2017-04 - Nizozemsko, Belgie, Lucembursko

Obsah

Už dávno jsme měli v plánu návštěvu Amsterdamu. Často se dají sehnat levné letenky, ale bez auta bychom byli odkázáni jen na prohlídku města - obdobně jako před lety v Bruselu. Autem je to ale trošku dál, tak je na to potřeba víc času. Velikonoce se u nás jakožto křesťanské svátky, které nám na rozdíl od Vánoc vůbec nejsou blízké, neslaví, ale díky Velkému pátku, který se stal státním svátkem, se staly dostatečně dlouhými na to, abychom je využili k cestování. A jelikož ty letošní připadly na příhodnou dobu kvetení tulipánů, padla volba na návštěvu Amsterdamu a spojení s návštěvou dalších míst.

13. 4. 2017 - Cesta, Německo

Ve čtvrtek jsme jeli ráno do práce trochu neobvykle v nepracovním oblečení a každý s jednou taškou. Oproti původnímu plánu jsme pak odpoledne z práce vyrazili asi s hodinovým zpožděním - cca ve 14:30. A zamířili na Drážďany. Cestou jsem ještě z auta pracovala a stejně jsem to všechno nestihla, neb kolegové si (mi) všechno nechali na poslední chvíli.

Přes Drážďany a Lipsko jsme pokračovali k Magdeburgu, kde jsme si udělali malou zajížďku do městečka Hohenwarthe. Nachází se u něj Kanalbrücke Magdeburg, což je plavební kanál překlenující řeku Labe.

Přes Hannover jsme pokračovali až do Osnabrücku, kde jsme měli zajištěné ubytování. Nefungoval jim platební terminál, tak jsme museli zaplatit hotově (69,50 EUR). Vždycky vozíme nějakou rezervní hotovost, ale jelikož jsme přes zimu vyčkávali na ukončení intervencí, neměli jsme eura vyměněná a jelikož jsme mířili do civilizované oblasti, vzali jsme jen to, co bylo doma, a chtěli všechno platit kartou.

Odnesli jsme věci na pokoj a Miki vyrazil na nákup (6,64 EUR) a k benzínce (48,01 EUR). Při té příležitosti vybral asi 30 EUR. A já si mezitím šla zaběhat. Měla jsem vytištěnou mapku s trasou vhodné délky. Stmívalo se pozdě, ale za světla jsem se vrátit nestihla a se setměním vylezla na ulici „divná individua“. Sice si mě nikdo nevšímal a potkala jsem i pár běžců, ale i tak mě to urychlilo a na to, že jsem to měla tak trochu jako orienťák podle mapky v úplně neznámém prostředí a terénu a že jsem si cestou ještě stihla pořídit nějaké fotky, jsem měla zatraceně dobrý čas :-). Po trase jsem měla i pár památek - Lutherkirche, Johannis-Kapelle a Johannis-Friedhof (kostel, kapli a hřbitov). Do nedalekého centra jsem ale nezamířila, běhat po tmě úzkými křivolakými uličkami se mi moc nechtělo :-)

Večer jsem ještě trochu pracovala a šla co nejdřív spát.

Šipka Zpět na „Obsah“

14. 4. 2017 - Nizozemsko - Muiden, Leiden, Haag, Keukenhof, Kasteel De Haar

Vstávali jsme v 6:30 a na 7:00 šli na snídani. Dostali jsme k ní i malého velikonočního čokoládového zajíčka. Po snídani jsme vyrazili k nizozemským hranicím, byli jsme tam asi za ¾ hodinky.

Naše první cesta vedla do Muidenu. Ačkoli mapy v navigaci by měly být aktuální, celé okolí sjezdu, který jsme potřebovali, bylo rozkopané, změnila se místa sjezdů a nájezdů a protože to bylo oficiální a už otevřené, nebyly nikde žádné objížďky. Trefili jsme se asi na třetí pokus. Díky tomu jsme i projeli městečkem, viděli otočný most a nakonec se nám podařilo dojet na malé parkoviště u hradu (0,80 EUR). Hrad otvíral až v 10:00, takže jsme si ho prohlédli zvenku a od vstupní brány.

