Helfštýn

Hrad Helfštýn nechal na vysokém hřebeni se strmými svahy nad řekou Bečvou postavit snad již ve 13. století slezský šlechtic Friduš z Linavy. Hrad obehnaný příkopem, parkánem a zdí, měl oválný půdorys o délce 50 metrů a šířce 30 metrů. Na severu stál palác a na jihu oválná věž. Roku 1286 byl údajně dobyt králem Václavem.

Počátkem 14. století hrad vlastnil Helfrid z Linavy. Tehdy již byl Helfštýn významný a tvořil centrum velkého panství. V roce 1312 byl zřejmě dobyt králem Janem Lucemburským. Okolo roku 1320 Helfštýn získal Vok I. z Kravař. Zřejmě další majitel, Jan z Kravař, v 1. polovině 14. století zahájil stavební úpravy hradu. Na konci 14. století pak započali s přestavbou hradu na gotickou tvrz. Bylo vylepšeno opevnění, hrad od předhradí byl oddělen vodním příkopem vytesaným ve skále a parkán byl nahrazen kamennou zdí se čtyřmi baštami. Vchod do hradu střežil padací most a hranolová věž.

Na počátku 15. století na hradě sídlil Lacek z Kravař, který v úpravách hradu pokračoval. Nechal rozšířit hradní palác a postavit kapli. Když Lacek roku 1416 zemřel, krátce hrad vlastnila Eliška z Kravař a poté se ho zmocnil Petr z Kravař na Strážnici, který však o Helfštýn přišel v důsledku husitských aktivit. V roce 1421 byl hrad obsazen králem Zikmundem. Ačkoli se Petr s králem Zikmundem usmířil, hrad mu pro strategickou polohu navrácen nebyl a stal se součástí rozsáhlého opevnění. Helfštýn pak vlastnil Přemek Opavský, od roku 1434 Jan z Menspecku a od roku 1440 Jiří z Kravař. Ten ho o sedm let později prodal Vokovi ze Sovince. Od roku 1467 pak byli majiteli Albrecht, Jan a Zdeněk Kostkovi z Postupic a Jiří z Landštejna. Ti byli na straně krále Jiřího, a tak byl hrad rou 1468 dobýván uherským králem Matyášem. Hrad se mu dobýt nepodařilo, ale nakonec ho získal bez boje. Roku 1470 už byl jediným majitelem Helfštýna Albrecht, který hrad v roce 1474 prodal Vilémovi z Pernštejna. Ten ihned zahájil přestavbu hradu. Došlo k úpravám opevnění a rozšíření hradního areálu o předhradí s hospodářskými budovami, které bylo dokončeno roku 1480. Následovalo další zdokonalování opevnění hradu – výstavba bašt, bran, věží a předsunutého opevněného předhradí.

Od smrti Viléma z Pernštejna roku 1521 hrad vlastnil Jan Bohatý z Pernštejna a Helfenštejna. S hrozbou vpádu Turků na Moravu vzrostl vojenský význam Helfštýna a hrad byl velkoryse vybaven zbraněmi a střelivem. Od roku 1548 byl majitelem Jaroslav z Pernštejna a Vratislav Nádherný z Pernštejna a v roce 1554 zadlužený Helfštýn koupil Půta z Ludanic. Když roku 1560 zemřel, získal hrad jeho syn Václav z Ludanic. Ten však zemřel roku 1571 a hrad získala jeho malá dcera Kateřina z Ludanic, za níž správu Helfštýna prováděl hejtman Zachariáš z Hradce. V roce 1580 se Kateřina stala manželkou Petra Voka z Rožmberka. Kvůli odlehlosti hradu od ostatního majetku Rožmberků byl hrad roku 1593 prodán Hynku Bruntálskému z Vrbna. Po jeho smrti roku 1596 hrad spravoval jeho syn Jiří Bruntálský z Vrbna. Hrad prošel přestavbou v renesančním slohu. Byla zbořena část opevnění i starý palác, na jehož místě vyrostl nový renesanční dvoukřídlý palác.

