Cheb

Od 8. století byl zdejší kraj osídlen slovanským obyvatelstvem. V ohebu řeky Ohře stávalo v 9. a 10. století slovanské hradiště.
Chebsko bylo od pražského centra přemyslovského knížectví velmi vzdálené a nebylo přičleněno žádnému státnímu útvaru. Jeho obsazení a kolonizace bylo spíše otázkou náhody. První, kdo sem přišel, byl pravděpodobně markrabí Děpold III. z Giegen a Vohburgu. Po roce 1100 postavil na akropoli úvodního hradiště nový kamenný hrad. Po jeho smrti roku 1146 přešla správa na německý rod Štaufů. Roku 1167 získal dědictvím Chebsko Friedrich I. Barbarossa. Patřil k předním osobnostem evropské politiky tehdejší doby. Z chebského hradu učinil jedno z významných míst evropského dění a opěrný bod své mocenské politiky proti českému knížectví. Došlo také k zásadní přestavbě starého vohburgovského hradu. Chebský hrad byl přebudovaný na císařskou falc a získal tehdy svoji typickou tvářnost. Friedrich Barbarossa poprvé zavítal do Chebu roku 1179. Nejpozději k tomuto datu musela být přestavba hradu dokončena. Když Přemysl Otakar I. nebyl schopen splácet svůj dluh, byl roku 1192 nucen nastoupit na chebský hrad Jindřich Břetislav desetiměsíční dvorskou službu u císaře Jindřicha VI., Friedrichova syna a nástupce.
Roku 1213 vydal císař Friedrich II. Sicilský v kapli chebského hradu zlatou bulu, která vymezovala vztahy mezi císařem a papežem. Po roce 1265 obsadil Chebsko Přemysl Otakar II.. I Rudolf Habsburský přikládal chebskému hradu velký význam. Roku 1285 zde provdal svou dceru Gutu za Přemyslova syna Václava II.. Ten pak spravoval Cheb jako věno své manželky. Falc byl roku 1295 důkladně opraven a na protějším břehu řeky začala výstavba druhého hradu, propojeného se starým hradem mostem. Po Václavově smrti připadl Cheb říši a po roce 1322 ho získal Jan Lucemburský. Za Lucemburků dostal hrad podobu středověké pevnosti. Napětí mezi starým hradem a vzkvétajícím městem postupně narůstalo. Císař Karel IV. převedl do Chebu právo razit mince a také zbavil Cheb povinnosti platit clo a mýto. Jeho syn Václav potvrdil Chebu privilegia a propůjčil mu práva českých měst. Spory vyřešil roku 1393 odvoláním svého purkrabího a nechal odstranit most spojující chebský s Václavským hradem.
Hrad postupně ztrácí své postavení evropsky významného objektu a město nad ním získává kontrolu. Po požáru roku 1472 dokonce Václav povolil rozšířit a zesílit opevnění, takže hrad byl dokonce začleněn do městských hradeb. Hrad poté přestal sloužit jako sídlo evropských panovníků.
Za třicetileté války hrad značně trpěl. Především za obležení švédským vojskem pod velením generálů Wrangela a Wattemberga. Ostré dobývání bylo zahájeno 25. června a 17. července byl velitel města přinucen ke kapitulaci. Švédové pak ovládali Cheb až do roku 1650. Na základě výnosu císaře Ferdinanda III. byl hrad v letech 1652 – 1673 přeměněn na barokní pevnost a od roku 1663 sloužil jako městská zbrojnice.
Některé jeho části hradu byly značně zchátralé a vyžadovaly opravu. Roku 1742 dobylo Cheb francouzské vojsko pod velením Mořice Saského. Při odvetné akci následujícího léta byl hrad bombardován, zapálen a zpustošen. Roku 1762 odnesla vichřice střechu kaple. Do roku 1809 se většina hradních staveb ocitla ve zříceninách – císařský palác, hospodářské objekty při západní hradbě i „Kuchelhaus“. Až do roku 1818 byla vystavena povětrnostním vlivům kaple bez střechy. Až tohoto roku byla zastřešena a restaurována. Toto byla jediná akce snažící se o záchranu hradu, jinak se hrad měnil ve zříceninu. Areál hradu byl zavezen sutí a hlínou z likvidovaného městského opevnění a vznikl až osmimetrový násep, který dodnes vyplňuje západní nádvoří. Byla zasypána studna a zrušen padací most. Roku 1895 byl rozpadající se hrad předán městu s podmínkou, že bude udržován jako památka.
V průběhu celého 20. století probíhaly různé archeologické průzkumy spojené s vyklízením druhotných nánosů a konzervační práce.