Z Muidenu jsme pokračovali do Leidenu. Cestou jsme minuli letiště i tulipánové pole s mlýnem v pozadí. V Leidenu jsme omrkli mlýn Molen De Valk a prošli se městečkem až k Rembrandtovu rodnému domu. Ten původní už na svém místě nestojí a upomínkou je jen plaketa na sousedním domě. Ještě jsme došli ke druhému mlýnu a vrátili se k autu. Městečko je malé, tak jsme ho se všemi zastávkami prošli za půl hodiny, respektive za 29 minut, takže jsme za parkování platili jen 1 EUR.

Pokračovali jsme do Haagu. Nejprve jsme se na chvíli zastavili u Vredespaleisu, tedy Paláci míru, ve kterém sídlí Mezinárodní soudní dvůr a Rozhodčí soud. Parkovali jsme na ulici na hodinách za 0,30 EUR.

Památky: Nizozemsko - Den Haag

Od Vredespaleisu jsme se přesunuli blíž k centru. Parkovali jsme na ulici na hodinách, které jsme nemohli najít, tak jsme se museli zeptat. Platili jsme 3 EUR. Pak jsme se okolo paláce Noordeinde přesunuli na náměstí Plaats. Omrkli jsme zvenku Gevangenpoort, Binnenhof a Mauritshuis a koupili jsme si herinka (sledě) s cibulí v hotdogu :-).

Pak jsme prošli skrz Binnenhof a omrkli Ridderzaal (Rytířský sál) na vnitřním nádvoří a došli až k Mauritshuisu. Pak jsme prošli zpátky se zastávkou ve Febo, kde jsme si dali sváču – hamburgery a takové plněné smaženky. Kartou zaplatit nešlo. Hned po nás tam byl asijský pár, který po prvních neúspěšných pokusech vytáhl zlatou platební kartu a… nic.

Z Haagu jsme přejeli do Keukenhofu. Zaplatili jsme tam 16 EUR na osobu za vstup a dalších 6 EUR za parkování. Platba kartou bez problémů. A pak jsme se 3 hodiny toulali po parku mezi tulipány. Neuvěřitelné množství květů, druhů i barev. Na hlavních cestách byly davy, ale na bočních cestičkách bylo skoro až liduprázdno a jelikož jsme odjížděli asi až v půl šesté, docela se to tam mezitím vylidnilo.

Během návštěvy jsem si koupila taštičku s květináčem s několika cibulkami tulipánů za 5,95 EUR. Obal tvrdí, že tulipány budou hooodně tmavě červené, pokud jsou to ty, které jsme viděli, tak jsou na první pohled až černé. A nebo z toho vykvete růžová :-).

Při opouštění parkoviště u Keukenhofu jsme skončili v koloně. Z Keukenhofu jsme zamířili k Utrechtu, kde jsme měli zajištěné ubytování. Cestou jsme si jen udělali zajížďku k obrovskému hradu Kasteel De Haar.

V Utrechtu jsme se zastavili v supermarketu Jumbo na nákup. Stál 25,90 EUR a platba kartou opět nešla. Přímo u pokladen měli bankomat, problém s kartami je tu asi běžný jev…

Pak už jsme se přesunuli k Zeistu na ubytování. Úžasný areál uprostřed lesa na půli cesty mezi Zeistem a Austerlitzem, pokoje situované okolo malého jezírka, kolem kterého se pásli malí zajíčci. Platba kartou ve výši 78,76 EUR proběhla bez problémů.