Na počátku 17. století hrad držel Jiří z Vrbna. Za účast na stavovském povstání byl uvězněn a zemřel. Roku 1621 hrad obléhali vzbouření Valaši, kterým se hradní posádka vzdala. Valaši hrad vyplenili a po opětovném obsazení císařskou hradní posádkou byl Helfštýn darován Františku z Ditrichštejna. Tím navždy ztratil svou sídelní funkci a sloužil jen vojenským účelům. Za třicetileté války hrad dobyt nebyl, ale přesto byl poškozen, například v roce 1626 se Mansfeld pokusil odpálit opevnění. Od roku 1636 hrad vlastnil Maxmilián II. z Dietrichštejnu. V roce 1643 a 1645 Helfštýn neúspěšně obléhala a dobývala švédská vojska. Ditrichštejnové o hrad dále zájem nejevili, ale návrh na jeho zboření, aby nepadl do rukou nepřítele, nepřijali. Přesto roku 1656 vojenská rada nařídila provést demoliční práce. Tehdy již měl nového majitele – Ferdinanda z Dietrichstejnu. Záhy však byl hrad obsazen císařskou posádkou, která ho střežila roku 1663 před Turky a roku 1680 při povstání v Uhrách. Hradní opevnění bylo provizorně opraveno. V roce 1682 vojska hrad opustila, a v následujícím roce ho opět střežila před Turky a roku 1685 před povstalci z Uher. Roku 1698 se majitelem hradu stal Leopold z Dietrichštejnu.

Od roku 1708 Helfštýn vlastnil Walter František z Dietrichštejnu. Na něj v roce 1710 hrad obsadili loupežníci, kteří z něj byli vyhnáni císařským vojskem. Od roku 1738 hrad vlastnil Karel Maxmilián z Dietrichštejnu. Císařská vojska hrad roku 1741 bránila před Prusy. Roku 1744 se Helfštýn stal vnějším opevněním Olomouce. V polovině 18. století byla plánována rozsáhlá přestavba na pevnost, k čemuž však na konec nedošlo. Po skončení sedmileté války roku 1763 byl hrad vyřazen z obranného systému. Jeho zkázu urychlili ve 2. polovině 18. století sami Ditrichštejnové, kteří přistoupili k jeho demolici. Toto rozhodnutí vydal snad Jan Karel z Dietrichštejnu, který hrad vlastnil od roku 1782.

V roce 1808 se hradu ujal František Josef z Dietrichštejnu. Roku 1817 byl hrad ostřelován dělostřelectvem a došlo k poškození hradního jádra. Roku 1854 hrad získal Josef z Dietrichštejnu. Snad tehdy se objevily první návrhy na zpřístupnění hradu turistům. Od roku 1858 vlastnily hrad čtyři sestry z knížecího rodu Dietrichštejnů a po nich od roku 1862 Gabriela z Hetzfeldt-Wildenburgu rozená z Dietrichštejnu.

Od roku 1909 Helfštýn vlastnila Antonietta z Althann. Za ní v roce 1911 byly zahájeny zajišťovací práce. Roku 1922 se majitelem hradu stal stát. V roce 1930 ho však hraběnka Antonietta získala zpět a po ní ho roku 1934 zdědil Michal Karel Althann. V roce 1945 se hradu konfiskací opět ujal stát, který ho přenechal nejprve Klubu českých turistů, později vojenským lesům a Sokolům. Roku 1952 byl prohlášen kulturní památkou, čímž přešel do správy státu a poté do rukou krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Od roku 1960 Helfštýn spravuje Muzeum Komenského v Přerově.

Do hradu se vstupuje z jihozápadu přes most, který překlenuje vodní příkop. Za mostem stojí štítová hradní zeď, takzvaná „Široká zeď“ na jejíchž obou koncích stojí nízké hranolové věže a ve které se nachází první vstupní brána. Následuje druhá vstupní brána a první předhradí od druhého odděluje zeď s baštou, nízkou okrouhlou věží na jihu, vysokou hranolovou věží na severu s další bránou. Tato zeď byla za Viléma z Pernštejna čelní hradní zdí. Druhé předhradí je ze severu chráněno hradbou se třemi baštami a z jihu jižní hradbou se dvěma baštami. Další část hradu je od předhradí oddělena původním vodním příkopem a čelní zdí hradu pánů z Kravař. Čtvrtá brána se nachází v jižní části zachráněné několika věžemi u takzvané Kostkovy věže. Přístupová cesta se zde prudce stáčí na západ a pokračuje další bránou. Dominantu třetího předhradí tvoří vysoká hranolová věž, která slouží jako vyhlídková. Z tohoto nádvoří se pak poslední bránou vstupuje z jihu do hradního jádra, tedy nejstaršího hradu. Jeho dominantou je pozůstatek mohutného dvoukřídlého hradního paláce. Východně od něj stojí velká bašta nazývaná Hladomorna.