Staroměstská radnice
Staroměstská radnice je dominantou pražského Staroměstského náměstí. Sestává ze čtyř budov. Zprava stojí dům Wolfinův, Křižíkův, Mikšův a U Kohouta.
Stavby na místě radnice stály již na konci 12. století.
Ve 13. století získali měšťané dům Wolfina z Kamene, jehož dominantu tvořila hranolová věž.
Radnice byla založena roku 1338 jako první v Čechách po privilegiu, které měšťanům udělil král Jan Lucemburský. Po roce 1360 byl k domu ze západu přistavěn další dům, ve kterém byla zřízena radní síň. Roku 1364 byla věž Wolfinova domu zvýšena. V roce 1381 byla ve věži Petrem Parléřem zřízena radniční kaple, která byla v témže roce vysvěcena. Od 14. století bylo jako součást radnice využíváno také východní křídlo domu.
Na začátku 15. století byl k jižní stěně nárožního domu přistavěn orloj zhotovený Mikulášem z Kadaně. Poprvé byl spuštěn v roce 1410. V roce 1458 byl od kožešníka Mikše zakoupen další dům. V témže roce byl v prostorách radnice zvolen králem Jiří z Poděbrad. V letech 1470 – 1480 byla radnice na jižním průčelí osazena vstupním pozdně gotickým portálem. Na konci 15. století byl Hanušem z Růže vylepšen orloj.
V roce 1520 proběhla rekonstrukce radnice, při které byla na jižní stranu umístěna renesanční okna.
Roku 1610 byl zbudován dům U Minuty, který k radnici z boku přiléhá. Na radnici bylo vězněno několik účastníků bitvy na Bílé hoře. Dne 21. června 1621 jich bylo před radnicí 27 popraveno.
V roce 1784 se spojila čtyři města pražská a radnice stala sídlem Spojené pražské městské správy. Byla založena první pamětní kniha, do které se začali podepisovat významní návštěvníci radnice. Tato tradice trvá dodnes.
V letech 1805 – 1807 byl na radniční věž přistavěn ochoz a byly sem umístěny nové hodiny. Až v letech 1830 – 1834 bylo k radnici definitivně připojeno východní křídlo, takzvaný dům U Kohouta. Východní část však byla téměř okamžitě zbořena. V letech 1838 – 1848 bylo na jejím místě postaveno neogotické křídlo. Roku 1865 se orloj zastavil a dokonce měl být odstraněn, ale hodinář Ludvík Hainz ho dokázal opravit. V témže roce vytvořil Josef Mánes pro orloj desku s alegoriemi měsíců, která je dnes uložena v Muzeu hlavního města Prahy. Roku 1871 se na radnici konala první svatba. V roce 1880 byl novorenesančně přestavěn Mikšův dům. V letech 1899 proběhla první architektonická soutěž na přestavbu radnice, ale žádný z návrhů nebyl vybrán.
Roku 1905 proběhla další architektonická soutěž, opět bez vítěze. Vítěze měla až třetí soutěž roku 1909, ale návrh nebyl zrealizován. Po skončení první světové války byly vypsány další dvě soutěže. V roce 1927 byl v radniční věži zřízen výtah, který je dnes k vidění v Národním technickém muzeu. Dříve, než došlo k realizaci některého z vítězných návrhů soutěží, přišla 2. světová válka. V květnu roku 1945 sloužila radnice jako jedno z center protifašistického odboje. V její blízkosti probíhaly boje Pražského povstání. Dne 7. května 1945 byla radnice ostřelována a zapálena. Při požáru bylo zcela zničeno severní a východní křídlo, z neogotického křídla zbyly pouze obvodové zdi. Těžce poškozena byla kaple, poškozen byl orloj i věž, byl zničen archiv města Prahy, knihovna a různé sbírky. Roku 1946 byla zhotovena kopie kalendářní desky, která je dodnes umístěna na radnici. Roku 1947 proběhla další soutěž o přestavbu neogotického křídla radnice, ale nakonec bylo rozhodnuto palác strhnout. Kvůli statickému zajištění zůstala zachována pouze jeho část přiléhající k věži. Roku 1948 byly Vojtěchem Suchardou vyrobeny současné sošky apoštolů pro orloj. Od tohoto roku odbíjí orloj podle středoevropského času. K dostavbě radnice málem došlo po soutěži uspořádané roku 1967, ale okupace v srpnu 1968 jí zastavila. Následovala soutěž v roce 1987, které se zúčastnilo skoro 200 architektů. Rozpoutaly se bouřlivé diskuze o dostavbě a po vyhlášení výsledku v únoru 1988 proběhla úprava náměstí, ze kterého se stala pěší zóna, a další změny roku 1989 stavbu opět zastavily.
