Vítkov

Roku 1420 vedl Zikmund Lucemburský křížovou výpravu proti husitům přes horu Vítkov. Husitům přišli na pomoc orebité z východních Čech a také husité z Tábora. Křižáci měli velkou výhodu v početní převaze a všichni byli navíc velmi dobře ozbrojeni. Když však spadli z koně, kvůli brnění již nenasedli. Celá bitva, která proběhla 14. července 1420, byla dílem jediného člověka – Jana Žižky z Trocnova. Křižáci museli na koních zdolat prudký sráz, po kterém museli jet za sebou. Přišli o výhodu útoku v řadě, čehož Žižka využil. Husité navíc rozpoutali mezi křižáky velký zmatek a křižáci se poté rozutekli.
Dlouhá staletí byli obyvatel pod vrchem Vítkov na Jana Žižku pyšní. Roku 1882 byl založen Spolek pro postavení památníku. Tento spolek také pořádal nejrůznější akce.
Roku 1913 byl vyhlášen konkurz na návrh památníku. Žádný z návrhů však nebyl vybrán. Bylo rozhodnuto o další soutěži, ve které měl být vybrán návrh a již roku 1928 byl položen základní kámen. Památník měl být postaven k 500. výročí bitvy, ale plány překazila válka. Hrubá stavba byla dokončena před rokem 1932. Bohumil Kafka začal pracovat na Žižkově soše. Památník národního osvobození měl být slavnostně otevřen ke 20. výročí vzniku republiky, tedy roku 1938. Kvůli mnichovské dohodě k tomu nedošlo. Nacisti si však stavby nevšímali a členové Spolku na pomníku dále pracovali. Až do roku 1941 pracoval Kafka na soše Žižky. Roku 1942 byl památník zabaven nacisty a poté sloužil jako sklad výstroje. Roku 1952 byla před památníkem odhalena monumentální, přes 9,5 metru vysoká, 9 metrů dlouhá a 16 tun vážící jezdecká socha Jana Žižky. Původně měl být v památníku pohřben prezident Masaryk, který to ale před svou smrtí odmítl. Až roku 1953 bylo rozhodnuto, že zde budou umístěny ostatky Klementa Gottwalda. Roku 1962 však byly spáleny. Poté vytvořila Komunistická strana z památníku malý hřbitov – nacházely se zde ostatky Antonína Zápotockého, Ludvíka Svobody a dalších vlivných osob. Od roku 1990 již však v památníku nikdo pohřben není.
V budoucnu se očekává rozsáhlá rekonstrukce. Poté by měl být památník využíván jako kulturní centrum.
Nejen samotný vrch Vítkov, ale také monumentální budova a jezdecká socha Jana Žižky tvoří jednu z neopomenutelných dominant Prahy.
Vnitřek památníku připomíná katedrálu, nachází se zde dokonce varhany. Cenná je také Kaple popravených italských legionářů, která je dnes známá pod jménem Kaple padlých bojovníků. Ve Slavnostní síni se nachází cenný gobelín se státním znakem Československa.