Tanvaldský Špičák
Špičák byl původně rozdělen mezi řadu majitelů, kteří na něm vlastnili úzké pruhy pozemků. Na vrchol nevedly žádné cesty a první výletníci se k němu dostávali jen úzkými pěšinami. V 80. letech 19. století začalo výletníků přibývat.Čtyři vlastníci z Horního Tanvaldu se rozhodli postavit na plošině vrchu boudu, ve které začali prodávat lahvové pivo. Měli úspěch atak se na druhém konci plata, který vlastnili další čtyři majitelé, objevil konkurenční podnik. V Tanvaldu se vytvořila skupina Německého horského spolku pro Ještědsko a Jizerské hory. Jejím členem se stala i skupina z Albrechtic, která se osamostatnila a vzala si za cíl zpřístupnit vrchol Špičáku veřejnosti. K vybudování cesty museli dát souhlas majitelé pozemků. Toho se podařilo docílit. Také přišla finanční pomoc od jiřetínských podnikatelů Rösslerových s podmínkou, že se cesta vybuduje z albrechtické strany. Tak se již roku 1889 vynořil plán postavit rozhlednu. Jednání o odprodeji parcel vypadalo slibně, ale po úspěšné slavnosti roku 1891, kdy se sešlo mnoho návštěvníků, si vlastníci začali klást různé požadavky. Výletní cesty utichly, boudy lehly popelem, vrchol kopce byl poset střepy a haldami prken.
K novému jednání s majiteli pozemků došlo roku 1904. Jako první byla postavena pomocná bouda, tzv. stará bouda, kde se začalo prodávat občerstvení. Vyrostla zde restaurace. Před výstavbou rozhledny sloužila jako vyhlídka Fanterova skála, což byl lidový název odvozený od jména původních majitelů pozemku. Špičák nebyl osazen stromy a odtud byl krásný výhled. 3. listopadu 1905 přišel požár, který zničil budovy se vším, co zde bylo. Tanvaldští se rozhodli rezignovat na další výstavbu a pozemky prodat. Albrechtický spolek váhal, koupě znamenala velké zadlužení.
4. února 1907 byla uzavřena smlouva. Některé pozemky potřebné ke stavbě dokonce albrechtičtí vlastníci postoupili zadarmo. Práce na Špičáku se rozběhly hned roku 1907. Opět byla postavena pomocná budova, tzv. stará bouda, kde se záhy začalo prodávat občerstvení. Začátkem následujícího roku bylo rozhodnuto o stavbě rozhledny a 1. července 1908 byl položen základní kámen. Téhož roku slavil šedesáté narozeniny císař František Josef I. Albrechtičtí požádali o dovolení pojmenovat rozhlednu "Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa I.". Císařská kancelář povolení udělila, ale dotaci neposkytla. Výstavba rozhledny narážela na velké svízele, největší byl nedostatek vody, který se musel na vrchol vynášet ve vědrech. Také stavební plány se měnily - původní verze byla bez galerie, vyhlídka měla být jen z oken věže.
Přes všechny komplikace byla rozhledna 30. června 1909 kolaudována o příští neděli, 4. července, byla slavnostně otevřena pro veřejnost. Návštěvnost nabyla takového rozsahu, že se Albrechtický spolek rozhodl pro výstavbu restaurace. Tu se podařilo otevřít 31. července 1910. Spolek neměl ani splacené dluhy, když začala 1. světová válka. Na krytí směnek musely být dokonce prodány některé pozemky.
Dva roky po válce začal opět narůstat turistický ruch. Roku 1923 byl na Špičák zaveden vodovod. V roce 1929 bylo rozhodnuto o rozšíření budov, přičemž nesměl být narušen vnější vzhled rozhledny. Přestavba byla dokončena roku 1930. Nyní tu bylo skutečné turistické centrum, byly tu dvě hostinské místnosti, místnost spolku, veranda, sál, osm pokojů pro hosty a místnost pro uložení sportovního náčiní. Také sáňkařská dráha, kde se konaly závody, zvýšila přitažlivost Špičáku. Budovy byly připojeny na elektrické osvětlení a také vodovod byl zapojen na elektrický pohon. Tím byla výstavba na dlouhou dobu ukončena.
Roku 1945 byly podle dekretu o konfiskaci německého majetku vyvlastněny pozemky i budova na Špičáku. Nebyly však předány do správy obce Albrechtice, protože leží na katastrálním území Tanvaldu.
Stromy, které již rozhlednu zakrývaly, byly při stavbě lyžařských vleků vykáceny. Můžeme se proto stále obdivovat kráse rozhledny na Špičáku.
