Radhošť

Radhošť je 1.129 metrů vysoká hora, která je od pradávna spojována s uctíváním Radeagsta, pohanského boha hojnosti, slunce a úrody. Podle legendy Radegast sídlil v podzemním radhošťském chrámu. Možná zde byla uložena pouze jeho modla. Ačkoli se jedná pouze o pověsti, jsou podloženy existencí podzemních pseudokrasových jeskyní, které jsou dnes již nepřístupné, ale lze je nalézet. Další zbožná pověst říká, že když na Velkou Moravu přišli v 60. letech 9. století Cyril a Metoděj, navštívili také Radhošť. Nechali strhnout modlu Radegasta, aby zrušili jeho pohanské uctívání, a vztyčili na jejím místě kříž. Nezabránili však obyvatelům, aby boha dále uctívali, milovali i zbožňovali.
Radegastova podoba, jak ho známe v současnosti, napovídá, že je dobré si ho nerozzlobit. Na Radhošť tak nadále přicházeli pohani, aby Radegastovi přinesli dary – dobytek, část vypěstované úrody, ulovenou zvěř a jiné. Na konci jara zde Slované slavili letní slunovrat, noci prozářily vatry a lidé tančili a zpívali. Tyto zvyky přetrvaly až do dob křesťanských.
V roce 1735 byl na Radhošti vztyčen dřevěný kříž a čtyřikrát do roka se k němu pořádaly poutě. Do 18. století je datována další pověst o radhošťském podzemí. Tehdy údajně pod zem vedly tři vchody a sice neuvěřitelné, ale velmi pravděpodobné, že bylo možné projít podzemím z Radhoště až na Pustevny. Pověst praví, že tudy mohl projet i vůz tažený koňmi.
Dne 26. července 1805 byl původní dřevěný kříž na Radhošti nahrazen kamenným. Jelikož však byl při silném větru povalen, byl zmenšen jeho podstasvec a v roce 1808 byl umístěn na současné místo. V roce 1868 byl z úbočí Radhoště vylámán kámen, který se stal jedním ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla v Praze. Hynek Fialka, člen frenštátské Občanské besedy, navrhl v roce 1881 aby byla na vrcholu Radhoště postavena kaple. Nápad se ostatním zalíbil a předsedou výboru pro stavbu se stal Alois Fialka. Papež Lev XIII. v Římě vysvětil obraz Jana Sarkandera pro budoucí kapli. Proběhla také sbírka, při které byla vybrána nemalá část financí na stavbu. Zbylou část se podařilo obstarat Emilu Kostelníkovi, který zakoupil originál obrazu Valašská Madona od Adolfa Liebschera, objel s ním část země a sesbíral zbytek potřebných financí. Stal se pak roku 1895 předsedou výboru pro stavbu. Olomoucký biskup Theodor Kohn daroval pro kapli radhošťský pozemek v katastru Trojanovic a také přijal patronát nad kaplí. Druhou polovinu pozemku z katastru Dolní Bečvy daroval hrabě Rudolf Kinský. Kapli navrhl architekt Skibinský. Koncipoval jako byzantskou stavbu, aby symbolizoval původ věrozvěstů. Dne 5. července 1896 byl vysvěcen základní kámen kaple a v dalších dvou letech probíhala její stavba. V roce 1898 byla dokončena a ještě 11. září téhož roku byla vysvěcena arcibiskupem Theodorem Kohnem. Od vysvěcení se o kapli starala Matice radhošťská.
Do osmi oken kaple byly umístěny mozaiky zobrazující sv. Hedviku, sv. Ludmilu, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a výjevy ze života Cyrila a Metoděje. Nad vchod byl umístěn nápis „Milujte se, Slované, a sjednoťte se ve víře, kterou hlásali svatí Cyril a Metoděj“. Sochař Neumann z Kroměříže zhotovil pro kapli mramorový cyrilometodějský oltář. Na levý boční oltář byl zavěšen obraz truchlící Panny Marie s mrtvým tělem Ježíše Krista na klíně. Roku 1904 byl osazen také pravý boční otář pro obraz Valašské Madony od Adolfa Liebschera. V roce 1906 přijel na Radhošť Kohnův nástupce František Bauer. Podílel se na výstavbě silnice z Frenštátu pod Radhoštěm na Pustevny. Za 1. světové války nebyla kaple udržována a začalo do ní zatékat. V letech 1924 – 1926 proběhla pod vedením mistra Michala Fabiána ze Zubří rozsáhlá rekonstrukce kaple, která částečně pozměnila její podobu. Byla postavena řeckouniatská věž se zvonicí, dřevěný ochoz kolem kaple, portál, kaple byla omítnuta a obložena šindelem, hlavní oltář byl doplněn o kříž a sochy věrozvěstů, další boční oltář byl zasvěcen sv. Václavovi. Roku 1930 vytvořil sochař Albín Polášek sádrové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, podle kterého pak bylo odlito brzonzové sousoší. To bylo umístěno za kapli, tedy do míta, kde původně stával kamenný kříž, a slavnostně odhaleno 5. července 1931. Ve stejný den došlo také k odhalení vzdálené sochy Radegasta na radhošťském hřebeni. Zatímco Radegast je k příchozím otočen zády, oba svatí jsou k nim čelem. Sousoší věrozvěstů je duté, vysoké 2,6 metru a váží 800 kg. Socha stojí na 1,6 metru vysokém podstavci s nápisem „Spravedliví navždy jsou živi“. Sv. Metoděj má kvůli arcibiskupské hodnosti roucho bohatší, vypadá starší, je holohlavý, v ruce drží trojramenný byzantský kříž. Sv. Cyril má mnišské roucho, je mladší, v ruce drží rozevřenou knihu s hlaholským nápisem začátku evangelia sv. Jana „Na počátku bylo slovo“. U nohou světců leží pohanský bůžek jako symbol poraženého pohanství. V 50. letech 20. století byla násilně rozpuštěna Matice radhošťská a v 60. letech byla zahájena éra konání cyrilometodějských poutí na Radhošť. Ty se až do současnosti konají na začátku července za účasti tisíců poutníků. V roce 1989 byla na severním svahu hory vyhlášena Národní přírodní památka Radhošť o rozloze 144,93 hektaru. Má za úkol chránit původní lesní společenstva. Roku 1994 byla obnovena zrušená Matice radhošťská, která od té doby o kapli pečuje. Originál obrazu Valašská madona byl v odvezen a v kapli je jeho kopie od Otakara Pavlovského. Další kopii najdeme ve frenštátském kostele a třetí kopii ve vatikánských sbírkách. Originální sádrový odlitek sousoší věrozvěstů se nachází na radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm a od roku 1998 je zde umístěn také originál sochy Radegasta.
Roku 2000 proběhla další rekonstrukce kaple, při které byla vyměněna většina shnilých trámů a opravena celá zvonice.
Kromě kaple, sousoší a kříže se na Radhošti nachází také televizní vysílač a nedaleko služebna Horské služby a horský hotel Radegast. Západní svahy radhošťského hřebene nabízejí možnosti lyžování.