Loket
Na Chebsku probíhala v minulosti rozsáhlá stavební činnost, během které byl postaven také hrad Loket. Bylo nutné zabezpečit nově kolonizované strategické údolí Ohře, a tak byl počátkem 13. století na skalnatém ostrohu obtékaném řekou postaven nový královský hrad. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1234. Hrad měl velmi strategickou polohu. Již tehdy byl dominantou hradu zachovaný čtverhranný bergfrit postavený na nejvyšším místě skalního žebra. Na sever od něj stála čtverhranná Skalní světnice, která byla považován za původní palác. Na východní straně uzavíral areál oblouk mohutné hradby, který se z velké části dochoval dodnes. Dosahovala šířky 2 metry z jejího vnějšího líce vystupovaly polookrouhlé věžice a ve východním rohu byla prolomena vstupní bránou. V poměrně nedávné době byla na hradě objevena rotunda, která měla pouhé čtyři metry v průměru. Na hradě bylo zavedeno manské zřízení, takže purkrabí hradu měl k dispozici many povinované hradu vojenskou službou a dalšími úkony. Již za vlády Václava I. bylo založeno podhradí. Koncem 13. století nebo počátkem 14. století se k východní hradbě přimkla budova, ze které se do současnosti dochovaly pouze sklepy.V roce 1319 se na hrad uchýlila královna Eliška se svými dětmi. Podle pověstí chtěla svého syna Václava prohlásit králem a vládnout jeho jménem. K hradu přitáhl král Jan a násilím si vymohl vstup do hradu. Eliška byla vykázána do Mělníka, princ Václav byl držen na Lokti a svou matku již nikdy neviděl. Když se dostal k moci, roku 1333 hrad vykoupil ze zástavy a v zákoníku Majestas Carolina ho zahrnul mezi nezcizitelné hrady. Koncem 14. století byl za Václava IV. hrad výrazně přestavěn. Stará brána byla zrušena a přístupová cesta byla vedena kolem východní a jižní fronty hradu. Pod ochranou bergfritu ji zde přepažily dvě hradby s bohatými portály bran. Na jihozápadě hradu byla postavena zalomená budova markrabství. Ve dvorku vedle ní se cesta lomila k severu a další bránou pokračovala do úzké uličky mezi skalním žebrem a novou hradbou ve svahu nad řekou. Čtvrtá brána stála na konci této uličky a tvořila poslední překážku před vstupem na nádvoří. Nádvoří bylo podél celého oblouku vnější hradby obytnými a užitkovými budovami. Na jihovýchodě navazoval na starší gotické křídlo věžovitý palác hejtmanství, jehož východní zeď předstupuje před románskou hradbu. Poslední volné místo mezi hejtmanstvím a bergfritem vyplnila nízká budova kuchyně.
Počátkem husitských válek roku 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Krušiny ze Vamberka. Roku 1434 zastavil král Zikmund hrad Plžovi z Ilburka. Od roku 1437 vlastnili hrad v zástavě Šlikové. Až do poloviny století však probíhaly spory mezi Šliky a Ilburky o nárok na hrad. V roce 1473 získali Šlikové hrad do dědičného vlastnictví. V témže roce vypukl v domě pod loketským hradem požár, přenesl se na hrad a kromě odděleně stojící Markrabského domu ho celý zničil. Poté proběhly výrazné přestavby, které se týkaly především obytných budov. V jihovýchodním křídle přibyla kaple s presbytářem nastavěným na starší polookrouhlou baštu nebo věžici. Kuchyně byla z původního místa přesunuta do bývalého václavského paláce a budova byla prodloužena až k věži. V severním nároží pohltil nový palác starou románskou rotundu. V další raně renesanční fázi na něj navázalo další křídlo s mohutnou dělostřeleckou polookrouhlou baštou. Proti městu byl postaven nový hradební okruh zesílený polokrouhlými dovnitř otevřenými baštami, který se však do současnosti nedochoval.
Protože se Šlikové zúčastnili stavovského povstání, byl jim hrad roku 1547 zkonfiskován a stal se majetkem města Lokte.
Dramatické události třicetileté války se loketští pokoušeli přečkat s podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit na hrad císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko. Roku 1621 byl hrad dobyt bavorským generálem Tillym. Roku 1631 slíbili loketští věrnost Sasům. Hrad byl však v témže roce obléhán a po třech měsících s příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna kapituloval. Císařská posádka obsadila hrad a zůstala zde až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl hrad zařazen mezi hraniční pevnosti Čech a následně byl ještě více opevněn.
Roku 1725 vyhořel Markrabský dům a z objektu zůstaly zachovány jen obvodové zdi a jediná příčná zeď v přízemí. Pak byl upraven na městskou sýpku s malými okny a prostým olištovaným vstupním portálem. Celý hrad byl utilitárně využíván a postupně chátral. Roku 1788 se začalo jednat o využití hradních budov. Loketský magistrát podal návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Na konci 18. století byla zbořena takzvaná Skalní světnice a postupně se započala přestavba hradu.
Roku 1822 byla ukončena přestavba hradu na císařsko královskou krajskou věznici. To se projevilo na interiérech hradu. Architektonické články včetně arkýřů byly odstraněny. Také byl stržen vnější hradební okruh a byl využit jako stavební materiál. Koncem 19. století byl Markrabský dům upraven na muzeum.
Až do roku 1949 fungovala na hradě v různých podobách věznice. Hned o rok později byl hrad prohlášen městkou památkovou rezervací. V 60. a 70. letech 20. století probíhalo vyklízení interiérů. V roce 1966 byla na hradě objevena jedna z našich nejmenších rotund. Roku 1991 se začalo s rozsáhlou rekonstrukcí hradu. O rok později, v listopadu 1992, byl hrad předán zpět městu a v červenci 1993 byl otevřen pro veřejnost.
Na nádvoří hradu se nachází originál bronzové figurky Gottsteina. Na hradě je možné si prohlédnout torzo románské rotundy a navštívit věž, ze které je pěkný výhled. V Černé věži je k vidění stálá expozice „Loketských kuriozit a zajímavostí“. Nachází se zde historické halapartny, šavle, středověká kuše, katova sekera, zvon z Černé věže. V expozici nechybí historické mapy a k vidění je také vyobrazení takzvaného Dánského Lokte – jedná se o stejnojmenné město kdesi v Dánsku, které však zatím nikdy nikdo na mapě neobjevil. K vidění jsou také zbídačení vězni v hluboké hladomorně. V interiérech hradu je k vidění historický porcelán a také lze poznat archeologii a stavební vývoj hradu.