecky Cheopsovi. Autorství je mu přisuzováno na základě svědectví Hérodota, ačkoli u dalších údajů je považován za nevěrohodného.
Pyramida byla orientována dle světových stran. Postavena byla na skalnatém podloží, které bylo zarovnáno do roviny. Jen uprostřed ponechali stavitelé výčnělek, pravděpodobně pro zpevnění a větší stabilitu pyramidy. Jádro pyramidy je postaveno z kvádrů z hrubozrnného vápence, z pískovcových bloků pocházejících z nedalekých lomů. Kamenné bloky byly navršeny do 210 vrstev bez jakéhokoliv pojiva, dnes je těchto vrstev 203 – sedm nejvyšších včetně vrcholného pyramidionu bylo strženo. Výška jednotlivých vrstev a tedy také velikost kamenných bloků se pohybuje v rozmezí 1 – 1,5 metru. Hmotnost kvádrů se pohybuje okolo 3 tun. Nejlehčí váží přibližně 1 tunu, ale žulové bloky použité např. na stavbu Královy komory nebo Velké galerie mají hmotnost 40 – 70 tun. Nacházejí se ve výšce asi 70 metrů a dodnes nikdo nedokáže vysvětlit, jakým způsobem byly na své místo dopraveny. Původně se předpokládalo, že vnitřek pyramidy je zcela vyplněn zdivem, poslední výzkumy však ukazují, že v pyramidě jsou rozmístěny nepravidelné komory naplněné pískem. Písek hraje důležitou úlohu při rozkládání tlaků uvnitř pyramidy, což bylo důležité především při zemětřeseních, kterými je Egypt čas od času postižen. Vnitřní jádro je obestavěné mohutnými, vodorovně uspořádanými bloky.
Tato pyramida je jednou z největších záhad na naší planetě. I dnes by stavba této pyramidy představovala značný problém. Celý projekt musel být dokončen koncem Chufuovy 23leté vlády. Každým rokem bylo třeba vylámat, vytesat, přetransportovat na staveniště a usadit na svém místě asi 100.000 kamenných kvádrů, tj. okolo 285 denně. Přitom každý kvádr vážil v průměru 2,5 tuny. Jak stavba pokračovala, narůstala i výška, do níž bylo nutné kvádry vyzvedávat, zatímco pracovní plošina na vrcholu pyramidy se zmenšovala. Doprava stavebního materiálu se uskutečňovala téměř zcela jistě lidskými silami, protože omezený prostor vylučoval použití tažných zvířat. Dokonce neexistovala ani tak jednoduchá zařízení jako kladky nebo kolové vozíky. Přinejmenším stejné množství lidí jako těch, kteří pracovali s kamennými kvádry, se muselo zabývat pomocnými činnostmi – stavbou nakloněných ramp, údržbou nástrojů, obstaráváním potravin a vody atd.
Pyramida měla základnu o délce 232,4 metru a byla vysoká 146,7 metru. Je to nejvyšší stojící pyramida. Celých 3.800 let, až do roku 1880 byla dokonce největším dílem lidských rukou, nejvyšší stavba na světě. Překonaly ji věže dómu v Kolíně nad Rýnem a roku 1889 Eiffelova věž. Co se týká objemu a použitého materiálu nemá pyramida stále konkurenci. Právem se jí tedy říká „Velká“ pyramida. V současnosti se tyčí do výšky 138,75 metru. Sklon stěn je 51o50'35''. Na její základnu by se vešlo deset fotbalových hřišť. Pokud bychom postavili na sebe dvě petřínské rozhledny a na ně přidali dvoupatrový dům, skoro bychom získali její výšku. Pyramida odhadem váží necelých 8 milionů tun a obsahuje 2,5 milionu kvádrů otesaných s takovou přesností, že mezery mezi bloky nebyly širší než půl milimetru. V praxi to znamená, že mezi kvádry nezastrčíte ani žiletku.
Původně byla pyramida obložena deskami z leštěné žuly. Pro kvalitnější upevnění obložení k pyramidě bylo použito mezivrstvy z malých kamenů pospojovaných maltou. Zdobené kvádry z Chufuovy pyramidy byly poprvé znovu použity v al-Lištu v době vlády Amenemheta I. V průběhu středověku bylo vnější leštěné obložení z bílého vápence zcela odstraněno. Žula byla později bohužel použita také na stavbu turecké mešity. Pyramidu stihnul v podstatě stejný osud, jako všechny ostatní velké stavby – po staletí sloužila jako zdroj stavebního materiálu pro zájemce z celého okolí.