Měla jsem tu naplánovanou běžeckou trasu k 5 kilometrů vzdálenému pyramidovému památníku Austerlitz. Městečko vzniklo roku 1806 na místě francouzského vojenského tábora a bylo pojmenováno na počest vítězství v bitvě u Slavkova. Nicméně dneska jsme toho nachodili dost, zítra nás toho čeká ještě víc. Web památníku navíc tvrdil, že se zavírá v 18:00, tou dobou jsme ještě ani nebyli na ubytování, a nepovedlo se mi zjistit, zda bych z památníku něco viděla, pokud by bylo zavřeno. Nakonec jsem se tedy rozhodla radši šetřit síly a tu hodinku prospat.

Šipka Zpět na „Obsah“

15. 4. 2017 - Nizozemsko - Amsterdam, Kinderdijk, Schiedam

Zase jsme vstávali v 6:30. Po rychlé snídani v 7:00 jsme zamířili do Amsterdamu a rovnou do garáží Parking Centrum Oosterdok.

Památky: Nizozemsko - Amsterdam

Z garáží jsme vylezli rovnou v přístavu. Po lávce pro pěší jsme se přesunuli na protější břeh a zanořili se do amsterdamských uliček. Jako první jsme si prohlédli 48 metrů vysokou věž Montelbaanstoren, která původně sloužila k obraně města a přístavu. Kousek od ní je Rembrandthuis, ve kterém žil Rembrandt v letech 1639 – 1658. Dnes je tam malé muzeum, které ale otvírá až v 10:00, to už budeme někde jinde :-).

Okolo květinového trhu a starého pivovaru Heineken jsme došli na náměstí Museumplein, které je obklopené mnoha muzei. A nachází se tu asi nejfotografovanější objekt Amsterdamu – velký nápis „I amsterdam“. Vyfotit ho bez lidí podle mého nelze ani v noci, leda tak zezadu :-).

Skrz budovu Rijksmuseum jsme zamířili zpátky do starého města. Najít vchod do středověkého Begijnhofu nám chvíli trvalo, ale podařilo se. Původně to tu obývaly jeptišky, které se nechtěly úplně izolovat od běžného života. Uprostřed nádvoří, které obklopuje spousta domů, stojí kostel. Přístupná kaple je přímo proti němu, za 0,80 EUR jsme v ní zapálili svíčku...

V centru jsme v uličkách slintali u výloh cukráren na obrovské sněhové pusinky a především pozorovali neuvěřitelné úhly, v jakých jsou postaveny zdejší domy. Snad žádný není rovný, opírají se o sebe nebo se naklánějí do ulice. Není to proto, že by byly třeba podmáčené, nýbrž jsou tak postavené. Historicky se totiž v podkroví nacházela skladiště a ve štítu velký hák, pomocí kterého se do skladiště vytahovaly zásoby, takže naklonění domu směrem dopředu napomáhalo jejich vytažení. Až donedávna prý snad platilo nařízení, které přesně specifikovalo, jak se musí dům postavit.

Další zastávkou bylo hlavní náměstí Dam Square, na kterém stojí národní památník, královský palác Koninklijk Paleis a kostel Nieuwe Kerk. Především tu ale stála obrovská spousta pouťových stánků a atrakcí a v kostele byla nějaká výstava, takže jsme odtud poměrně rychle utekli.

U ulici Nieuwendijk jsme se zastavili u jediné pobočky Dunkin' Donuts na „oběd“. Šest koblih a kafe za 12,75 EUR, každý tři, a když už to není nic nizozemského, tak jsme alespoň vybrali nějaké s místními motivy – amsterdamský nebo s tulipánem :-).

Když jsme z Dunkin' Donuts vylezli, začalo pršet. Jak rychle déšť přišel, tak rychle odešel, ale ulice se příjemně vylidnily. Než jsme došli ke kostelu Oude Kerk, už zase prosvítalo sluníčko. Cestou jsme prošli „Čtvrtí červených luceren“. Od kostela jsme pokračovali k domu In de Waag, který pochází z roku 1488 a původně sloužil jako městská brána. Nacházelo se tam malé tržiště s prodejem květin, ovoce a zeleniny, sýrů nebo neuvěřitelného množství hub.

