Slezskoostravský hrad
U bodu poblíž soutoku řek Lučiny a Ostravice byl ve druhé polovině 13. století založen Slezskoostravský hrad. Jeho úkolem bylo střežit zemskou stezku vedoucí z Opavy přes Hlučín a Těšín do Krakova a hlídat hranice polského státu tvořenou řekou Ostravicí. O jeho významu svědčí skutečnost, že byl obehnán 2,5 metru silnou a 4 metry vysokou obvodovou zdí. Stál na půdorysu ve tvaru lichoběžníků s délkou strany asi 25 metrů na severu, 20 metrů na západě, 31 metrů na jihu nad řekou a 18 na východě. První písemná zpráva o hradu pochází z 2. srpna 1297, kdy se zde sešli moravští a těšínští šlechtici s olomouckým biskupem Dětřichem, aby projednali spory okolo státní hranice. Hraniční řeka Ostravice totiž při častých záplavách měnila své řečiště.V roce 1327 připadlo Těšínsko jako léno českým zemím, řeka Ostravice přestala tvořit státní hranici a Slezskoostravský hrad přestal plnit funkci pohraniční pevnosti. Roku 1380 kníže Přemysl postoupil hrad pánům z Tvorkova. Ti kupovali majetek v okolí hradu a vytvořili základ pro budoucí slezskoostravské panství.
Roku 1438 se hradu i s celou Slezskou Ostravou, Moravskou Ostravou a Hukvaldy zmocnil Jan Čapek ze Sán. Po něm náleželo panství Janu Talafusovi z Ostrova a dále janu Tršickému z Doloplaz. Tršický prodal majetek knížeti Přamyslu II. Ten ho pak v roce 1476 prodal Václavu Hřivnáčovi z Heraltic.
Roku 1508 koupil hrad Jan Sedlický z Choltic. Význam hradu za něj opět stoupal a hrad se na nějakou dobu stal také střediskem politického života na Těšínsku. V letech 1534 – 1548 ho nechal přestavět na renesanční zámek. Zůstalo zachováno opevnění i s dělovou baštou. Z této doby pochází vstupní brána s věží, byl postavena také velká síň, palácová část, na severovýchodě rytířský sál, na severozápadě zámecká kaple, mázhauz i hospodářské budovy. V prostorách zámkus e scházeli přední šlechtici. Roku 1590 se dokonce na hradě konal sněm pánů a rytířů Těšínska a roku 1592 zde pobývala habsburská princezna, arcivévodkyně Anna Rakouská.
V roce 1621 byl zámek i město vydrancován neapolskými vojsky pod vedením Karla Spinelliho. Roku 1626 zámek vydrancovala Dánská vojska a o dva roky později Valdštejnova vojska. V letech 1642 – 1649 byl zámek obsazen Švédy. Po skončení třicetileté války byl zámek značně poškozen. Roku 1660 měl být přestavěn na vojenskou pevnost.
V roce 1714 se zpustošený zámek stal majetkem Jindřicha Viléma, hraběte Wilczka z Dobré Zemice. Páni v něm však nesídlili a budovy sloužily pouze jako sídlo správy slezskoostravského panství. Roku 1763 bylo nedaleko zámku v údolí Burňa objeveno černé uhlí. Roku 1787 zahájil František Josef Wilczek těžbu a i jeho potomci v dolování pokračovali.
V 19. století zasahuje těžba až k hradu, který se kvůli tomu postupně mění ve zříceninu. Roku 1848 vlivem poddolování hrad poklesl o 16 metrů. V témže roce se zřítil rytířský sál. Dne 30. listopadu 1872 navíc vyhořelo celé levé křídlo. Wilczkové pomalu zahajují rekonstrukci. Ve zdivě hradu se objevily velké trhliny. Komisionální prohlídka nařízená roku 1895 Okresním soudem v Bohumíně má za úkol zjistit jejich příčinu.
