Strahovský klášter
Roku 1120 byli založeni svatým Norbertem premonstráti jako řád řeholních kanovníků. V roce 1138 podnikl olomoucký biskup Jindřich Zdík pouť do Svaté země. Poté přišel s myšlenkou založit v Praze klášter řeholních kanovníků. Románský Strahovský klášter byl založen o dvacet let později českým králem Vladislavem I. Nejprve bylo postaveno dřevěné stavení kláštera. Klášter pak začal obývat řád premonstrátů, jejichž život se zde začal slibně rozvíjet již roku 1143. V klášteře byli vychovávány hlavní mužské postavy českých zemí. Ve zdech kláštera se později scházely zemské sněmy i zahraniční delegace. Již roku 1149 se v areálu kláštera nacházel kamenný kostel a následovala výstavba kamenných klášterních budov. Areál kláštera byl dokončen roku 1182.V roce 1258 postihl klášter požár, při kterém byla zničena knihovna. Obnovy se však klášterní budovy dočkaly poměrně rychle.
Význam kláštera poklesl až za husitských válek, protože byl husity vypleněn. V 15. století za Jiřího z Poděbrad se klášter dočkal rozsáhlé obnovy v podobě velkorysé přestavby.
Konec 16. století znamenal již nejen velký úpadek, ale především živoření. Obrat nastal až roku 1586, kdy se strahovským opatem stal Jan Lohelius a zahájil obnovu kláštera. Nechal přestavět kostel, konvent i budovy opatství a dal postavit klášterní dílny a zřídit nové zahrady.
Roku 1612 vyl Jan Lohelius jmenován pražským arcibiskupem a opatem v klášteře se stal Kašpar Questenberg. Dokončil přestavbu ambitů a prelatury, směrem k západu rozšířil kostel, postavil špitál svaté Alžběty na Pohořelci, kolej svatého Norberta na Novém Městě a klášterní pivovar. Také dal do kláštera přenést ostatky zakladatele premonstrátského řádu svatého Norberta. Na konci třicetileté války byl klášter zdevastován finským plukem švédských vojsk. Po uzavření vestfálského míru byly rozšířeny zdejší knižní sbírky a poté byl za opata Jeronýma Hirnheima postaven Teologický knihovní sál. V letech 1682 – 1689 proběhla barokní přestavba celého areálu. V té době byly také vybudovány rozsáhlé zahrady a parky.
Počátek 18. století přinesl další barokní přestavby. Války o habsburské dědictví přinesly roku 1742 obležení Prahy francouzským vojskem. Klášter byl při bombardování značně poškozen. Poté následovalo čtyřicet let rozsáhlé obnovy. Opat Václav Mayer nechal postavit monumentální Filosofický knihovní sál. Jeho klenby byly koncem 18. století ozdobeny rokokovými freskami.
V 50. letech 20. století byl proveden důkladný archeologický průzkum celého areálu a byla provedena částečná obnova románské podoby kláštera. Roku 1989 se do kláštera vrátili premonstráti, kteří zahájili rozsáhlou a nákladnou rekonstrukci celého areálu. Dominantu klášterního areálu tvoří bazilikální chrám Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1992 povýšen Janem Pavlem II. na takzvanou Basilicu minor. K dalším důležitým částem areálu patří konvent, kostel svatého Rocha u vstupní brány a zahrady.