Času jsme měli dost, tak jsme se různými uličkami přesunuli ke kostelu Westerkerk. U něj stojí socha Annelies Marie Frankové, uváděné většinou jen jako Anne Franková. A z druhé strany je dlouhá fronta těch, kteří nemají rezervaci na vstup do muzea a na konkrétní čas a čekají, až v 15:30 začnou dovnitř pouštět i ty bez rezervace. My jsme měli vstupenky na 13:30, tak jsme se ve 13:00 postavili do malé fronty lidí se vstupenkami, ze které jsme byli záhy obsluhou vyhozeni, že prý jsme tam brzo a máme přijít ve 13:30. Prošli jsme se tedy po okolí, ve 13:20 se k domu vrátili a za zády obsluhy se po vzoru dalších lidí postavili rovnou do té části fronty, která už byla obsluhou jakože předschválená. Lidi před námi měli vstupenky na stejný čas, takže OK. Díky tomu jsme do muzea vstupovali na čas.

Uvnitř jsme si odskočili na WC, nafasovali audioprůvodce a zařadili se do jakési fronty, která v podstatě (ne)postupuje celým muzeem. V muzeu je řada fotografií, úryvky z Annina deníku, ale vyloženě dobových předmětů jen minimum. Místnosti domu, ve kterém se Anne spolu s ostatními ukrývala, jsou prázdné, jen s fotkami, kde je naaranžováno, jak to tam asi mohlo vypadat. Kdo Deník Anne Frankové četl, toho možná muzeum nezaujme, mně jen lépe pomohlo pochopit, kde se nacházela jaká místnost nebo část nábytku, o které se Anne v deníku zmiňuje. A naopak mě jen utvrdilo v domněnce, kterou jsem na základě knihy získala – že ukrývání 8 lidí, kteří obývají velkou část domu a několik místností, bylo od počátku odsouzeno k nezdaru. Prostory jsou příliš velké, aby unikly pozornosti a zásobovat tolik lidí také nemohlo zůstat bez povšimnutí, nemluvě o tom, kolik lidí o úkrytu vědělo… V muzeu se nesmí fotit, ale neustále to někdo porušoval, tak jsem se nakonec přidala…

Od muzea jsme zamířili rovnou zpátky do garáží – okolo hlavního nádraží a s výhledem na kostel Sint Nicolaaskerk. V garážích nám zase nešlo zaplatit kartou, tak jsme dojeli až k výjezdu, zablokovali jednu výjezdní bránu a Miki to šel řešit přímo s obsluhou, která ho poslala k automatu, do nějž mohl nacpat požadovaných 15 EUR hotově. Jen po Amsterdamu jsme nachodili nějakých 20 km, já jsem věděla, proč jsem včera to běhání vynechala… :-)

Z Amsterdamu jsme jeli do Kinderdijku. Jde o doslova les větrných mlýnů, které jsou zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Parkovali jsme zadarmo kousek od nich na parkovišti, které jedna firma během víkendu dává k dispozici návštěvníkům.

Zavírá se už v 17:30, tak jsme si nejdřív za 5 EUR koupili suvenýr na naší cestovatelskou poličku a pokračovali k jednomu z mlýnů, který je přístupný. Vstupenku už jsme měli koupenou předem, tak nebylo potřeba na místě nic řešit. Mlýn se dá celý prochodit a uvnitř je malé muzeum. Víc než vnitřek mlýnu se mi ale líbily výhledy na různé skupiny mlýnů. Z jednoho místa jsme jich napočítali rovnou 19.

Po návratu na parkoviště v 18:30 jsme našli za stěračem ceduli, že kempování přes noc je zakázané a že se výjezdní brána zavírá v 18:00. Brána byla otevřená a parkoviště ještě dost plné… Ceduli ale měli jen cizinci – a to bez ohledu na to, jestli přijeli karavanem nebo osobákem.

