2019-05-25 - 2019-05-26 - Švédsko, Lund a Malmö

Obsah

Úvod, přípravy

Těsně před naším dubnovým odletem do Kodaně jsem koupila další dvě letenky týmž směrem. Plán byl tehdy takový, že si v Kodani prohlédneme to důležité, kde nám bude platit Copenhagen Card, a to ostatní pak shlédneme při druhé návštěvě. Nakonec jsme ale v dubnu stihli vidět a navštívit vlastně vše, takže už nebylo potřeba se do Kodaně vracet. A tak jsme k původně plánované návštěvě Malmö přidali ještě nedaleký Lund.

25. 5. 2019 - Odlet z Prahy do Kodaně, Lund a Malmö

Budíka jsme zase měli na 3:30, nějak po 4:00 vyrazili z domova a chytili autobus ve 4:40 směr letiště.

Na letišti jsme zamířili rovnou na bezpečnostní kontrolu. V podstatě jsem neměla žádné tekutiny, takže jsem se nenamáhala je z batohu vyndat, ale byla jsem „donucena“. Přesto jsem vytáhla jen zubní pastu, v batohu stejně zůstal třeba maličký krém na ruce nebo make-up :-). A že prý co pásek, tak jsem obsluhu odbyla s tím, že ten už je v boxu. Možná by stačilo se podívat. Když oni to nedělají důsledně, tak já takhle brzo ráno taky nemusím :-).

Odskočili jsme si na toaletu a asi v 5:45 byl zahájen nástup do letadla. Tam nás odvezli klasicky autobusem, Ryanair si za nástupní mosty neplatí…

Část posádky byla česká, v pilotní kabině seděl Josef a Daniel, přičemž minimálně Josef mluvil česky. Mezi letuškami byla Hana, Mařena (!) a další. Letuška mě ale vytáčela do vývrtky svým hlášením v češtině: „Přejeme vám příjemný let do Copenhagenu.“. Nebo po přistání „Přejeme vám příjemný pobyt zde v Copenhagenu.“.

Odlétali jsme na čas v 6:13. Už jsem se tak trochu naučila spát v dopravních prostředcích, takže jsem si cestou zdřímla. Přílet v 7:15, plánovaný byl 7:35.

Vlak v 7:22 jsme nestihli, protože letiště je hrozně rozlehlé, jeli jsme tedy až tím dalším, a i ten jsme nakonec tak trochu dobíhali. Vlak jede nejdříve tunelem, pak už po povrchu a přes Øresundsbroen (Öresund Bridge, Öresundský most).

Za mostem jsme stáli nějakou dobu ve stanici, měla proběhnout pasová kontrola, ale dle očekávání nikdo nic nechtěl. Projeli jsme vlakem Malmö a vystoupili v Lundu.

Hned u nádraží byl otevřený supermarket, zašli jsme tedy pro snídani a nějakou svačinu a pití na další část dne. V obchodě mě zaujaly slané dorty s krevetami nebo celá ulička plná tradičních švédských knäckebrotů.

Náměstí Clementstorget bylo plné zaparkovaných kol, jinak ale rozkopané. Stejně jako ulice Sankt Laurentiigatan, takže ke kostelu Lunds Allhelgonakyrka (All Saints’ Church) jsme museli jít oklikou.

Kostel byl otevřený a nikdo v něm nebyl, takže jsme si návštěvu mohli užít krásně v klidu. Cihly použité na stavbu prostupovaly i do interiéru, kde je navíc doplňovalo dřevo. K tomu krásné klenby a podlahy.

Hezkou uličkou Bredgatan lemovanou malými domky jsme došli až na roh ulic Bredgatan, Kyrkogatan a Sankt Petri kyrkogata, kde stály hrázděné domy. Zahnuli jsme tam do parku Lundagård.

V parku stojí hlavní univerzitní budova Universitetshuset (Lund University Main Bulding), před ní prostorná kašna a na jižní straně parku pak katedrála Lunds Domkyrka (Lund Cathedral). Ta byla sice otevřená, ale podle cedule se v ní konal nějaký koncert, takže jsme do ní nahlédli jen od dveří.

