Sovinec

Hrad Sovinec byl založen Pavlem a Vokem z rodu Hrutoviců někdy v letech 1318 – 1348. Roku 1348 se již oba psali ze Sovince. Hrad byl v té době velmi jednoduchý. Na vrcholu skály stála válcová věž a palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nádvořím. Syn Voka Pavlík ze Sovince hrad koncem 14. století opevnil. Kolem jádra hradu byl vybudován parkán do podoby věžice. Opevnění předhradí v místech dnešního 5. nádvoří bylo nahrazeno kamennou hradbou. V severním průčelí stála průjezdní věž nynější páté brány.
Pavlík ze Sovince měl sedm synů. Roku 1409 zůstali spolumajiteli hradu bratři Pavel, Petr a Vok ze Sovince. Za husitských válek majitelé hradu střídavě stáli na straně husitů a krále. V 70. letech 15. století probíhaly česko-uherské války. Vok a jeho syn Jaroslav se přidali na stranu uherského krále Matyáše, což mělo pravděpodobně za následek dobývání hradu. O jeho dobytí a poškození se však nedochovaly žádné zmínky. Roku 1480 hrad získal Jan Herolt z Kunštátu a o deset let později ho prodal Janovi Pňovskému ze Sovince. Zápis do zemských desek byl však proveden až po smrti jana Herolta roku 1492. Nový majitel provedl na hradě řadu úprav. Na pátém nádvoří byl postaven severní palác, jehož základem se stala věž páté brány. Dále byl postaven protilehlý jižní palác. Nádvoří bylo na západě uzavřeno hradbou zpevněnou třemi věžicemi. V prostoru dnešního šestého a zčásti třetího nádvoří vznikl pás hradeb s dnešní třetí branou. Koncem 15. století byla také postavena hradní kaple.
Roku 1508 hrad zdědili Janovi synové Herolt a Vok Pňovští ze Sovince. Roku 1510 si majetek rozdělili a hrad si nechal Vok. Roku 1535 již hrad vlastnil jeho syn Ješek Pňovský ze Sovince. Hospodářství panství se příliš nerozvíjelo, proto roku 1543 panství prodal Kryštofu z Boskovic. Po Kryštofovi zdědil majetek roku 1550 jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a Třebové. Ani jeden z nich však na hradě nepobýval. V těch dobách však byl hrad sídlem úřední správy panství a v kraji se začalo rozvíjet hospodářství. Pusté vsi byly obydleny, rozšířilo se dolování a vznikl druhý hamr. Proběhly také větší renesančně laděné přestavby paláců na pátém nádvoří, v severním paláci byl navíc vybudován Boskovický sál. Roku 1576 Jan prodal panství Vavřinci Ederovi ze Štiavnice. Hrad se opět stal sídlem šlechticů, což mělo za následek rozsáhlou stavební činnost. Bylo vylepšené pevnění hradu včetně výstavby polygonální bašty, která byla hradbou spojená se třetí bránou. Dále byla postavena osmiboká bateriová věž a také opevnění na výběžku nad údolím. V areálu hradu vznikla nová budova purkrabství. Roku 1590 převzala po Vavřincovi majetek jeho dcera Anna. O čtyři roky později si vzala Jana staršího Kobylku z Kobylího.
Jan po Anně roku 1607 Sovinec zdědil. Zdokonalil opevnění a postavil renesanční barbakán s dnešní první branou. Nechal také opravit velkou řadu kostelů po celém panství. Aktivně se zúčastnil stavovského povstání, za což mu hrozila konfiskace majetku. Nakonec byl roku 1621 císařem omilostněn, ale o dva roky později byl donucen prodat celé panství s hradem Řádu německých rytířů. Hradu se dotkla také třicetiletá válka. Hejtman Wembofsky vydal Dánům hrad 25. října 1626 bez boje. V letech 1626 – 1643 probíhaly rozsáhlé práce na opevnění. Ze Sovince se tak stala pevnost skrývající veškeré záludnosti tehdejšího vojenského umění. Byly postaveny tři bastiony – na severu Jiřský a na jihu Jánský a Vilémův. Vstupní barbakán byl rozšířen o další bastion nazvaný Klippelova bašta. Druhá brána rozdělila nádvoří na dva menší celky. Vznikly ještě další bašty, palisády, obezděné příkopy a také 200 metrů dlouhá podzemní chodba. Roku 1643 byla vybudována předsunutá věž Lichtenštejnska. Dne 16. září 1643 obklíčila hrad armáda 8.000 švédů a po těžkých bojích ho dne 7. října obsadila. Švédové z hradu udělali svůj opěrný bod a hrad drželi až do roku 1650, kdy hrad opět převzal Řád německých rytířů. Roku 1663 hrozil hradu útok tureckého vojska a v letech 1680 – 1683 vpád Tökölyho povstaleckých jednotek.
V roce 1784 postihl hrad požár, po kterém následovaly četné opravy. Věž Lichtenštejna se však již opravy nedočkala.
Roku 1811 byl hrad rozparcelován a jeho jednotlivé části byly prodány zájemcům z poddanstva, kterým sloužil hrad jako zdroj stavebního materiálu. V roce 1836 byl vydán příkaz ke zpětnému vykoupení částí hradu a o rok později bylo na hradě zřízeno několik místností pro pobyt řádového panstva. V letech 1842 – 1845 byl před hradem postaven kostel sv. Augustina, jehož zvonicí se stala osmiboká dělová věž hradu. V 60. letech 19. století zde byl zřízen řádový seminář, což přineslo poměrně rozsáhlé stavební úpravy v podobě bourání zdí a budov. Roku 1867 pronajal Řád prostory Moravskoslezské lesnické škole, která zde zůstala až do roku 1896.
Roku 1939 byl Řád německých rytířů zrušen a od roku 1940 hrad využíval Wehrmacht jako zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Roku 1942 ho převzal Sudetský lesmistrovský úřad a o rok později byl hrad prodán Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Počátkem května 1945 hrad vyhořel. Téhož roku byl hrad zestátněn. Až roku 1951 byla zahájena rekonstrukce. V roce 1965 byl Sovinec převeden do správy bruntálského okresního muzea.
Sovinec je velmi rozsáhlý hradní komplex. Po pravé straně přístupové cesty do hradu se nachází kostel. Vchod do hradu je první hradní branou na barbakan, tedy první nádvoří. Proti této bráně se nachází Klippelův plášť. Po jeho levé straně stojí druhá hradní brána, která vede přes druhé nádvoří třetí bránou až na další, třetí nádvoří. Po levé straně třetí brány stojí konírny, po pravé straně purkrabství z roku 1585. Ke čtvrté bráně, kterou se dostaneme na čtvrté nádvoří s hospodářskými budovami, přiléhá Svatojiřská bašta. Další, pátá brána, je gotická z roku 1507. Zprava k ní přiléhá Velká bašta a bašta zvaná Kočičí hlava. Bránou, nad kterou se nachází Boskovický palác, se dostaneme na páté nádvoří. K němu přiléhá zbrojnice, Jihozápadní palác, Vilémova bašta a také vnitřní hrad. Vedle páté brány se nachází vstup do vnitřního hradu pro pěší. Šestá brána vede na šesté nádvoří, ke kterému přiléhá seminář a dělová bašta Remster. Sedmá brána vede do vnitřního hradu, jehož dominantu tvoří hlavní věž. Najdeme zde také zbytky starého paláce.
Na hradě se nachází expozice drobností z historie hradu, expozice cínu a zbraní a expozice lesnické školy. Kromě krásného výhledu do okolí z hradní věže nabízí hrad také četné kulturní akce.