2017-07-10 - Vermikompostování II. – založení a fungování vermikompostéru

Datum tvorby: 10. 7. 2017

Vermikompostování II. - úvod.

V minulém návodu jsme si ukázali, jak si vyrobit domácí vermikompostér, pokud ho z nějakého důvodu nechcete kupovat. Tentokrát se seznámíme se žížalami, ukážeme si, jak vermikompostér založit a jak začít kompostovat.

Žížaly – základ vermikompostéru

Do vermikompostéru budete potřebovat žížaly. Můžete použít klasické české, které nachytáte venku, kompostování ale bude trvat déle. Vhodnější je pořídit si žížaly k tomu speciálně určené, říká se jim kalifornské nebo tygří, latinsky Eisenia andrei.

Údajně se dají pořídit i zdarma třeba od jiných chovatelů, kteří se jich potřebují zbavit. Pokud se vám totiž přemnoží, je to spolu s využitím žížal jako návnady pro rybáře jediná možnost snížení jejich počtu ve vermikompostéru. Vypouštění do přírody je nežádoucí, protože kalifornské žížaly u nás nejsou původní druh.

Sehnat žížaly zadarmo se mi ale nepovedlo. A co hůř, někteří prodávali jednu násadu žížal i za 800 Kč! Narazila jsem na web borsky.cz, kde byla možnost zakoupit násadu obsahující 150 – 200 žížal za 250 Kč. Daly se sehnat i levněji, ale tady byla alespoň možnost osobního odběru…

Žížaly jsem si tedy po předchozí domluvě vyzvedla osobně. Byly v malé vaničce a asi jde o mláďata, protože byly opravdu maličké. A jestli jich bylo alespoň těch 150, těžko říct, kdo by je počítal…

Co (ne)kompostovat?

Kompostovat můžeme cokoli rostlinného původu, takže různé slupky a odřezky z ovoce a zeleniny, ale také zbytky pokojových rostlin, bezmasých vařených jídel, čajové sáčky (v papírových sáčcích), kávovou sedlinu, drcené skořápky vajíček, v malém množství i pečivo. Aromatické ovoce a zeleninu (cibuli, citrusy, zázvor) také jen v omezeném množství.

Do kompostu můžeme dávat i karton, ruličky od toaletního papíru nebo papírové ubrousky a utěrky. Tím vším hlavně regulujeme vlhkost v kompostéru – o tom za chvíi.

Do kompostéru naopak nepatří nic živočišného původu – maso, tuky, mléčné výrobky.

Zakládání vermikompostéru

Potřebujeme
  • Materiál: podestýlka, násada kalifornských žížal, trocha zeminy, biododpad
  • Odhadovaná doba: 5 minut
Postup
1.Vermikompostování II. - Krok 1.Na dno vysoké krabice dáme navlhčenou podestýlku. Může to být natrhaná kartonová krabice, noviny, obaly od vajíček, roličky od toaletního papíru nebo kokosové vlákno.
2.Vermikompostování II. - Krok 2.Na podestýlku umístíme násadu žížal.
3.Vermikompostování II. - Krok 3.Násadu zasypeme ještě trochou zeminy, aby měly žížaly víc prostoru.
4.Vermikompostování II. - Krok 4.Na zeminu nasypeme trochu bioodpadu. Případně můžeme bioodpad částečně vpravit do zeminy.
5.Vermikompostování II. - Krok 5.Překryjeme další vrstvou „podestýlky“.

Kam s vermikompostérem?

Připravený kompostér má nyní jen dvě patra – sběrnou a kompostovací nádobu. Umístíme ho na místo s optimální teplotou okolo 20°C. Teplota by neměla klesnout pod 5°C ani vystoupat nad 25°C - toto je potřeba zohlednit, pokud by měl být vermikompostér umístěn venku (noční promrzání, horko přes den).

Je důležité pravidelně hlídat vlhkost. Pokud by bylo v kompostéru příliš sucho, začnou žížaly vylézat, propadávat do sběrné nádoby atd. V takovém případě je potřeba do vermikompostéru přidat navlhčený materiál, který jsme používali na podestýlku. Pokud je v něm naopak příliš vlhko a hrozí vznik plísně, přidáváme tentýž materiál suchý.

Co dál?

Bude trvat cca 6 – 12 týdnů, než se vermikompostér „rozjede“ a stane se více soběstačným. Žížaly během té doby vyrostou, rozmnoží se, začnou tvořit vermikompost i žížalí čaj. O tom všem příště…

V začátcích stačí jen kontrolovat pravidelně vlhkost a žížalám dát trochu bioodpadu, nepřekrmovat je. Zatím nezvládnou zpracovat všechen bioodpad z domácnosti.

Až začne vznikat kompost, opatrně ho prohrabáváme maximálně jednou týdně kvůli zjištění jeho vlhkosti případně za účelem jeho provzdušnění.

Možné problémy

Vylézající žížaly

Pokud žížaly lezou po stěnách nádoby nebo propadávají do sběrné nádoby, něco se jim nelíbí. Zpravidla mají v kompostovací nádobě moc sucho. V takovém případě je potřeba do vermikompostéru přidat navlhčený materiál, který jsme používali na podestýlku, případně stávající obsah postříkat vodou.

Plíseň

Jestliže se v kompostovací nádobě objeví plíseň, znamená to zpravidla příliš velkou vlhkost nebo nahromaděné zbytky bioodpadu, které žížaly nestíhají zpracovávat. Menší plesnivé části je možné zahrabat, větší odstranit.

Zápach

Dobře zavedené vermikompostování nezapáchá, a to ani v začátku. Pokud vermikompostér zapáchá, je něco špatně – vysoká vlhkost, plíseň, žížaly nestíhají zpracovávat odpad…

Mušky

Vajíčka mušek octomilek se mohou do vermikompostéru dostat na slupkách ovoce a zeleniny nebo je tam mohou zanést přímo mušky samotné. Základem je zabránit tomu, aby se vajíčka a mušky do vermikompostéru dostaly. Kompostér tedy otevíráme co nejméně, dbáme, aby nikde nevznikaly mezery, pod horní víko vkládáme netkanou textilii, odpad přisypáváme třeba jen 1 – 2× týdně a ideálně ho zahrabáváme do vermikompostu.

Poznámka

Příště uvidíme, jak se žížalám zpočátku dařilo a pokud bylo vermikompostování úspěšné, tak také jak probíhalo.