2026-06-14 - Kintsugi
Kintsugi (čti „kincugi“) je japonská technika opravy rozbité keramiky a porcelánu. Vznikla zřejmě v 15. století, kdy si šógun Ashikaga Yoshimasa rozbil oblíbenou misku na čaj. Číňané mu ji opravili kovovými sponkami, ale on trval na tom, aby byla miska opravena lepším způsobem. A tak prý vzniklo kintsugi…
První doložená zmínka o této technice pak pochází ze 17. století, kdy prý jistý japonský bojovník začal vydělávat velké peníze tím, že kupoval obyčejné misky na čaj, které rozbíjel a opravoval technikou kintsugi.
Kintsugi bychom také neměli chápat jako prvoplánový pokus o opravu předmětu. Technika má svou filozofii spočívající ve vytvoření nového předmětu zakomponováním opravy, která se stane jeho součástí. Výsledkem má být krásnější předmět, než byl ten původní.
A protože já nejenže mám velkou zálibu v Japonsku, ale také moc ráda zkouším nové věci, tato technika mě zlákala k vyzkoušení. Ano, můj postup není ten tradiční japonský, ale filozofii kintsugi jsem, myslím, dodržela – výsledný talířek je svým způsobem krásnější, než ten nerozbitý.
Potřebujeme
Postup
Tipy a upozornění
- Není-li uvedeno jinak, epoxidové lepidlo není zdravotně nezávadné a nemělo by tedy přijít do kontaktu s potravinami. Takto slepený předmět by tedy už navždy měl mít jen dekorativní účel.
- Zatvrdlé spoje můžete přebrousit jemnou bruskou nebo smirkovým papírem, takže výsledné spoje mohou být jednotné – všude mít stejnou výšku, jednotnou šířku… A na závěr lze spoje přeleštit. Zejména pokud byste použili jiný typ lepidla, které může přijít do kontaktu s potravinami, je vhodné spoje zbrousit úplně do hladka, aby vystouplé spoje nebránily používání. Pozor ale na případné poškrábání opraveného předmětu – z tohoto důvodu jsem od finálního zásahu upustila já, po vyzkoušení na spodní straně jsem zjistila, že černý talířek bych viditelně poškrábala. Nechala jsem tedy spoje v surovém stavu.
- Pokud vám nějaký střep chybí, existuje několik možností, jak ho nahradit. Prostor můžete vyplnit epoxidovou hmotou, můžete si kleštěmi uštípnout podobně velký a tvarovaný kousek střepu z jiného rozbitého předmětu. Střep ale lze nahradit třeba i kouskem dřeva.
- Na internetu najdete již hotové sady na techniku kintsugi. Nejsou úplně levné, začínají někde okolo 900 Kč a považuji je za zbytečné. V sadách není nic, co byste si levněji nedokázali sehnat sami – lepidlo v tubě o objemu 24 ml koupíte cca za 200 Kč, zlatý slídový prach 10 g pak stojí cca 70 Kč. Vše ostatní, co v sadách bývá, zřejmě budete mít doma – špachtle, štětec…
- Tradiční japonská technika kintsugi je oproti uvedenému postupu dost odlišná. Předně se jako lepidlo používá „urushi“, což je lak z mízy škumpy lakodárné (Rhus verniciflua). Lak se nechává vytvrdit několik dní. Na vyplnění mezer místo chybějících střepů se používá směs „mugi“ z pšeničné mouky nebo „sabi“ z jílu. Až poté se nanáší finální vrstva laku, do kterého se štětcem nanáší zlatý prach.
Další fotky