Dalšími uličkami jsme se přesunuli na náměstí Mårtenstorget, kde se konaly trhy, převážně květinové, se spoustou sazenic.

Ulicemi Bankgatan a Södra Esplanaden, kde se v parku konaly bleší trhy, jsme mířili k parku Stadsparken. Cestou jsme si užili pohledů do malebných uliček lemovaných domečky, před kterými i na improvizovaném záhonku o rozměrech 20×20 cm rostly krásné keře růží.

Park Stadsparken byl taky částečně uzavřený, ale menší oklikou jsme se dostali k centrálnímu rybníčku Stadsparksdammen a prochodili jsme si park různými cestičkami.

Tím jsme v podstatě uzavřeli okruh a došli na nádraží. V plánu jsem měla ještě návštěvu soutěsky Rinnebäcksravinen, ale to bylo dost daleko, takže bych asi Mikiho nepřesvědčila.

Sedli jsme tedy na vlak a zamířili směr Malmö. Vystoupili jsme ve stanici Triangeln. Přímo u ní stojí kostel S:t Johannes kyrka (St. John's Church) a je kousek od parku Pildammsparken. Kostel byl zavřený, ale park jsme si trochu prošli. Našli jsme v něm michelinskou restauraci Bloom in the Park. Její ceník uveřejněný na webu je vyloženě hvězdný :-).

Ulicí Pildammsvägen jsme zamířili na sever. Minuli jsme stadion Malmö Idrottsplats a také budovu opery, došli jsme až k pěkné staré budově knihovny Stadsbibliotek (Municipal Library). Nakoukli jsme i dovnitř, Miki si tam odskočil na WC a mě zaujaly hlavně automatizované systémy na vracení i půjčování knih.

Pak jsme se nějakou dobu toulali parkem Slottsparken. Našli jsme tam skupinku lidí hrajících hru Pokémon Go, takže jsme se k nim přidali při likvidaci jednoho bosse v gymu. Zajímavé zpestření návštěvy Malmö :-).

V parku Slottsparken jsme omrkli zeleninovou a bylinkovou zahrádku Slottsträdgården nebo mlýn Slottsmöllan. A došli jsme až k hradu Malmöhus Slott (Malmöhus Castle).

Ten je obklopený vodním příkopem, takže jsme přešli přes most a omrkli nádvoří. V prostorách hradu je muzeum, které nás ale svou expozicí neoslovilo, takže jsme ho nenavštívili. A stejně tak nedaleké dopravní muzeum, v němž se vlastně nenachází žádný vyloženě zajímavý exponát.

Původně jsme od hradu zamířili do centra, ale nakonec jsme to stočili k pobřeží, k pláži Ribersborgsstranden. Je u ní obrovské travnaté prostranství, na kterém ale překvapivě lidé nesportují, nýbrž zde venčí své psy. Z pláže jsou vidět zdejší lázně Ribersborgs Kallbadhus, za nimi také Øresundsbroen a na opačné straně pak mrakodrap Turning Torso, který má neobvyklý zakroucený tvar.

Zamířili jsme zpátky do centra, cestou jsme přes plot omrkli vnější exponáty dopravního muzea, a protože Miki měl hlad, naším cílem bylo nádraží. Tam se mi moc líbilo, bylo tam čisto a také různá zajímavá občerstvení a restaurace. Mezi nimi i Burger King, což je sice typ občerstvení, které já vůbec nevyhledávám, ale občas je „nutné“ udělat výjimku. Burger King totiž svůj Impossible Whopper, který neobsahuje maso, respektive obsahuje cosi, co bylo vyvinuto v laboratořích firmy Impossible Foods a co nazývají „masem na rostlinné bázi“, představil v Evropě. A že prý Impossible Whopper způsobil zvýšení návštěvnosti vybraných poboček fastfoodů. První představení tohoto burgeru na území Evropy proběhlo před několika dny právě ve Švédsku, burgeru se říká Unbelievable Whopper. Na nádraží ho ale neměli.