Uvnitř pyramidy byla vybudována složitá síť chodeb a komor – jak v nadzemní, tak v podzemní části. Původní plán vnitřku pyramidy byl v průběhu výstavby přinejmenším 2x změněn. Současný návštěvník vstoupí do pyramidy otvorem, který prolomili lidé chalífy Maamuna v 9. století n. l. Otvor je umístěn níže a poněkud na západ od původního vchodu. Sestupná cesta vede do pohřební komory podle prvního stavebního plánu pod úrovní země. Dříve než byla komora dokončena, záměr byl pozměněn ve prospěch pohřební komory podle druhého stavebního plánu, která byla umístěna v hlavní části pyramidy a k níž se přicházelo vzestupnou a vodorovnou cestou. Avšak další změna plánu způsobila, že i tato komora byla opuštěna a že vzestupná cesta byla rozšířena na Velkou galerii, která vedla až k pohřební komoře podle třetího stavebního plánu. Bylo pravděpodobně také jejím účelem poskytnout volný prostor na skladování žulových kvádrů, které byly spuštěny po skončených pohřebních obřadech dolů po vzestupné cestě, aby ji navždy uzavřely. není tak těžké pochopit časté změny v plánech, když si uvědomíme, že architekti se museli vyrovnat s téměř nemožným úkolem – celý komplex měl být připraven k přijetí králova pohřbu přesně v okamžiku jeho smrti. Nikdo však nemohl s jistotou toto „datum dokončení“ stanovit.
Velká galerie je tvořena žulovými překlady, kladenými proti sobě. Vždy o 7,5 centimetru přesahují spodní vrstvu a vytvářejí tak 8,5 metru vysokou a 48 metrů dlouhou, ke stropu se zužující chodbu. Jednotlivé vrstvy jsou kladeny v ostrém úhlu (21°16'40''), nikoli horizontálně, jak by se dalo očekávat. Po obou stranách galerie, do výšky asi 60 centimetrů, se táhne schod v němž jsou pravidelně vytesány hranaté otvory, které navazují na obdobné výklenky v bočních stěnách. Na každé straně jich je přesně 27 a jejich smysl je nejasný. Galerie je jistě nejpůsobivější částí celého interiéru.
Na jejím konci leží 8,4 metru dlouhý průchod do Královské komory. Vchod je jen 1,12 metru vysoký, po jednom metru se strop zvedá do výše 3,5 metru, po dalších 3 metrech je nutný další podřepu, opět následuje vyvýšený strop a opět jeden podřep. V těchto vyšších částech byly umístněny bloky, jimiž byla komora zapečetěna. Ve výšce 43 metrů se konečně objevuje Královská komora. Jedná se o čtverhrannou místnost měřící v severojižním směru 5,42 metru a ve směru východozápadním 10,49 metru. Výška komory činí 5,84 metru. Spíše než komoru svými rozměry připomíná malou halu. Stěny jsou tvořeny pěti vrstvami přes sebe položených žulových bloků a strop tvoří devět překladů z červené žuly, pocházejících z 900 km vzdáleného Asuánu, vážících dohromady přes 400 tun. Jednotlivé bloky jsou u sebe tak těsně, že v lepším případě je vidět něco jako nakreslenou černou přímku. Nad stropem se nachází pět tzv. odlehčovacích komor. Jsou to nízké komory s plochým stropem z červené žuly, pouze komora nejvyšší má strop sedlový. U západní stěny Královské komory se nachází žulový sarkofág o rozměrech 2,28 × 1,04 × 0,98 metru. Původně byl asi uprostřed místnosti. V minulosti byl nalezen již prázdný a ani víko nebylo nalezeno. Jeden z rohů sarkofágu je asi z jedné třetiny uražen a stejně tak vrchní okraje jeho stěn jsou zurážené. Je až zarážející jak malý a obyčejný sarkofág si nechal Chufu postavit. Z Královské komory vede několik úzkých šachet o rozměrech 20 × 20 centimetrů jejichž význam není zcela patrný. Někteří archeologové se domnívají, že šlo o větrací šachty, jiní je zase považují za symbolické dráhy cesty faraónovy duše. Jisté je pouze to, že šachty jsou orientovány podle hvězd. Obdobné šachty se nalézají i v Královnině komoře. Jen před několika málo lety byl do jedné z těchto šachet zaveden malý pojízdný robot vybavený kamerou. Jeho nález byl šokující. Téměř na samém konci šachty, pouhých 6 metrů od povrchu pyramidy, robot narazil na vápencovou desku. Bylo patrné, že se jedná o jakýsi „vchod“, neboť deska na jedné straně nedoléhala ke stěně šachty. Na desce byly umístněny dva jakési měděné hroty, jeden z nich leží upadlý před deskou. Co se za vápencovou deskou skrývá zatím nikdo neví.
Při dolním okraji Velké galerie je vytesána chodba ústící do tzv. Královniny komory. Královnina komora je celá, včetně stropu z vápencových bloků a je o něco menší než Královská komora. Má rozměry 5,76 × 5,23 × 6,26 metru. Ve východní stěně se nalézá 4,5 metrů vysoký výklenek, tvořený podobně jako Velká galerie, vždy o několik centimetrů přesahujícími se bloky kamene. Z komory vede stejně jako z komory Královské několik úzkých šachet o rozměrech 20 × 20 centimetrů.
