Králický Sněžník
Králický Sněžník je třetím největším horským masivem naší republiky. Samotná hora Králický Sněžník je vysoká 1.424 metrů. Ze zaobleného vrcholu Sněžníku vybíhá dalších 5 rozsoch jehož dominanty tvoří Malý Sněžník vysoký 1.338 metrů, Sušina vysoká 1.321 metrů, Podbělka vysoká 1.307 metrů a Klepý s výškou 1.143 metrů. Dalšími vrcholy jsou Černá Kupa vysoká 1.294 metrů, Uhlisko vysoké 1.240 metrů a nejnižší Koňský Hřbet s výškou 991 metrů. Na jižním svahu Klepého se protíná rozvodí Baltského, Černého a Severního moře. Oblast tvoří především krystalické břidlice.Na svahu Králického Sněžníku pramení v nadmořské výšce 1.390 metrů řeka Morava. U horního toku Moravy se nachází také krystalické vápence, které vytváří ojedinělé krasové jevy.
Podnebí oblasti je velmi drsné. Roční průměr srážek je přes 1.230 milimetrů. Průměrně 116 dní v roce zde sněží a 137 dní prší. Přibližně 150 dní je zde teplota pod nulou, dalších 150 dní nepřesahuje 10°C a pouze 64 dní se pohybuje mezi 10 – 15°C.
Jméno Sněžník bylo odvozeno od sněhu, který zde leží 8 měsíců v roce. V dávné minulosti se hora jmenovala Kladský Sněžník, později Špiklický Sněžník a závěrem Velký Sněžník. Roku 1838 koupila kladskou část hory kněžna Marianna Oraňská. Přemýšlela o vybudování 15 až 30 metrů vysokého sídla, ze kterého by bylo možné spatřit celé kruhové panorama z jednoho místa. Do té doby totiž bylo nutné za tímto účelem obejít vrchol hory dokola. Její záměr se však neuskutečnil. Počátkem 40. let 19. století vystoupl na vrchol hory nizozemský král Wilhelm Friedrich. Majitelka kladské části hory, kněžna Marianna, dala v upomínku na tuto návštěvu roku 1843 na hoře postavit pyramidu.
Roku 1884 horu navštívil Alois Jirásek a nazval ji Králickou Sněžkou. V té době se na vrcholku hory nacházel takzvaný trojmezník. Jednalo se o kamenný sloup, který stál v místě, kde se setkávala hranice Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství. Pyramida postavená princeznou Marianou se kvůli podnebí a vandalismu rozpadla již ve druhé polovině 19. století. Následovalo mnoho návrhů, jak využít vrchol hory. Roku 1895 začal Kladský horský spolek na polské straně Králického Sněžníku podle návrhu wroclavského architekta Felixe Henryho stavět rozhlednu. Věž byla inspirována architekturou středověku a byla stavěna jako zdvojená bašta. Jako stavební materiál byl použit místní kámen a také byl využit zde nalezený písek. Voda byla použita z pramene Moravy a ostatní materiál byl přivezen z Polska. Stavba se v drsných podmínkách značně vlekla, protože se pracovalo vždy pouze 4 měsíce v roce. Do věže se vcházelo přes rozlehlý okrouhlý sál, který měl v průměru asi 8 metrů a dosahoval výšky 5 metrů. Sál měl 5 vysokých sloupů, mezi kterými se nacházela oblouková okna. Místnost byla pojmenována na památku císaře Fridricha Wilhelma a jeho jméno se poté stalo inspirací pro pojmenování celé věže. Ze sálu byl přístup do sousední stavby, ve které se podávalo občerstvení a byl zde také možný nocleh. Dále ze sálu vedly spirálovité kovové schody na spodní vyhlídkovou plošinu, která se nacházela ve výšce 17,4 metru na přilehlé nižší věži. Odtud vedlo nitrem věže schodiště na vyšší plošinu, která byla ve výšce 29,95 metru. Celá věž byla přitom vysoká 33,58 metru. Dne 9. července 1899 byla Věž císaře Viléma vysvěcena a slavnostně otevřena.
V roce 1906 byla u věže přistavěna restaurační část. Roku 1912 nechal Odbor německého turistického spolku Staré Město postavit u pramene řeky Moravy Liechtenštejnovu srubovou chatu. V roce 1932 byla u chaty na pylonu z kamenných kvádrů postavena nevelká žulová soška slona. Roku 1938 byla v oblasti Králického Sněžníku vybudována linie těžkého opevnění, která zahrnovala jednak lehké objekty nazývané řopíky, tak pěchotní sruby a tvrze. Linie opevnění vedla od vrcholu Sušiny přes Podbělku, vesnici Červený Potok k městu Králíky a dále až na Mladov. Roku 1940 byla uzavřena rozhledna a o rok později byl chatař z Liechtenštejnovy chaty odvolán na frontu. Po válce se již o objekty nikdo nestaral. Nejprve zpustla dřevěná chata u rozhledny, poté zchátrala i věž samotná. Nepoškozená zůstala pouze pískovcová vyhlídková plošina nacházející se ve výšce 30 metrů.
Roku 1971 byla stržena chata na české straně Sněžníku a 11. října 1973 byla odstřelena také rozhledna na polské straně, která do té doby tvořila dominantu celého kraje. Jedním ze dvou objektů, který na vrcholu Sněžníku zůstal zachován, je zmiňovaný trojmezník, který se nachází v místech dřívější polské turistické chaty. Druhým objektem je poměrně zubožená plastika slůněte. Pylon byl v minulosti zpevněn dvěma betonovými patkami, celý povrch sošky je zvětralý a ocas slona dávno zmizel kdo ví kam. Přesto je však slůně symbolem Kralického Sněžníku.
Roku 1990 byla vyhlášena Národní přírodní rezervace Králický Sněžník. Její plocha dosahuje 1.700 hektarů. Oblast leží v nadmořské výšce 820 – 1.424 metrů. Zahrnuje přirozené lesy, rašeliniště, prameniště, krasové jevy a nachází se zde mnoho chráněných druhů rostlin a živočichů. Z rostlin lze vyjmenovat například kamzičník rakouský, oměj šalamounek nebo zvonek vousatý. Byly zde nalezeny také dvě velmi vzácné houby – holubinka Quéletova a květnatec Archem. K chráněným živočichům patří především jeřábek lesní, linduška horská nebo myšivka horská.
Tradiční přístupová trasa začíná na náměstí ve Starém Městě. Dále vede linií válečného opevnění do Stříbrnic. Odtud je možné využít mírnější a delší modrou značku nebo náročná, ale kratší žlutá. Obě stezky se scházejí na rozcestí nad Adéliným pramenem a odtud pokračuje cesta po červené až na vrchol Králického Sněžníku. Dodnes na tuto horu nevede žádná silnice a nestojí zde ani turistická chata. Za účelem znovuobnovení rozhledny se každý rok v červenci koná mezinárodní výstup na vrchol hory. Druhý takový pochod nazvaný K prameni Moravy se koná v září.
