Roštejn
Hrad Roštejn je nazván podle erbu majitelů Rosenstein = Růžový kámen. Byl postaven na skalnatém vrchu nad obcí Doupě uprostřed lesního komplexu Jihlavských vrchů v nadmořské výšce 667 metrů. Předpokládá se, že Roštejn plnil funkci obranného strážného hradu a byl začleněn do celého systému pohraničních hradů.První údaj je z roku 1339, kdy Telč a okolí získal Oldřich z Hradce od krále Jana Lucemburského výměnou za hrad Bánov. Hrad byl podle svého jména založen pány z Hradce kolem poloviny 14. století. První zpráva o Roštejnu samotném je v zemských deskách z roku 1353. V tomto roce se na hradě již připomíná purkrabí.
Nevelký hrad trojúhelníkového půdorysu stojí na ohromném protáhlém skalisku. Žulové podloží nebylo vhodné pro příkopy - s výjimkou náznaku nedokončeného příkopu mezi předhradím a hradem využíval hrad k obraně pouze zvýšených okrajů staveniště. Vstup v severní části hradu byl chráněn mimořádně štíhlou a 28, respektive 53 metrů vysokou věží nepravidelného zploštělého sedmiúhelníhového půdorysu. vysoká 28 metrů. Jihovýchodně od věže stál na skalách dvoupatrový hradní palác. Severně od brány bylo nevelké předhradí s hospodářskými budovami, které je dnes zcela zaniklé. Kolem roku 1353 byl hrad obehnán gotickým opevněním s baštami. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem bylo opevnění hradu rozšířeno. Záhy byla k hradu masivní zdí přihrazena trojúhelná plošina pod skaliskem.
Roku 1423 byl hrad obléhán husity pod vedením hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic. Bylo pobořeno dřevěné hrazení a předhradební hlídkové věže. V roce 1477 však byl opraven a rozšířen hradní palác a předhradí.
Sto let po husitských válká přistoupil Zachariáš z Hradce k přestavbě v letní sídlo pro lovecké pobyty. Z té doby pocházejí renesanční interiéry se zdobenými krby, nástěnnými malbami a trámovými stropy. Patří k nejautentičtějším u nás. Úloha loveckého hrádku pak už hradu zůstala natrvalo. V roce 1536 získal Roštejn Volf Krajíř z Krajku, který jej ještě téhož roku prodal majitelům telčského panství. Hrad postupně ztrácí svůj vojenský význam. Po roce 1570 nechal Zachariáš z Hradce hrad renesančně přestavět na letní sídlo k pobytu svého dvora na lovech. Roštejn byl zvýšen o jedno patro. Vznikl prostranný rytířský sál. V západním koutě nádvoří byla postavena renesanční kaple s řadou gotizujících prvků. S budovou přiléhající k paláci byla spojena krytou chodbou na renesančních pilířích. Při této renesanční přestavbě Roštejna se zachovalo gotické klenutí a základy věží, především však zůstala uchována věž. Renesanční interiéry s trámovými stropy, nástěnnými malbami, renesančními krby a další původní výbavou patří k našim nejoriginálněji zachovaným. Při přestavbě byla v okolí hradu zřízena rozsáhlá obora na zvěř jelení, srnčí a černou, jakož i bažantnice.
Po vymření pánů z Hradce roku 1604 dědí Roštejn Slavatové, po nich Lichtenštejnové a naposledy Podstatští. K výraznějším stavebním úpravám hradu v tomto období již nedošlo. V roce 1643 byla za švédského obléhání značně poškozena obora a ve 2. polovině 17. století byla obnovena.
V 18. století se hrad znovu upravoval. Kaple byla částečně upravena v barokním slohu, boční budova byla vyzdobena štukami.
V 19. století přibyla v nádvoří ještě budova myslivny a byly zesíleny pilíře arkád.
Roku 1902 byla obora zrušena a likvidována. 12. červen 1915 byl nejtragičtější den v historii hradu. Po úderu blesku hrad z větší části vyhořel a postupně se stával zříceninou. Rozsáhlé rekonstrukční práce probíhaly postupně v letech 1956 - 1982. V současnosti slouží objekt Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Bývalá obora je botanickou přírodní rezervací.
Hradu vévodí zmíněná věž. Ční nalevo od vchodu na nádvoří hradu. Branou se dostaneme na trojúhelné nádvoří se studnou, obklopené hradními budovami. Jednopatrový hradní palác spojuje krytý ochoz s oratoří hradní kaple. Nejprostornější sál na hradě s nepravidelným půdorysem se nazývá "obrazárna" nebo též "maškarní sál". V hradních komnatách se můžeme setkat například s "erbovním sálem", jehož stěny zdobí téměř sedm set erbů. Možná se jedná o nějakou "nástěnnou knihu návštěv" při lovech, možná byli majitelé hradu s nositeli erbů v příbuzenském a přátelském vztahu. Zajímavý je také "zelený sál", který má na svých stěnách zobrazeno na tři sta druhů okrasných i léčivých rostliny a dřevin.
Legenda o loupežnících praví, že kdysi dávno byl pánem na Roštejně chamtivý rytíř bez citu. Poddané nutil k robotě, soužil je daněmi. Na hrad sezval podobné lotry a z Roštejnu se stal hrad loupeživých rytířů. Lupiči často číhali v kopcích na povozy bohatých kupců. Na výpadech se neštítili ani vraždy, vidina bohatství je zaslepila. Zlaťáky si nechával hradní pán a zboží jeho kumpáni. Rytíř se o svůj poklad bál, proto vykopal ve sklepení velkou jámu, do které vložil pevný sud a všechny uloupené peníze tam ukryl. Zanedlouho byl sud téměř plný. Rytíř si říkal, že už stačí jednou, dvakrát přepadnout kupce a jeho sud bude naplněn. Osud tomu chtěl jinak. Rytíř onemocněl a brzy zemřel. Jeho duši si čert odnesl do pekla. Sud s pokladem zůstal ukrytý pod zemí a nikdy ho nikdy nenašel. I kdyby se to někomu povedlo, zlaťáky by si nemohl odnést, protože rytíř byl proměněn v čerta a za trest sedí na sudu a hlídá jeho obsah až do soudného dne.