Dojeli jsme do městečka Schiedam u Rotterdamu. Zastavili se na nákup v Albertu (19,05 EUR), platba kartou zase nebyla možná. A popojeli jsme ke kanálu, kde se nacházejí další mlýny, zase jiné, než v Kinderdijku, tak jsme je museli trochu omrknout. Zbývalo už jen kousek popojet k hotelu Novotel Schiedam, kde jsme měli za 84,55 rezervované ubytování.

Šipka Zpět na „Obsah“

16. 4. 2017 - Nizozemsko a Belgie - Rotterdam, Antwerpen, Gent, Brugge

Dnes jsme neměli v hotelu snídani, takže nás nic nezdržovalo a už v 7:00 jsme byli v Rotterdamu. Zaparkovali jsme na chvíli v ulici Schiedamseweg, parkování bylo takhle brzo ráno zdarma. Miki se chtěl podívat k nedalekému kanálu na kostel Pelgrimvaderskerk, ve kterém se sloužila poslední mše předtím, než nizozemští kolonizátoři nastoupili na své lodě, aby založili kolonie na území dnešních Spojených států amerických.

Památky: Nizozemsko - Rotterdam

Podél zídky tam pobíhalo a děsivě pískalo malé kachňátko. Jak jsme záhy zjistili, jeho máma byla schovaná v květináči, který byl postavený nad zídkou, takže prcek z něj asi vypadl. Tak jsme ho chudáka ulovili, sotva jsem ho čapla do ruky, tak zmlknul, a nacpali za mámou do květináče pod kytky. A pak už na celém nábřeží nebyla jiná noha, než naše :-).

Autem jsme se přesunuli do garáží pod most Erasmusbrug, kde už jsme měli předplacené parkovné za 3 EUR, a odkud jsme vyrazili na obhlídku města. Postupně jsme omrkli radnici, kostel Grote of Sint-Laurenskerk, skleněnou Markthal a hlavně krychlové domky Kijk-Kubus. Všude bylo zavřeno a za celou cestu jsme potkali tak 5 lidí, takže vlastně i prohlídka byla nečekaně rychlá. K autu jsme se vrátili po nábřeží mezi desítkami státních vlajek. Město nic moc, všude neskutečný bordel, všechno rozkopané...

Sedli jsme do auta a zamířili do Antverp. Vzali jsme to delší cestou po pobřeží, díky čemuž jsme viděli část zdejšího obrovského přístavu i nizozemské pobřeží. Pobřežní silnice tu vede přes umělé ostrůvky a přehrady, které chrání nízko položené Nizozemsko před přílivovými vlnami. Cestou jsme viděli továrny, přístavy, moře, přehrady, větrné mlýny a přesunuli jsme se do Belgie.

Památky: Belgie- Antwerpen

Hned při příjezdu jsme viděli Hoofdzetel Havenbedrijf Antwerpen zvanou také Nieuw Havenhuis. Je to stará budova, nad níž je dostavěna nová prosklená část. Stavba prý získala nějaká významná ocenění, ale mně to přijde stejně bláznivé, jako skleněná pyramida v pařížském Louvre.

Zaparkovali jsme na nábřeží u hradu Hetsteen a šli se podívat do města. Omrkli jsme kostel Sint-Pauluskerk, Vleeshuis, náměstí Grote Markt i na něm stojící radnici, katedrálu Onze-Lieve-Vrouwekathedraal a několik dalších kostelů a starých uliček. Byla velikonoční neděle ráno a všude byly bohoslužby, tak jsme vždycky jen opatrně nakoukli od dveří. Rubensovy obrazy v katedrále jsme tedy neviděli. Po návratu k autu jsem se přesunula k hradu Hetsteen, který jsem si zvenku pořádně prohlédla, a Miki mě tam pak vyzvednul.

