Dům U Kamenného zvonu

Dům byl postaven pravděpodobně koncem 13. století jako palác pro královskou rodinu. S počátky domu je často spojována také Eliška Přemyslovna. Z nejstarší doby pochází nejstarší část domu – sklepení. Stěny i klenby byly budovány z lomového kamene a byly zaklenuty valenou klenbou. V některých místech se dokonce dochovaly pozůstatky ostění gotických portálků.
Další důležitá stavba proběhla okolo roku 1310, kdy byla v přízemí domu zřízena kaple s bohatou figurální a ornamentální výzdobou. Během další přestavby, která proběhla během 2. čtvrtiny 14. století, byl dům ozdoben bohatě členěnou fasádou. Dominantu průčelí tvořila plastická figurální výzdoba. Z této přestavby se také dochoval druhý sakrální prostor. Nachází se v prvním patře a je zaklenutý žebrovou klenbou. Dochovaly se také zbytky trojdílného nikového oltáře. Ve druhém patře věžového nároží byl zřízen sál, který dnes slouží jako Koncertní. Pravděpodobně se zde nacházelo slavnostní sedadlo pána domu, ze kterého přijímal návštěvy. Je možné, že dům během 14. století sloužil také jako občasné sídlo přestavitelů státu. Nejstarší písemná zpráva o domu pochází z roku 1363. V té době již byl dům měšťanský. Patřil zlatníkovi Pecoldovi z Chebu a o něco později staroměstskému konšelovi Janu Ortlinovi. Ten se pod svým domáckým jménem Janek objevuje v románu Svatopluka Čecha Nový epochální výlet pana Broučka. Podle Starých pověstí pražských v domě bydlela sv. Ludmila.
Již roku 1417 se dům nazýval U bílého zvonu.
Domovní znamení dům získal až v 16. století. Jednalo se o zvon umístěný na nároží domu. Také proběhly barokní úpravy domu a kolem dvora byly zřízeny pavlače.
Roku 1685 proběhly další přestavby, tentokrát ve stylu baroka. Roku 1899 byl dům ozdoben novobarokní fasádou.
Roku 1961 proběhly historické stavební výzkumy. Na jejich základě bylo rozhodnuto o stržení novobarokní fasády. V letech 1975 – 1987 proběhla obnova gotického průčelí domu. Zároveň byla vyměněna barokní střecha za dlátovou, proběhla výměna zvětralých kamenů, vyla zrekonstruována zazděná gotická okna a také proběhlo restaurování maleb a malovaných dřevěných stropů. Rekonstrukce byla dokončena roku 1988 a 29. 2. téhož roku byl dům přidělen do užívání Galerii hlavního města Prahy.
Dům U Kamenného zvonu je jednou z nejstarších památek Prahy. Zároveň je také jejím nejcennějším středověkým měšťanským domem. V nároží domu se nachází replika zvonu. Nachází se v něm staré sklepení, které je zčásti přístupné. Přístupná část se nachází pod blokem stavby podél Týnské uličky a sahá až k průčelí domu do Staroměstského náměstí. Dále je možné si prohlédnout kapli, ve které se nachází nástěnné malby, dřevěná plastika Černé madony, torza kamenných soch krále, královny a ozbrojenců a další památky. Za prohlídku stojí také Koncertní sál. U jeho jižní stěny se před třemi okny nachází útvar rámovaný třemi polokruhovými oblouky. Na východní straně sálu dodnes najdeme zbytek krbové konstrukce a na západní straně směrem k náměstí tři okna s kružbami.
Při rekonstrukci domu ve 20. století bylo objeveno 13.000 úlomků kamenické výzdoby. Sestavením úlomků vznikly sochy, které by snad mohly připomínat Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu a jejich syny Jana Jindřicha a Karla. Nalezena byla také hlava divého muže, hlavička lva se skleněnýma očima a další zbytky dekorativních předmětů.