Egypt - Tutanchamon

Tutanchamon v egyptštině znamená Živoucí Amonův obraz, jeho otec mu ale dal jméno Tutanchaton, což znamená Živoucí podoba Atonova. Panovník Tutanchomon žil v letech 1347 – 1339 př. n. l. Tutanchamon, byl egyptským králem 18. dynastie. Na trůn se dostal ve svých devíti, možná dokonce sedmi letech po krátkém období vlády Smenchkarea. Jeho manželkou se stala dcera Achnatona a Nefertiiti, princezna Anchesenpaton. Za doby jeho vlády byla moc v rukou nejvyššího úředníka Aje a generála Haremheba. Panovník zemřel asi po deseti letech vlády. Příčina jeho smrti není také zcela objasněna. Poslední výzkumy Tutanchamonovy mumie ukazují, že zranění na hlavě snad mohlo být staršího data a nemuselo být fatální na rozdíl od zranění hrudníku. Zvažuje se, zda příčinou královy smrti nebyl pád z vozíku taženého koňmi. Jeho předčasná smrt zajistila jeho současnou slávu. Jeho hrob v údolí králů v době úmrtí ještě nebyl dokončen, a proto byl narychlo pochován do malé hrobky, do které bylo nashromážděno velké množství vzácných předmětů. Pravděpodobně brzy po pohřbu došlo ke dvěma neúspěšným pokusům o vyloupení hrobky. Hrob byl znovu zapečetěn. Sesuv půdy dokonale zakryl vchod do hrobky. Co nedokázal sesuv půdy, dokázaly lidské ruce, které zde vytvořily odpadiště při budování nedaleké hrobky Ramesse VI. Tím se na více než 3.200 let hrobka ztratila světu...
Howard Carter, pracující pro lorda Carnarvona, měl představu a cíl – chtěl najít Tutanchamonův hrob. Celé Údolí králů již bylo překopáno – až na malý kousek před vchodem do hrobu Ramesse VI. Zde se nacházely zbytky zdí po domcích dělníků, kteří kdysi hroby hloubili. Carter poručil dělníkům, aby kopali na tomto místě. Již 2. den narazili kopáči na schod, kterých odkryli dvanáct. Před Carterem se objevil zapečetěný vchod do hrobu. Chodba za vstupním portálem byla celá zasypaná sutí. Carter nechal odkryté schody opět zaházet a lordu Carnarvonovi zaslal telegram: "Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev - stop - nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi - stop - až do Vašeho příjezdu znovu zasypán - stop - srdečné blahopřání - stop - Carter". Tak zní nejslavnější telegram egyptské archeologie, který dne 5. listopadu 1922 obdržel lord Carnarvon od Howarda Cartera.
Při dalších pracích přibyly k dvanácti schodům přibyly další čtyři, které původně ponechal Carter zasypané. Tak byl očištěn vstupní portál. Zde našel další pečetě s kartuší a znakem slunce a skaraba – Tutanchamon. Skvrna na omítce však byla důkazem, že v této části byla zeď dodatečně omítnuta. V hloubce 8,5 metru od vstupního portálu narazili kopáči na další zapečetěné dveře. Ty sice také nesly stopy dodatečného omítnutí, ale otvor byl poměrně malý, mohli by tedy nalézt alespoň předměty větších rozměrů, které nebylo možné dírou protáhnout. Vysekal malou díru, nahlédl do vnitř, ale nic neviděl. Prostrčil dírou železnou tyč, ta vnikla do prázdna. Vsunul do otvoru zapálenou svíčku v obavách před jedovatými plyny, ta však hořela dál. Netrpělivě, ale opatrně zvětšoval otvor ve zdi. Konečně byl otvor dostatečně velký, aby jím mohl Carter prostrčit hlavu. V mdlém světle poskakující svíčky se mu zjevila pohádková scenerie, jeho sen se stal skutečností. Zpoza místnosti na něj hleděly sochy podivuhodných zvířat, sochy lidí, alabastrové a vykládané truhly, lehátka, vozy a spousta různých nádob a sošek i zlatý trůn vykládaný drahokamy. Za touto přeplněnou předsíní byly další zapečetěné. V předsíni byl nepopsatelný nepořádek způsobený lupiči, kteří byli pravděpodobně vyrušeni strážci Ramesse IX., který nechal hrob opět zapečetit. Teprve dodatečně se zjistilo, že domnělé pečetě Ramesse IX, jsou špatně zachovanými pečetěmi Tutanchamonovými a že již v době Ramesse VI. byl Tutanchamonův hrob v zapomnění. S otevřením hrobu nastaly potíže. Všechny předměty musely být nakonzervovány. 