Egypt - Sfinga

Velká sfinga se arabsky jmenuje Abú el-Hul, čili „Otec děsu“. Pro dnešní Egypťany je Sfinga strašidlem. Pro zbytek světa je však spolu s pyramidami symbolem Egypta a z obrázků, fotografií či televize jí zná snad každý. Už od nepaměti vzbuzuje v lidech ty nejtajemnější představy. Velká sfinga byla první sfingou. Stala se tak vzorem pro tisíce menších sfing rozesetých po celém Egyptě a nejen po něm.
Slovo sfinga pochází z řeckého sfinx. Tento termín byl kdysi odvozen z egyptského šesepanch, což znamená „živá socha“. Pro Řeky se idea egyptských sfing překrývá s ideou ústřední postavy jednoho z jejich mýtů, monstra s tělem lva, hrudí a tváří ženy a velkými ptačími křídly. Tento tvor byl odvozen od zrůdné Echidny a obra Týfóna. Pro Egypťany byl naopak symbolem panovníkovy moci jakožto hlídač záhrobí a kultovních míst. Zobrazení lva-muže bylo stvořeno, stejně jako mnoho dalších božských zobrazení tohoto typu, kněžími z Héliopole.
Zatím se za oficiální dobu vzniku považuje právě období 4. dynastie, pravděpodobně období vlády faraóna Rachefa – přibližně 2.550 př. n. l. Sfinga se totiž nachází v místě, kde byl těžen kámen na stavbu Chufuovy pyramidy. S její stavbou tedy nemohlo být započato dříve než v době stavby této pyramidy. Důvodem jejího přiřazení právě Rachefovi je její poloha. Sfinga se totiž nachází před Údolním chrámem, který patří k pyramidovému komplexu Rachefa, a Chrámem Sfingy. Podoba Sfingy je spojována s tváří samotného faraona. Odpůrci této teorie poukazují na několik nesrovnalostí.
Na rozdíl od jiných faraónů, u Rachefa máme k dispozici dioritovou sochu nalezenou v Rachefově Údolním chrámu v Gíze a můžeme tak vzhled Rachefa porovnat se Sfingou. Na základě studií rysů obou tváří je víceméně jasné, že tváře nejsou totožné, dolní čelist Sfingy je o hodně masivnější a vysunutá dopředu, naopak kořen nosu a její oči jsou zapadlé.
V posledních letech se na základě geologických studií také usuzuje, že Sfinga vznikla ještě před rokem 8.000 př. n. l. Teorii o tomto stáří potvrzuje nalezený text z období 4. dynastie, který o Sfinze hovoří jako o soše, jejíž původ se ztrácí hluboko v čase a která byla náhodně objevena, když byla zasypána tunami pouštního písku a zapomenuta. Archeologové ovšem nejsou v datování jednotní. Tento názor však podporuje také stav Sfingy, která je značně poškozena působením přírody. Egyptologové tuto skutečnost připisují větru – zrníčka pouštního písku, které hnané větrem narážejí vysokou rychlostí na skálu, ji narušují. Geolog Dr. Robert Schoch z Bostonské univerzity podniknul výzkum Sfingy a okolních zerodovaných skal. Závěr byl překvapivý – Sfinga je poškozena dvěma různými erozemi, ranější vodní a pozdější větrnou. Až metr hluboké svislé „zářezy“ jsou bez pochyb způsobeny vodní erozí. Jedná se o erozi způsobenu bohatými a vytrvalými dešti. V době před 2.500 lety př. n. l. byla oblast Gízy o něco vlhčí než dnes, ale měla jen podobu jakési stepi. Nikdy zde však od té doby nebyly bohaté deště, natož tak vytrvalé. V dávné minulosti tomu však mohlo být jinak.
Odhad Dr. Schocha posouvá hranici vzniku sfingy do období 6.000 let př. n. l.. Otázkou však zůstává, proč je tělo Sfingy je tak hluboce poškozené a její hlava je po stránce eroze téměř nepoškozená. Mnozí, včetně Dr. Schocha, se domnívají, že hlava Sfingy byla zrestaurována. Tomuto názoru nahrává i fakt, že hlava sfingy je vůči tělu, nepoměrně malá. Nejpatrnější je tento fakt při pohledu z profilu. Předpokládá tedy, že někdo z předchůdců Rachefa, např. Chufu, Sfingu vysvobodil ze spárů pouště a vtisknul jí svou tvář.
Velká Sfinga je orientována přesně východo-západním směrem a její oči vzhlížejí k východu. Říká se o ní, že hlídá pohřebiště v Gíze. Je největší a nejzáhadnější sochou na světě. Neví se kdy, kdo ani proč ji postavil. Socha je vytesána téměř z jediného vápencového skalního bloku. Výjimku tvoří část zad a předních tlap, které byly dotvořeny z pálených cihel a upravených kamenů. Postupem času a lidské přičinlivosti opadaly, dnes jsou tato místa podobným způsobem rekonstruována.
Sfinga je 73,5 (57) metrů dlouhá a 20 metrů vysoká. Má lví tělo se záhadnou, snad lidskou tváří. Na hlavě má klasickou pokrývku hlavy faraónů – nemes a na čele ureus, tzv. královskou kobru. Na bradě sfingy byl kdysi dlouhý vous, jehož zbytky byly nalezeny Napoleonovými učenci. Tělo sfingy bývalo potřené načervenalou okrovou barvou, stejně jako její tvář. Zbytky barvy jsou patrné dodneška.
Před Sfingou, mezi jejími tlapami, stála původně socha vykročeného panovníka. Před jejími tlapami stál také chrám, který nechal vystavět pravděpodobně faraón Rachef. Mezi tlapami drží takzvanou stélu snů, nápis Tuthmose IV., který vládl na rozhraní 15. a 14. století př. n. l. Stéla se zmiňuje o snu faraona, který upadl do spánku ve stínu sochy. V tomto snu dostal rozkaz osvobodit Sfingu z písku, který ji pokrýval.
Napoleonovi vojáci, možná Mamelukovi vojáci, ustřelili Sfinze její nos. Vybrali si ho za terč svého dělostřeleckého umění. Uražený je také do čtverhranu spletený vous a je poškozena také královská ozdoba hlavy. V minulosti cestovatelé a turisté pokryli její tělo nápisy a jmény a jako amulety a na památku zuráželi její rty. Dřívější pokusy o rekonstrukci Sfingy vedly také spíše k jejímu poškození než k zrestaurování. To všechno se spolu s přírodou podepsalo na jejím žalostném stavu. Průběžně se provádějí obezřetné a pomalé restaurátorské práce, které by jí měly vrátit podobu, kterou měla před 2. světovou válkou.
Herodotos ji při svém putování Egyptem díky pouštnímu písku vůbec neviděl. Již faraón Rachef nechal sfingu vyhrabat z písku. Thutmosi IV., když ulehl pod Sfingou k odpočinku, se zdál sen. Nechal Sfingu vyhrabat z písku, časem však byla opět zaváta. O 200 let později se pokoušel o její vyproštění Ramesse II. V římské době se o totéž snažil Markus Aurelius a Septimus Severus. Roku 1818 ji vykopal Giovanni Battista Caviglio. O 70 let později byla opět zcela zasypána, tentokrát ji vykopal ředitel tehdejší egyptské správy pro starověk Gaston Masper. Za pouhých 40 let bylo nutné Sfingu znovu osvobodit...
Sfinga dál hrdě a s tajemný úsměvem vyhlíží do budoucnosti...