Zlatá ulička
Zlatá ulička u Daliborky leží v Praze na Pražském hradě. Ulička se nachází u severního parkánu, mezi hradní zdí a starým Úřadem nejvyššího purkrabího.
Ve 12. století bylo postaveno románské hradní opevnění a jako jeho součást byla postavena Bílá věž. Sloužila jako hladomorna, mučírna a věznice.
Roku 1484 byla zahájena výstavba severního parkánového opevnění hradu. Mezi starší románskou hradbou a mladší hradbou tvořící vnější severní opevnění tak vznikl 4 – 8 metrů široký pás.
V roce 1496 byla postavena věž Daliborka, která sloužila jako vězení.
V 16. století byla nově opravena hradní zeď. Již tehdy zde stála drobná přístřeší. Legenda říká, že ve 2. polovině 16. století zde sídlili alchymisti a astrologové císaře Rudolfa II. Roku 1597 požádali hradní střelci císaře Rudolfa II. o svolení, aby mohli zazdít oblouky zdi v prostoru mezi románskou hradní zdí a druhou nově opravenou a zřídit si v nich obydlí, které by nepřesahovalo hloubku výklenků. Dne 16. září 1597 jim císař Rudolf II. tyto stavby povolil a střelci si zde vlastním nákladem postavili miniaturní obydlí. Na sklonku 16. století si zde střelci zbudovali malé domky, které měly sloužit jako nouzová obydlí.
Obydlí se brzy se začala rozrůstat do uličky kvůli různým kolnám, přístavkům a topeništím. Jelikož u protilehlé románské zdi a stěny hradního paláce byly přístavky postaveny také, zbyla zde ulička, která místy neměla šířku ani jednoho celého metru.
V 17. století zde zřejmě bydleli zlatníci, kteří domky přestavěli. Z této doby pochází nejstarší název uličky – Zlatnická, později Zlatá. Později v příbytcích bydleli různí zaměstnanci hradu, nakonec ale i lidé, kteří zde nepracovali a v konečné fázi i ti, kteří tu ani nebydleli a příbytky pouze pronajímali.
V 19. století v uličce bydlela zde chudina a domky chátraly. V roce 1864 proběhly úpravy, při kterých byly kolny a přístavky odstraněny a zůstaly zachovány pouze původní domky.
Za první republiky byly vydány první pokyny, které zakazovaly větší stavební úpravy domků. Od listopadu 1916 do března 1917 bydlel se svou sestrou v domku č. p. 22 Franz Kafka a napsal zde většinu povídek své sbírky Venkovský učitel. V domě č. p. 12 se setkávali mnozí básníci, mezi nimi například František Halas, Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert. Domečky byly obývány až do 2. světové války. Po jejím skončení je vykoupila Kancelář prezidenta Československé republiky od posledních majitelů. V roce 1955 byla pod vedením architekta Pavla Janáka a malíře Jiřího Trnky dokončena úprava celé uličky.
Ulice je dlážděná takzvanými kočičími hlavami. Domek č. p. 13 pak jako jediný dodnes dodržuje ustanovení o vestavění do oblouku hradby. Dům č. p. 20 dnes nejvěrohodněji z všech zdejších stavení ukazuje způsob bydlení v 16. století. Tento domek má hrázděné patro. V domku č. p. 12 je vstup na terasu před Daliborkou. Pod střechou hradební zdi se nachází obranná chodba, která spojuje Bílou věž s Daliborkou.
V domcích se nachází nejrůznější expozice, galerie a obchůdky s předměty tradičních řemesel.