17. únor 1923 byl stanoven jako den otevření posledních zapečetěných dveří. Carter začal s probouráváním poslední zdi. Za zdí se objevila jakási zlatá stěna. Po odklizení celých pečetních dveří se ukázalo, že se jedná o obrovskou schránu, skříň, která vyplňovala téměř celou pohřební komoru. Mezi schránou a stěnami bylo pouhých 60 centimetrů místa. Obrovská schrána měla v přední stěně dvoukřídlé dveře. Carter vysunul zástrčku a za otevřenými dveřmi spatřil další o něco menší skříň. Velké pozlacené skříně byly nakonec čtyři - předsíň, přístavek, pokladnice a pohřební komora – a teprve v té poslední ležel sarkofág z křemence, jehož žlutavá barva ladila s víkem z růžové žuly. K němu samotnému se dostal až o rok později. V sarkofágu byly také uloženy tři rakve, které do sebe tak těsně zapadaly, že bylo velmi obtížné je postupně otevřít. Po zdvižení víka z druhé rakve se objevila třetí z ryzího zlata a v ní spočíval nejúžasnější poklad ze všech: zabalena do plátna, posypána ochrannými amulety a pohádkovými drahokamy tam ležela mumie chlapeckého krále. Jeho obličej zakrývala drahocenná pohřební maska z tepaného zlata. Tato poslední ze tří rakví je zhotovena z necelých 1.140 kg čistého zlata! Za pohřební síní se nachází tzv. pokladnice. Obsahovala nejdrahocennější předměty celé hrobky – skříňky s drahokamy, vázy, miniaturní čluny, schránky, sošky, model sýpky a pozlacenou kravskou hlavu představující bohyni Hathor. Všechny předměty z pohřební výbavy musely být přesně zaměřeny, vyfotografovány, konzervovány a evidovány. Nejobtížnější v tomto směru byly panovníkovy náhrdelníky, nákrčníky a límce z fajánsových článků - korálků. Celkem jich v hrobě bylo sedmnáct a ten nejjednodušší tvořilo 371 článků všech možných barev. Největší problémem bylo jejich vyzdvižení, protože nitě byly dávno rozpadlé. Carter bral článek po článku pinzetou a vmačkával je do lepenky pokryté plastelínou. Po večerech pak články navlékal na nitě, kdy současně používal i dvanáct jehel. Carter objevil jedinou hrobku z celého Údolí králů, která se dochovala v téměř neporušeném stavu... Vystěhování hrobky trvalo od 27. prosince 1922 až do listopadu 1930.
Tento objev však byl zkázou, věda na něj nebyla připravena. Největší zaostání se projevilo v oblasti chemie a konzervování. Na světě byl objev a každý chtěl co nejvíce a co nejrychleji z jeho obsahu něco získat. Výjimkou byl Carter, díky kterému nedopadlo vše ještě hůře, i když sám měl na svědomí také několik závažných chyb. Již několik hodin otevření hrobu se začala řada nálezů rozpadat, oloupávalo se zlaté obložení, rozpadly se tkaniny a své utrpěly i barvy. Dalšího poškození se dopustili sami archeologové při netrpělivém otevírání pohřebních skříní a sarkofágů faraona a nakonec došlo k tomu nejhoršímu. Mumii krále svým nešetrným zacházením archeologové roztrhali na kusy. Oddělenou hlavu a končetiny pak pouze přikládali k tělu při focení, aby svůj vandalismus zakryli.
Carter se nepohodl s lordem Carnarvonem a lord nedlouho po hádce, 5. dubna 1923, zemřel. Jeho smrtí začala dlouhá řada záhadných úmrtí - profesor La Fleur, archeologové Ahmad Kamal a William Henry Goodyear, rentgenolog Archibald Douglas Reed, archeolog Hugh Gererd Evelyn-White, Carterův pomocník Arthur C. Mace, americký miliardář George Jay-Gould... Rozpoutala se celosvětová diskuse na téma kletba faraonů, a to i na čistě vědecké úrovni. Vzniklo několik teorií a přirovnání, jako nejpravděpodobnější se jevila existence plísní vyvolávající horečnatá onemocnění. Další možnost nabízela skutečnost, že Egypťané byli nepřekonatelnými mistry ve výrobě jedů. A je pravděpodobné, že jed napuštěný do stěn a předmětů, by v hermeticky uzavřené místnosti, jakou hrobky byly, mohl vydržet i tisíce let. Stejně tak mohly tisíciletí přečkat bakterie a viry. V Tutanchamonově hrobu byly skutečně zjištěny organismy.
Jednalo-li se o kletbu faraonů, pouhou náhodu nebo příčinou byly bakterie a plísně, dnes již asi ztěží někdo zjistí. Faktem zůstává, že došlo k znesvěcení hrobu. Uplynulo deset let od objevení Tutanchamonova hrobu. Extrémními podmínkami a spory vyčerpaný Carter se bez povšimnutí vrátil do Londýna, kde o sedm let později, 2. března 1939, zemřel.
Tutanchamon nebyl vůbec známý panovník, dokonce se dlouho nevědělo, kdo v době jeho vlády panoval. Nebýt tohoto velkého objevu téměř nedotčené hrobky s bohatou pohřební výbavou, byl by Tutanchamon naprosto neznámý. Nyní je to jeden z nejznámějších faraonů. Většina Tutanchamonových pokladů je vystavena v Káhirském muzeu. Miliony turistů zde míjí pohřební skříně, které jsou umístěné v nevzhledných skleněných vitrínách na chodbě, téměř bez povšimnutí. Ve vedlejší oddělené místnosti obdivují Tutanchamovovu posmrtnou masku a sarkofág a snaží se pořídit fotku, ze které díky odrážejícímu se světlu a upatlaným sklům stejně nic nebude. V hrobce dosud zůstává jedna ze zlatých rakví s královým tělem. Tak skončil Tutanchamon, mladičký egyptský faraón zahalený tolika stíny tajemství...