Došli jsme tedy k Sankt Petri kyrka (St. Peter's Church), další moc pěkný kostel. Jen v něm na mé gusto bylo trochu moc lidí. Zaujal mě ale hlavně tím, že se v něm nacházel malý dětský koutek s hračkami a také s dětskými knížkami o náboženství, víře, Bohu… Ač ateista, říkám si, že pokud někdo chce dítě k víře vést, je fajn ho s tím seznamovat dětským způsobem a nenutit malé dítě sedět při bohoslužbě tiše v lavici.

Ulicí Kalendegatan jsme došli na náměstí Gustav Adolfs Torg, kde se nachází další pobočka Burger Kingu. A zde už jsme byli úspěšní, v nabídce ho měli. Takže jak? Ať už si ty názvy přeložíme jakkoli – třeba nemožný (impossible) nebo neuvěřitelný (unbelievable) – název sedí. Tvrzení, že nepoznáte rozdíl od masa je totiž pochopitelně úplně mimo mísu a tento soud očividně vynesl nějaký vegetarián/vegan, který mnoho let maso neochutnal. Výsledek je tedy opravdu „nemožný“ nebo „neuvěřitelný“. Veganská náhražka masa je totiž skoro až odporná, taková umělá pachuť na jazyku po tom zůstává. Zbytek burgeru je víceméně normální (hádám tedy, že majonéza taky nějaká rostlinná?), takže tu chuť to trochu přebije, a to tím spíš, že je to celé strašně slané, jak už je u těch fastfoodů pravidlem. Verdikt – podruhé bych to nechtěla ani zadarmo.

No, pocit hladu to zahnalo, takže pokračujeme dál. Respektive zase trochu zpátky, nákupní ulicí Södergatan na náměstí Stortorget. Zde se nachází krásná budova radnice (Malmö Radhus, Town Hall), před ní kašna, uprostřed náměstí pak socha Karla X. Gustava.

Hned vedle je druhé malé náměstí Lilla Torg. Dlážděné kameny a obehnané starými domy. Bohužel taky plné předzahrádek, přes které není na domy vidět, a logicky plné lidí. Odešli jsme hodně rychle…

Různými uličkami jsme došli ke hřbitovu Gamla kyrkogarden (Malmö Old Cemetery), kanálu Södra Förstadskanalen a do parku Kungsgatan. Zde stojí kostel S:t Pauli kyrka (St Paul's Church), který mě překvapil svým zdobením.

Byl otevřený, takže jsme nakoukli dovnitř. Mimo faráře tam nikdo nebyl. Celý vnitřní prostor byl otevřený, lavice k sezení byly i na galerii v 1. patře. Kostel se očividně používá k různým představením, na plakátu byla informace o koncertu konaném dnes večer.

Jen o kus dál stojí Malmö Ortodoxa Synagoga (Malmö Synagogue). Dle očekávání uzavřená, do synagogy se jen tak snadno dostat nedá. Zvenku ale vypadala moc pěkně.

Dalšími uličkami jsme došli k Folkets Park. V něm stojí mešita a zrovna se tam bohužel konal nějaký koncert, který nás velmi rychle vyhnal. Vrátili jsme se tedy na zastávku Triangeln a vlakem se přesunuli do stanice Hyllie. Vlaky tu jezdí neskutečně často, pomalu jak v Praze metro.

Takže za chvíli už jsme kličkovali mezi novostavbami postavenými v okolí stanice a pak po polní cestě. Cílem byla IKEA Möbelvaruhus Malmö. Myslím, že jsme byli první, kdo tam kdy došel pěšky, ale pravda je, že Švédové mají všude chodníky a přechody pro chodce, takže se nekonalo žádné uskakování před auty do příkopu.

