Karlův most

Dříve býval v místě Karlova mostu široký brod, později o několik málo metrů dál stál Juditin most.

9. června 1357 byl položen základní kámen Karlova mostu. Stavba byla svěřena do rukou Petra Parléře, kterému tehdy bylo pouhých 27 let a který se podílel spolu s Matyášem z Arrasu na stavbě Svatovítské katedrály. Aby voda nestrhla most, snížil počet pilířů na 16. Do malty se prý přidávala vajíčka a mléko, aby byl most pevný a vydržel.

Roku 1383 byl most spolu s věžemi na obou koncích zhruba dokončen. Pokud se ale počítají veškeré další úpravy, byl most dokončen 146 let po zahájení stavby, roku 1503. Nový most byl 520 metrů dlouhý a 9,5 metru široký.

V noci po 20. červenci 1432 se při povodni zbortilo 5 pilířů mostu. Opravovat se začalo okamžitě, ale skončilo se až roku 1436.

K tomuto se vztahuje i nejstarší zmínka o Bradáčovi. Je to vytesaná hlava vousatého muže, původně snad byla již na Juditině mostě. Dnes je vsazena na pravé straně do nábřežní zdi pod budovou křižovníků. Když se voda dotkla jeho vousů, stěhovali se lidé z pobřežních domů, když zakryla ústa, stěhovali se pryč obyvatelé přilehlých staroměstských ulic a když se voda přelévala přes jeho pleš, jezdilo se na lodičkách i na Staroměstském náměstí.

Roku 1496 se most pobořil, protože tudy vezli osmi koňmi nešetrný náklad. O pět let později se znovu strhla povodeň a roku 1569 dosahovala voda až k očím Bradáče. 1582 další povodeň, tentokrát bez následků. Ani tato povodeň však nebyla poslední. Roku 1683 se zahájila sošná výzdoba mostu. Jako první stojí na mostním pilíři sv. Jan Nepomucký (podle legendy ho v pytli svrhli z Karlova mostu). V roce 1870 je most označen jako Karlův. Do této doby byl totiž známý pod názvem Kamenný, Pražský nebo Nový.

Sochy na Karlově mostě

4. září 1890 se přihnala, do dnešního dne zatím poslední, povodeň. Nad Prahou se utrhly vory a most jejich údery nevyrdžel. Po 5. hodině ranní padl šestý a sedmý oblouk a 3 pilíře. Jakmile se počasí umoudřilo, sjížděli se do Prahy lidé, aby viděli spoušť, která byla tehdy nazývána národním neštěstím.

19. listopad 1892 byl dnem vysvěcení mostu, stalo se tak na den jmenin zavražděné císařovny Alžběty. Práce na zajištění mostu pokračovaly, přestavba však byla v hlavních rysech hotova. Devět let poté městská rada schvaluje zřízení tratě elektrické dráhy po mostě. Následuje vlna protestů. 12. května na mostě končí koňka, 13. srpna je provedena zkušební jízda a 28. září je se vší parádou zahájen provoz. Už 30. dubna 1908 je však bez parády elektrická doprava na mostě ukončena.