Roku 2000 byl do věže instalován nový výtah a ochoz věže je od té doby přístupný bezbariérově. Ke konci roku 2005 proběhly opravy orloje.
Radnice je národní kulturní památkou. Radniční věž Wolfinova domu je 56,59 metru vysoká. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 41 metrů. Věž nestojí na půdorysu čtverce, ale její jižní strana je dlouhá 8,37 metru a východní 7,91 metru. Celá radnice je široká 67,45 metru. Na jižní straně se nachází orloj. V jeho horní části jsou okénka s mechanickými figurami dvanácti apoštolů. V levém okně se postupně objevuje sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichem, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Filip s křížem a sv. Jakub s valchou. V pravém okně vidíme postupně sv. Pavla s knihou, sv. Tomáše s kopím, sv. Šimona s pilou, sv. Tadeáše s deskami, sv. Bartoloměje s kůží a sv. Barnabáše se svitkem. Některé původní sošky jsou k vidění v Muzeu hlavního města Prahy. Kostlivec svým vyzváněním zahajuje příchod apoštolů. Průchod apoštolů zakončuje po uzavření okének Kohout svým zakokrháním, po kterém následuje odbíjení hodin. Z další výzdoby jmenujme Archanděla Michaela, Filosofa, Hvězdáře, Kronikáře, Lakomce, Marnivce a Turka. Samotný orloj se skládá z hodin a desky se zvěrokruhem. Pod okýnky se nacházejí hodiny, které zobrazují čas středoevropský jinak zvaný také staroněmecký, čas babylonský, hvězdný čas a kalendář. Zdejší orloj je jediný na světě, který umí měřit babylonský čas. Unikátní je také tím, že je v něm dodnes mnoho původních součástek.
Radnice má románsko-gotické podzemí, které je přístupné. V přízemí domu U Kohouta je dokonce románský sál. Jednotlivé domy mají zajímavou výzdobu. Wolflinův dům má okno se znakem Českého království a Starého Města a také bohatě zdobený gotický portál. V Křižíkově domě se nachází trojdílné renesanční okno s nápisem „Praga caput regni“, tedy „Praha hlava království“.
V interiéru radnice se nachází kaple, která je tvořena lodí a pětibokým arkýřem, na jehož nároží stojí socha takzvané Staroměstské madony. Nejcennější památkou radnice je takzvaná radní síň z 15. století. Nachází se zde kazetový strop s renesančními malbami ze 2. poloviny 16. století, renesanční mramorový portál, městské znaky a erby, barokní kachlová kamna. Tato síň je v současnosti místem konání svatebních obřadů. Z dalších cenných místností jmenujme Brožíkovu síň, která se rozkládá v celé ploše půdorysu domu a její výška zabírá dvě patra. Je pojmenována podle Václava Brožíka, autora dvou obrazů o rozměrech 8 x 5 metrů. Další je Jiříkova síň pojmenovaná podle krále Jiřího z Poděbrad. Na stěnách jsou dochované malby z počátku 15. století. Pro úplnost uveďme také vstupní vestibul nebo Křížovou chodbu.