Ještěd

Již ve 13. století, tvořil Ještěd výraznou hranici mezi panstvím rodu Bibrštejnů a državou českého řádu rytířů sv. Jana. Bibrštejnové otvírali cestu německým kolonistům ze Saska, slovanské obyvatelstvo osídlovalo jihozápadní svah horského hřbetu. Na severu Němci, na jihu české osídlení v ryze slovanských vesničkách. Vrchol Ještědu byl i ekonomickým předělem. Vedly tudy veledůležité obchodní, ale i pašerácké cesty.
Název Ještěd se v písemných zprávách poprvé objevil před více než 400 lety, v roce 1592. V roce 1679 tu byl zastřelen poslední medvěd. Roku 1737 byl na pustém vrcholku vztyčen kříž a později zde byl zakotven rohanský hraniční kámen.
V roce 1844 probíhalo na Liberecku vojenské cvičení. Po jeho skončení táhli vojáci Hanychovem na Ještěd. Místní rodák Hasler dostal nápad, naložil sobě a ženě do nůší jídlo a pití a spěchal na vrchol Ještědu. V mžiku vše se ziskem rozprodali od té doby již chodili na Ještěd pravidelně každou neděli. Brzy tu měli vlastní občerstvovací stanici. V jejich snaze uchytit se zde trvale jim pomohl lesník Habetlt, který jim v roce 1847 postavil dřevěnou boudu. Ta však brzy vyhořela a manželé Haslerovi si postavili na stejném místě vlastní kamennou chatu se střechou pokrytou chvojím. Ani ta však dlouho nestála, brzy nestačila všem hladovým a žíznivým. Tak si roku 1868 postavili s pomocí rohanovského lesníka z Hořeních Pasek novou chatu. V 70. letech vyrostla vedle hostince pětimetrová vyhlídková věž, která však musela být v roce 1889 z bezpečnostních důvodů stržena. Nahradila ji sice nová věž, tu však záhy zdemolovala vichřice. K dosavadní chatě, jíž se říkalo Rohanka, poškozené v průběhu let bouřemi, přibyla ještě veranda pro 200 osob. Ale ani toto rozšíření nestačilo.
Na vrcholek Ještědu na přelomu 19. a 20. století vystoupilo ročně 40.000 osob. Každý, kdo vylezl na vrcholek stokrát, měl právo nosit zvláštní odznak za stý (bronzový), pětistý (stříbrný) a tisící (zlatý) výstup. Hostinský v chatě vystavil každému stovkaři zvláštní půllitr se jménem a počtem výstupů. Roku 1925 jeden z členů stovkařů vystoupil na Ještěd 611krát! Absolutní rekord držela Frída Mandelíková s 5.000 výstupy.
Liberecký Horský spolek mnoho let usiloval o postavení důstojné horské chaty na Ještědu. O projekt byla požádána známá liberecká firma Gustav Sachers. Navrhla pro ještědský vrchol velkolepou stavbu v podobě středověkého hradu s několika budovami a mohutnou věží. Na realizaci neměl Horský spolek peníze, ani kancelář hraběte Clam-Gallase by stavbu nepovolila.
Při příležitosti konání Německo-české průmyslové výstavy byl projekt zadán stavební firmě Schäfer. Po jeho schválení byl autor návrhu pověřen i stavbou. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již půl roku nato, 13. 1. 1907 byla chata předána k užívání. Ještě dlouhá léta se pod ní krčila stará Rohanka. V přízemí dvoupatrové budovy se nacházela velká společenská místnost pro více než 100 lidí a krytá veranda pro 50 lidí. V patře bylo 23 hostinských pokojů a společná noclehárna. K budově patřila kamenná, 23 metrů vysoká vyhlídková věž. Hotel byl jedním z největších počinů Německého horského spolku a spolek na něj byl také náležitě pyšný. Celá stavba stála 161 tisíc korun, což byla ve své době úctyhodná částka. Vydržela necelých 60 let.
V letech 1909 – 1911 zde byla zásluhou Německého horského spolku vybudovaná sáňkařská dráha dlouhá 3 kilometry s průměrným sklonem 14 %. V roce 1914 na ní bylo uspořádáno mistrovství Evropy.
Lidová tradice „stovkařů“ zanikla po výstavbě lanové dráhy v letech 1932 – 1933. Postavila ji chrudimská firma Wiesner (pozdější Transporta).
Při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v chatě 31. 1. 1963 v 18 hodin požár a celá stavba lehla popelem. Narušeno bylo i kamenné zdivo. Za rok po ní vyhořela i Rohanka. Dalších deset let byl vrchol Ještědu bez své dominanty.
V další architektonické soutěži zvítězily návrhy ing. arch. Karla Hubáčka. V roce 1966 byl položen základní kámen ke stavbě hotelu s vysílací věží ve tvaru rotačního hyperboloidu. Za tento objekt získal Karel Hubáček prestižní Peretovou cenu Mezinárodní unie architektů. Hotel byl otevřen roku 1973. Ještěd se stal dominantou kraje. Vysílací věž je viditelná z dalekého okolí. Každoročně přitahuje velké množství turistů, kteří tento kout Čech navštíví.
1. května 1995 byl vyhlášen přírodní park Ještěd. Rozkládá se na ploše 93,6 m2. Nejvyšším bodem je vrchol Ještědu (1.012 m. n. m.), nejnižším je údolí Lužické Nisy a Bílého potoka (289 m. n. m.). Délka parku je 22 km, šířka 7 km. Ještěd tvoří i výrazné klimatické rozmezí a rozvodí mezi Severním a Baltickým mořem.