Svojanov

Hrad byl zbudován ve 13. století za Václava I. nebo jeho syna Přemysla Otakara II. Svědčí o tom původní německý název Fürstenberg (Knížecí hora). Přemysl Otakar II. dal hrad zapsat choti Kunhutě. Ta se po jeho smrti provdala za Záviše Vítkovice, řečeného z Falkenštejna. Záviš se podruhé oženil s dcerou uherského krále Ladislava - s Jitkou. Jinde se praví, že si na hrad přivedl uherskou princeznu Alžbětu. Když odmítl vrátit královské koruně jmění, která získal sňatkem s Kunhutou, byl roku 1289 se souhlasem Kunhutina syna Václava II zajat a o rok později na "Pokutné louce" sťat. Václav II. chtěl dát Svojanov míšeňskému markraběti Friedrichovi. Karel IV. hrad zahrnul mezi 11 hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale jeho syn Zikmund ho za husitských válek zastavil pánům z Boskovic.
Po roce 1435 se hrad stal jejich majetkem a podle původní osady (nyní Starý Svojanov) dostal své současné jméno. Zahrnoval vnitřní nádvoří chráněné 5 metrů silnými hradbami a stejně mocnou vnější stěnou starého paláce. Jako poslední útočiště sloužila 26 metrů vysoká hlásná věž. Dodnes se do ní vstupuje po lávce ve výši druhého patra. Do nádvoří se vjíždělo přes padací most, po němž zbyl výklenek vedle branky se schodištěm. Hrad opatrovali páni Oldřich Svojanovský z Boskovic, potom Ješek a Jindřich Svojanovští z Boskovic. Ješek koncem 15. století vybudoval vnější opevnění s baštami.
Po roce 1512 postoupili panství Mikuláši Trčkovi z Lípy. Po Trčkových na hradě sídlil Václav Žehušický z Nestájova a později jeho synové Hertvík a Jan. Hrad upravovali pro své pohodlí - rozšířili budovy o nové křídlo obklopující věž a postavili dům zbrojnošů propojený s opevněním. Za pánů Žehušických hrad roku 1569 vyhořel. Následovala velká renesanční přestavba - změnila palác, dům zbrojnošů, odlehčila opevnění. Od koruny královské, které hrad připadl, císař Rudolf II. hrad prodal Hertvíkovi Žejdlicovi ze Šenfeldu a bratrům Bohuslavu a Václavu Zárubovým z Hustiřan. Za třicetileté války byl hrad pobořen, takže sloužil jen jako správní centrum panství. Po vymření Zárubovského rodu na hradě panoval Karel Oton, hrabě ze Salmu a Jiří Haisler, za něhož byla přebudována jedna z bašt opevnění na vstupní bránu a po jejích stranách byly k hradbě dozděny obě křídla Příhrádku, tzv. Nového domu. Poté zde panoval Martin Dlouhý, který zbudoval na hradě továrnu na tužky, František Heissig, Rüdiger ze Stillfriedu (Stillfried z Ratenic - zavedl zpracování grafitu z nalezišť v okolí), V. I. Havlín, manželé Nesvadbovi a Josef Kristen. Za něho hrad roku 1842 vyhořel, Starý palác byl přebudován do empírové podoby, renesanční křídlo však zůstalo ruinou.
V roce 1875 koupil hrad Emanuel Sommer, po něm byl majitelem Antonín Haasche. Od něj hrad v roce 1910 koupilo město Polička za 400 000 Kč. V 50. letech přešel do vlastnictví státu a v 70. letech proběhla rekonstrukce. V roce 1992 hrad připadl v restituci městu Poličce.