Památky: Belgie- Gent

Pokračovali jsme do Gentu a zaparkovali v garážích u kostela Sint-Michiels. Odtud to byl do centra jen malý kousek, stačilo kostel obejít, přejít přes most Sint-Michielsbrug přes řeku Leie a byli jsme přímo u dalšího kostela Sint-Niklaaskerk. A kousek od něj věž Belfort en Lakenhalle a Sint-Baafskathedraal (katedrála sv. Bavona). Došli jsme až k hradu Duivelsteen a otočili to zpátky k řece Leie, podél které jsme došli až k dalšímu hradu Het Gravensteen.

V pokladně jsme si pořídili 2 vstupenky za 20 EUR a postupně podle cedulek celý hrad prochodili. Důkladná prohlídka nám zabrala přes hodinu a prohlídková trasa nás protáhla všemi místy od hradní věže až po sklep. Parádní hrad, popisků tak akorát, exponátů taky, výhled na město shora moc pěkný.

Něco po 14. hodině jsme se vrátili k autu, zaplatili 3 EUR za parkovné a pokračovali do městečka Brugge, které je všude označováno za to hlavní, mimo Bruselu, ve kterém už jsme byli, co je potřeba v Belgii vidět. Parkovali jsme zdarma na takovém malém parkovišti jižně od centra.

Památky: Belgie- Brugge

Prohlídku jsme započali v Begijnhofu, kde jsme v kostele zapálili belgickou svíčku, a odkud jsme se pak skoro až bezcílně toulali různými uličkami. V podstatě všude bylo něco zajímavého, ať už „obyčejné“ měšťanské domy, nebo některé z významných památek. Viděli jsme Sint-Jansspitaal, kostel Onze Lieve Vrouw Brugge, náměstí Markt, věž Belfort, dům Brugse Vrije, radnici nebo úchvatný kostel Heilig-Bloedbasiliek.

Cestou jsme se zastavili v pralinkárně, ale nakonec jsme nepořídili pralinky, nýbrž plněný domácí marcipán. Úžasný! A na náměstí Markt zastavili ve fastfoodu Quick, každý jsme si dali jednoho „Big Tom“ a čekali na ně tak dlouho, že to byl určitě nejpomalejší „quick“ světa. Oba dohromady stály 9,50 EUR.

Jenom po Brugge jsme nachodili přes 10 kilometrů. Cestou z Brugge jsme natankovali (14,99 EUR) a přesunuli se k městečku Nivelles. Jeli jsme od Bruselu v podstatě kolem Waterloo, kam jsme si udělali krátkou zajížďku. Už se stmívalo, všude bylo zavřeno, ale na bližší prohlídku nám to stačilo. Zatím jsme totiž památník bitvy viděli jen z vlaku, když jsme se před lety přesouvali z Bruselu na letiště Charleroi.

V Nivelles jsme měli zajištěné ubytování v hotelu Ibis Styles Nivelles za 67,50 EUR.

Šipka Zpět na „Obsah“

17. 4. 2017 - Lucembursko - Lëtzebuerg (Luxembourg)

Budík na 6:00, odnést věci do auta, v 6:30 moooc dobrá snídaně, na kterou jsme dorazili jako první a byli tam jediní.

Cesta trvala asi 2 hodinky. Na příjezdu jsme na vytipované benzínce natankovali plnou nádrž a v odrazu vedlejšího skleněného domu zjistili, že nám nesvítí světlo. Tak jsme zastavili na ulici na jednom volném místě a já se pustila do výměny. Kdo tohle navrhoval, to bych ráda věděla, člověk musí mít ručku jako malé dítě a ještě jí umět vykroutit do zajímavých úhlů, chlap je bez šance, takže vzbuzuju obecné pozdvižení, když se vždycky šťourám v autě a Miki tam nade mnou postává :-). Po absolvované cestě je ještě potřeba dávat bacha a o nic se nespálit. Už jsem žárovku v minulosti jednou, to mi trvalo asi půl hodiny, tentokrát asi jen 10 minut. Je ale fakt, že pravá strana auta je lépe přístupná, posledně jsem měnila levou. To jsem ještě nevěděla, že pár dní po návratu domů budu muset žárovku měnit znovu a že to budu mít za 30 vteřin hotové :-). Chce to ten správný grif :-).