Před vzestupnou chodbou vedoucí do Velké galerie se nachází ještě jeden otvor, který je turistům nepřístupný a zakrytý železnou mříží. Hluboko pod pyramidu se zde zavrtává úzká chodba vedoucí do podzemní jeskyně, tzv. Podzemní pohřební síně. Rozměry štoly jsou 1,2 × 1,06 metru a je dlouhá 118 metrů. Celá chodba je obložena leštěným turským vápencem. Samotná jeskyně vysekaná v přírodní skále se nachází v hloubce 35 metrů pod základnou pyramidy. Jeskyně má úctyhodné rozměry, přibližně 14,02 × 8,25 metru a vedou z ní další štoly. Všechny jsou však slepé. V roce 1987 do Egypta přicestovala japonská výprava vybavená všemi možnými měřícími přístroji. Výsledkem měření bylo zjištění, že Velká pyramida je prošpikována labyrintem chodeb a dutých prostor.
U vchodu do předsíně hlavní Královské hrobky lze nalézt vyznačené přesné délky „pyramidálního palce“ a „posvátného lokte“. Pyramidální palec je jednotka měření délky, použitá při stavbě Velké pyramidy. Není to jednotka zvolená náhodně, ale odvozená ze zemských rozměrů podobně, jako náš dnešní metr. Pyramidální palec (25,4264 milimetru) dává po vynásobení číslem 25 délku tzv. „posvátného lokte“ (635,66 milimetru). Toto číslo po vynásobení deseti miliony dává délku polárního poloměru (6.356,6 kilometru). „Posvátný loket“ je tedy desetimiliontá část zemského polárního poloměru, který je moderními astronomy odhadován na 6356,521 kilometru.
Pyramida byla téměř zcela jistě vykradena a připravena o svůj původní obsah již během politické nestability a společenského neklidu po zhroucení ústřední královské moci po konci Staré říše. Zcela jasné důkazy však o tomto tvrzení chybí. Jako první do pyramidy vstoupil počátkem 9. století bagdádský kalif Abdulláh al-Mamún, syn slavného Harúna al-Rašída známého z Pohádek tisíce a jedné noci. Vchod, který nechal do pyramidy pomocí ohně, octa a beranů prorazit, dodnes používají turisté. Skutečný tajný vchod do pyramidy objevil o deset kamenných vrstev výše, ve výšce 16,5 metrů nad zemí. Současní badatelé nalezli Velkou pyramidu prázdnou, pouze v pohřební komoře nalezli podle třetího stavebního plánu mohutný žulový sarkofág, jenž jim tak prozradil původní účel místnosti. Známé nápisy v celé pyramidě zkoumali poprvé v roce 1837 Vyse a Perring.
Jediný důkaz o staviteli pyramidy, Chufuovi, byl nalezen britským důstojníkem Howardem Vysem v nejvyšší komoře nad Královskou komorou. Jednalo se o Chufuovu kartuši. Stále více se však vynořují pochybnosti o pravosti Vyseho nálezu o a staviteli pyramidy vůbec. O nejúchvatnější stavbě máme jen svědectví Hérodota a nalezenou kartuši, jiný důkaz se nedochoval, respektive nebyl nalezen, neexistuje další záznam.
Dnes je tato pyramida, kromě menších pyramid Chufevových manželek, jediným prvkem pyramidového komplexu, který zůstal na první pohled viditelný a jehož se všechno plenění jen málo dotklo. Údolní chrám je pohřben kdesi pod domy moderní vesnice Nazlat as-Simmán. Vzestupná cesta, kterou lze ještě rozeznat na starých místních mapách a kterou bylo ještě vidět v minulém století, rovněž zmizela, když se moderní vesnice počala rozrůstat. Jen kousek čedičové dlažby vedle východní stěny pyramidy naznačuje, kde se nacházel pyramidový chrám. Chufevovi se sice nepodařilo zbudovat si bezpečné místo, kde by mohlo navěky odpočívat jeho tělo, byl však naprosto úspěšný v tom, že vystavěl téměř nezničitelný památník.
Pozoruhodný objev byl učiněn na začátku 50. let 20. století. V blízkosti jižní stěny Chufuovy pyramidy byla nalezena pravoúhlá jáma vyhloubená ve skále a zakrytá minolity. Obsahovala části rozebrané dřevěné lodi. Ve vzduchotěsném prostředí zůstaly téměř dokonale zachovány. Loď, která je více než 40 metrů dlouhá a má výtlak okolo 40 tun, byla vyzvednuta a znovu sestavena a v roce 1982 zpřístupněna návštěvníkům v samostatném muzeu, nevzhledné budově tvaru lodi, hned vedle místa nálezu. Známe umístění i dalších čtyř jam, které zcela jistě obsahují další lodě, ale tyto jámy ještě stále čekají na své otevření. Lodě byly zřejmě používány k převezení těla zemřelého panovníka na místo, kde bylo očištěno a nabalzamováno a odkud ho pak dále odvezly do údolního chrámu. Chufuovu pohřební loď tvoří 1.274 částí z cedrového, fíkového a cicimkového dřeva, které byly původně spojeny lany. Loď nemá stěžeň ani kýl a je dnes jedním z nejstarších svědectví o vyspělé technice výstavby lodí.
