Budyně nad Ohří

Budyně nad Ohří je malé město s bohatou historií ležící v okrese Litoměřice, jehož částí protéká rameno Malá Ohře.
Snad již v letech 851 – 881 zde vznikla osada. V průběhu 9. století byl také postaven dřevěný hrad, který byl majetkem českých panovníků.
Z roku 1173 pochází první písemná zpráva o Budyni. Listinou z tohoto roku se Budyně stala královským městem a král si ponechal požitky z panství k výživě. Pravděpodobně již na konci 12. století zde byl postaven zeměpanský dvorec.
V roce 1218 potvrdil král Budyni, která se začala rychle rozrůstat a stala se ekonomickým městem, veškerá privilegia. Počátkem 13. století nechal král Přemysl Otakar I. přestavět hrad na kamenný. Hrad byl chráněn vodním příkopem a močálovitým okolím řeky Ohře.
Roku 1316 dobyl město král Jan Lucemburský. K tomuto roku je také doložena existence vodního hradu, který souvisel s opevněním města. Ačkoli za Jana Lucemburského byl hrad královským majetkem, byl velmi často dáván do zástavy. V roce 1336 hrad výměnou za hrad Žebrák získal Zajíc Zbyněk z Valdeka. Budyně se tak stala majetkem rodu Házmburků, který zapříčinil největší rozvoj panství v historii.
Na přelomu 14. a 15. století byl hrad goticky přestavěn a bylo zdokonaleno opevnění, které bylo zpevněno několika věžemi. Roku 1414 byly městu odpuštěny roboty. Za husitských válek sloužil hrad jako opěrný bod krále a katolické strany. Roku 1498 část města vyhořela.
V roce 1518 přivezl Jan Zajíc z Házmburka ze svých dalekých cest krokodýla. Roku 1551 došlo k výbuchu prachárny, který způsobil rozsáhlé poškození hradu. V průběhu 16. století proběhly renesanční úpravy hradu. Stěny byly také částečně vyzdobeny sgrafity. Nějakou dobu vlastnil hrad také Jan Zbyněk z Házmburka, který byl velkým obdivovatelem vědy a na hradě hostil také Tycha de Braha.
Na počátku 17. století byla v hradním sklepení zřízena alchymistická dílna, ve které proběhlo mnoho pokusů o výrobu zlata nebo likéru mládí. Jan Zbyněk také zahájil rozsáhlou renesanční přestavbu hradu na honosný renesanční zámek se zahradou. Přestavba však byla tak nákladná, že musel roku 1613 nově zrekonstruovaný zámek prodal Adamovi ze Šternberka. V roce 1631 bylo město včetně hradu vypáleno saskými vojsky a další tři roky trpělo kvůli Švédům. K dalšímu vypálení, které způsobila pruská vojska, docházelo v letech 1653 – 1692. Majitelé panství se v těch dobách rychle střídali. Někdo z nich se zámek pokusil barokizovat.
V 18. století byl zámek značně poškozen sedmiletou válkou. V roce 1757 požadoval po Budyni výpalné generál Šafgoč, ale jelikož město na zaplacení nemělo, bylo i s hradem opět vypáleno. Krátce ho obývali pouze úředníci a v roce 1759 údajně musela být stržena věž a dvě křídla zámku. Další požáry přišly roku 1783 a 1787.
Zámek chátral celé 19. století a v jiných pramenech se uvádí, že zmiňovaná polovina hradu byla zbořena v roce 1823. Kromě věže se jednalo o jižní a východní křídlo. Roku 1828 město opět vyhořelo. Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil Budyni, byli Harbersteinové.
Až v letech 1900 – 1913 byl zámek za Harbersternů částečně opraven. E. Fiala nechal v letech 1902 – 1911 hrad zastřešit a opravit. V některých místech byl také dostavěn, čímž se podařilo zabránit úplnému zničení. Roku 1945 se zámek stal majetkem města. V letech 1975 – 1990 byl rozsáhle zrekonstruován do dřívější podoby. Poté proběhla rekonstrukce vstupní brány do areálu hradu, hradeb a bašt.
Podle pověsti se ve zdejší alchymistické dílně podařilo vyrobit zlato, které bylo ukryto pod hradem. Stráží ho socha trpaslíka Kvasničky, která je umístněná v nároží věže, ve které je umístěna kaple. Jak pověst říká, Kvasnička ukazuje směr zakopaných pokladů. V interiérech hradu se nachází zrekonstruovaná alchymistická dílna a také expozice mučících nástrojů místního kata včetně ceníku jednotlivých úkonů. Ve Zlatém sále se nachází nástěnné malby ze 16. století. K vidění je také Budyňský krokodýl, kterého roku 1518 přivezl Jan Zajíc ze svých cest a v současnosti je nejstarší vycpaninou ve střední Evropě.