Pak jsme popojeli na vytipované parkoviště, kde jsme v 9:15 zaparkovali na 3 hodinky za 3 EUR. Přes park jsme došli do jižní části města, odkud byl pěkný výhled do údolí a na protější budovu banky, která připomíná spíš zámek.

Po okraji města jsme došli až ke Cathédrale de Notre-Dame. Nikdo tam nikde nebyl, tak jsme jí pořádně okoukli zvenku i zevnitř. Uvnitř se nachází krypta, ve které jsou uloženy ostatky krále Jana Lucemburského. Moc se nám tam líbilo a v Lucembursku jsme ještě svíčku nezapalovali, tak bylo potřeba to napravit…

Přesunuli jsme se na nedaleké náměstí Guillaume II, které bylo částečně rozkopané. Krásná budova radnice ale byla vidět dobře. Nedaleko náměstí jsme omrkli Palais Grand-Ducal, který je oficiálním sídlem lucemburského velkovévody. Před palácem má v dlažbě neskutečně vyšlapanou cestičku hradní stráž.

Z okraje města jsme omrkli další výhledy do údolí a prošli se mezi paláci, v nichž sídlí státní instituce. Různými uličkami jsme došli až ke kostelu Saint-Michel, u kterého bylo velikonoční tržiště plné nejrůznějších keramických pískacích ptáčků. Všichni na ně hvízdali a zvuky byly opravdu různorodé.

Tržištěm jsme prošli k mostu, který jsme přešli na druhou stranu. Začínalo pršet, tak jsme si prošli různé vyhlídky, které jsou umístěné na bývalých strážních věžích a zahučeli do zdejších kasemat. Po návštěvě WC jsme zaplatili 12 EUR za vstup – hotově, protože karty vůbec neberou, chjo. Když už jsme měli pocit, že máme vše prochozené, objevila jsem nenápadnou odbočku označenou písmenem G. Myslela jsem, že vede tak za roh, ale za rohem byl vidět další roh. Když jsem takhle nakoukla asi za třetí, už se mi nechtělo vracet a byla jsem zvědavá, kam to vede. Chodba vedla po točitých schodištích dolů a nahoru, postupně se zužovala a dovedla mě pěkně daleko od hlavní chodby. Chudák Miki mě tam sháněl, ale ve skále fakt mobilní signál není :-). Když jsem se konečně vynořila, koukal na mě jak na zjevení a asi nečekal, že by ho v chodbě, kam jsem ho posílala, čekalo něco atypického. Už jen to, že byla liduprázdná, mi ale přišlo úžasné. Kasematy jsou obrovské, strávili jsme v nich hodinu.

Od kasemat jsme museli trochu přidat do kroku, protože se nám pomalu blížil konec parkování. Ještě jsme prochodili zbylou část města a já se zdržela v parku u nápisu „Luxembourg“. K autu jsme přišli s malým zpožděním. Po městě jsme nachodili asi 8 kilometrů.

Čekala nás dlouhá cesta domů. Nejdřív necelé tři hodinky do Frankfurtu, kde jsme si udělali malou zastávku. Zaparkovali jsme za 1 EUR nedaleko Euro-Skulptur, což je znak eura, který se dá vyfotit s mrakodrapy v pozadí, tomu Miki nemůže odolat :-). Z Frankfurtu to bylo ještě asi 420 km (5,5 hodiny) domů.

Doma jsem jen zkopírovala/zazálohovala fotky, bez toho bych neusnula. A šla spát asi v půl jedenácté. Ráno bude kruté, od 6:00 mám trénink…