I ve 20. století docházelo k rozsáhlému chátrání hradu a objevovala se hrozba zřícení. K tolik nutné rekonstrukci stále nedocházelo. Roku 1922 konstatovala komisionální prohlídka jako důvod poškození hradu jeho poddolování a o několik let později se zde objevuje cedule upozorňující na nebezpečí pohybu v areálu hradu. Těžba však zastavena nebyla a majitelé nebyli ani přinuceni k rekonstrukci. Ač na pokraji zřícení, byl areál zámku poškozen 17. listopadu 194č při leteckém bombardování. Roku 1945 byl rodu Wilczků hrad vyvlastněn a dále ho spravoval Důl Trojice. Roku 1950 se poprvé začíná uvažovat o demolici a 15. února 1954 je dokonce vydán demoliční výměr. Ten však byl z přispění památkářů zrušen, ale zdivo bylo na mnoha místech přesto pobořeno a rozebíráno. Roku 1958 se hradu ujal Obvodní národní výbor Slezská Ostrava, kterému se roku 1963 podařilo hrad zapsat na seznam kulturních památek pod číslem 233. Přesto byla o dva roky později buldozerem zbořena jediná dochovaná pozdně gotická bašta. Roku 1967 je vypsána soutěž na architektonické řešení rekonstrukce hradu, kterou vyhrál ing. arch. Ivo Klimeš. Jeho cílem bylo zakonzervování současného stavu a jeho uchování pro budoucí generace. Rekonstrukce však podle jeho plánů neproběhly a v 70. letech se v historických záznamech objevuje Rudolf Sajdek. Nechal hrad do základů rozebrat, aniž by měl příslušná povolení. Neproběhl ani archeologický výzkum. Poté byl hrad stavěn jako zcela nový, to vše za tichého souhlasu orgánů. Na místě původního vnitřního hradu vznikla nová stavba z původního zdiva a betonu a mnohé stávající zdi byly dozděny. V roce 1973 se hrad neúspěšně pokusila převzít správa krajské památkové péče. Roku 1979 byla odstraněna část přilehlé čelní hradební zdi a část hradního paláce. Také byla na místě zbořené bašty zahájena výstavba hradní vinárny Rotunda, která byla otevřena roku 1981. Jako ztrátová byla brzy uzavřena. Probíhaly další necitlivé stavební zásahy, kterým se snažili zabránit památkáři. Vzhledem k politické situaci byla jejich snaha marná a Rudolf Sajdek si potřebná povolení obstarával tak, jak to tehdejší režim umožňoval. Roku 1989 byl hrad vyjmut ze seznamu kulturních památek. Ačkoli investice ještě v tomto roce dosáhly 20 milionů korun, byly stavební práce nakonec zastaveny. Roku 1990 se podařilo hrad opět zapsat na seznam kulturních památek pod jeho původním číslem. Areál měla získat Ostravská univerzita, ale byl nabídnut k prodeji. Firmy neprojevily o rekonstrukci hradu v řádu desítek milionů korun zájem a roku 1992 byl hrad prodán firmě East West Leasing, která zde plánovala zřídit hotel. Firma však nedostala od banky půjčku. V roce 1995 se objevuje další zájemce o hrad a kromě návrhu na hotel se objevují také plány na bar, bazén, diskotéku, hřiště, kadeřnictví, kasino, kosmetický salon, restauraci, supermarket, tenisové kurty či vinárnu. Roku 1998 firma East West Leasing zkrachovala a město Ostrava využilo předkupního práva a hrad získalo do svého majetku.
Byla zahájena nákladná rekonstrukce hradu a v květnu roku 2004 byl hrad zpřístupněn veřejnosti.
Nejvyšší stavbou hradu je vstupní brána s věží, ve které se nachází expozice o historii hradu. K věži přiléhá nižší stavba, v jejímž přízemí se nachází malý sál a v podkroví galerie. V nitru hradu stojí takzvaná „hradní tvrz“, v jejímž sklepení je strašidelná expozice a velká sladkovodní akvária. V jejích místech se kdysi nacházel středověký hrad a pozdější zámek. Na nádvoří se nachází studna.