V Ikee jsme se původně chtěli najíst, ale nějak jsme neměli hlad, takže jsme vyrazili na obhlídku obchodu, protože jsme byli zvědaví na rozdíly. Překvapivě jsme nějaké našli. Třeba křeslo Högsten, které skoro až dominuje deskám knihy „Žijte ve své zahradě“, ale které se v Ikee v ČR vůbec neprodává. A v reálu tedy vypadá hlavně co do použitého materiálu dost děsně :-). Většina sortimentu je ale shodná s tím naším. A přepočítané ceny se taky moc neliší, což je pochopitelně paradox v porovnání našich a švédských výplat.

Ani po prohlídce Ikey jsme neměli hlad, takže jsme zdejším masovým kuličkám dali sbohem a zamířili do hotelu. Chtěli jsme zjistit, jak na tom budeme ráno se snídaní, abychom si ještě něco obstarali. Check-in byla bleskovka, jen jsme dostali kartu, nahlásili čas snídaně a hotovo.

Na pokoji jsme jen odložili věci a zašli do sousedního Emporia Shopping Center, kde jsme v supermarketu pořídili něco k večeři a k pití. Na pokoji jsme si pak dali sprchu a uvelebili se u SVT1, kde dávali přímý přenos hokejového zápasu českého týmu s Kanadou, a dali jsme si k tomu knäckebrot a rybičky.

Pojaté to mají dost odlišně od nás, hlavně mají mnohem méně reklam, takže místo „komerčních přestávek“ vysílají aktuální dění z ledu, střídačky nebo hlediště, o přestávkách vysílají odchod hráčů do kabin i nějaké záběry přímo z kabiny. A mnohem lepší mají i grafiku, na které vysvětlují vybrané zákroky. No, ani jsme ten zápas nedokoukali, protože Češi dostávali od Kanady dost „na zadek“ a prohra už byla v podstatě jasná.

2625">

26. 5. 2019 - Odlet z Kodaně do Prahy

Budíka jsme měli na 5:30, připravili jsme se, přebalili naše malé batůžky a na 6:00 šli na snídani. Ta byla sice skromná, ale plně postačující, takže jsme se nasnídali a vyrazili na nádraží. Vlakem v 6:40 jsme vyrazili na letiště v Kodani, zase přes most Øresundsbroen.

Na letišti jsme zase zamířili na terminál 2, kam nás poslaly instrukce na obrazovkách. Bezpečnostní kontrola a pak už jsme se vrhli do prozkoumávání letiště, na které jsme minule jaksi neměli čas :-).

V jednom z obchůdků se suvenýry jsem omrkla knížky Hygge a Lykke, které mám doma v české verzi. Tady je měli jen anglicky. Chápu, že prodávat je na letišti v dánské verzi asi není praktické, ale první, co mě v té souvislosti napadlo, je, že je to celé bouda :-).

V témže obchodě jsme si koupili sošku Malé mořské víly, což jsme taky minule nestihli. Stála 50 DKK a v podstatě přesně ve chvíli, kdy to Miki zaplatil kartou mi došlo, že mám v batohu jednu padesátikorunovou bankovku…

Pomalu jsme došli k naší gate, omrkli letadla, posvačili a už nás volali k nástupu. Jenže naše letadlo dorazilo se zpožděním vlastně až ve chvíli, kdy už jsme všichni čekali připraveni na nástup. Z plánovaného odletu 8:30 byl reálný 8:56, ale na návratech domů je mi to tak nějak jedno, člověk už nemá o co přijít.

Na tenhle let jsme výjimečně nafasovali okénko. Říkám si, jaký vliv na to mělo, že jsem check-in udělala v té minutě, kdy ho umožnili. Výhledy z okénka jsem si užívala, ale taky byla většinu cesty oblačnost, takže toho zas tolik vidět nebylo a já si radši zdřímla :-).

Na příletu už jsme žádné zpoždění neměli, plánovaný přílet 9:55, reálný 9:51. Takže jsme počkali na bus, poposunuli se k autu a dojeli domů.