2015-03 - Francie

Obsah

7. 3. 2015 - Odjezd

Budíka jsme měli na 5:00, dobalili zbytek věcí, naskládali se do auta a v 6:00 vyrazili, řídila jsem já. Někde za Šumavou jsme viděli ptáky letoucí nad dálnicí v téměř dokonalé řadě. Řídila jsem dost dlouho a přejela i většinu Německa, Miki pak řídil přes zbytek Německa, kde jsme viděli čerstvou dopravní nehodu tří aut, která se stala tak tři auta pře námi, naštěstí podle všeho bez zranění. Přejel přes švýcarské hranice a kousek za nimi jsem zase sedla za volant já. Dojela jsem do Gäuparku a zaparkovala v garážích Süd. Není to moc dobrá volba, do Coopu i Migros je to z nich daleko. Zvolili jsme Coop, koupili jsme si nějaké sýry na ten týden a pár čokolád, celkem za 28,70 CHF. Pak jsme za 58,10 CHF natankovali a přes Švýcarsko jsme dál řídila já, nejdřív v koloně až kousek před Bern a dojela jsem až před francouzské hranice. Ve Francii jsme rovnou platili mýto – za úsek do Chambéry 11,50 € a z Chambéry do Albertville 5,20 €. Kus za Albertville jsme se zapojili do pomalu popojíždějící kolony, která byla zčásti způsobená semaforem, jehož význam jsme vůbec nepochopili, a tak nějak se rozjela až za Moûtiers. K Bubble House jsme trefili na jistotu, já v podstatě po paměti, jako bych tu už někdy byla :-). Bubble House je naprosto úžasný, maličký, roztomilý, útulný. A když se zatopí v krbu a uvelebí se v kožešině před ním s dobrým sýrem a bagetou, nemá to chybu… ;-)

Šipka Zpět na „Obsah“

8. 3. 2015 - Espace San Bernardo, La Rosière a La Thuile

Budíka jsme měli na 6:50, nasnídali se, připravili, a jelikož ráno bylo naprosto jasno, rozhodli jsme se jet do Espace San Bernardo, respektive areálů La Rosière a italského La Thuile. Dojeli jsme na parkoviště k La Rosière, za 83 € koupili dva jednodenní skipasy a postavili se do fronty na lanovku Roches Noires Express, která byla v provozu až od 9:00.

Od horní stanice lanovky Fort Express ze sedla Col de la Traversette (2.383 m. n. m.) už byl vidět Mont Blanc (4.810 m. n. m.), který je odtud asi 20 kilometrů. Přes průsmyk Col du Petit Saint-Bernard jsme se pod dohledem Mont Blancu po sjezdovkách Liaison a San Bernardo přehoupli do Itálie a nějakou dobu tam lyžovali a rozhlíželi se po okolních horách, kromě Mont Blancu byl vidět i Matterhorn.

Po poledni jsme se vrátili na francouzskou stranu rezortu, chvíli lyžovali a v údolní restauraci Le Flocon si dali oběd – já Raclette Burger, Miki Savoie Burger, k tomu pití – Colu a „pivo“ Pinte Panaché, celkem za 43 €. Poseděli jsme na venkovní terase, bylo pěkné horko. Pak jsme ještě lyžovali, jako poslední jsme si sjeli zpátky k autu krásnou širokou modrou Tétras. Za den jsme nalyžovali asi 50,6 kilometrů.

K večeři jsme si dali švýcarský sýr a zeleninový salát. V Bubble House jsme objevili mikádo, tak jsme si zahráli, ale Miki tvrdil, že na to nemá ruce a nechtěl se mnou hrát… :-)

Šipka Zpět na „Obsah“

9. 3. 2015 - Espace Killy, Val d'Isère

Ráno jsme vstávali zase v 6:50 a po snídani vyrazili lyžovat do oblasti Espace Killy, konkrétně do Val d’Isère. Parkovali jsme na prvním tak nějak použitelném parkovišti v La Daille u Funivalu, který jezdí od 8:45. Jenže v 8:45 se taky otevírají pokladny, automat na prodej permanentek byl jen na francouzské platební karty a pokladní si dala na čas. Koupili jsme si dvoudenní skipasy na celou oblast Espace Killy za 182 €.

Nakonec jsme ale tu první jízdu stihli. Nahoře bylo nádherně, zamířili jsme rovnou do centra Val d’Isère, kde nás čekala menší fronta na sedačku Solaise Express a z vrcholu jsme postupně pokračovali až na druhý konec celého areálu k ledovci Glacier du Pissaillas. Cestou jsme prolyžovali pár moc pěkných sjezdovek a ze sedačky Leissieres vyhlíželi tunel, který byl v minulosti součástí dnes již nepoužívané černočerné sjezdovky Tunnel. Na ledovci jsme objevili nádhernou širokou modrou sjezdovku Les Champions obsluhovanou kotvovým vlekem, po které před námi snad nikdo nejel, tak jsme na ní na několik jízd zůstali.

Pak jsme se skrz areál začali pomalu vracet k autu, sjeli jsme až do Le Fornet i Le Laisinant, od horní stanice sedačky Cugnai zřejmě konečně zahlédli tunel na sjezdovce Tunnel a přes vrchol Solaise a Val d’Isère jsme vyjeli na vrchol Rocher de Bellevarde. Tam jsme se v restauracei Le Bellevarde stavili na oběd, Miki nic nechtěl, já si dala vajíčkovou omeletu se sýrem a pití, dohromady za 18,90 €. Tentokrát jsme poseděli uvnitř, venku bylo až neskutečné horko.

Potom jsme ještě lyžovali, projeli olympijskou černou Stade Olympique a pak lyžovali hlavně na severním svahu hory Rocher de Bellevarde, objevili pár pěkných sjezdovek, z lanovky sledovali dění ve snowparku, kde se překvapivě a konečně taky něco dělo, vyjma snowparků v USA jsme nikdy nikde žádné pořádné triky neviděli, vlastně po celý den jsme z různých míst obdivovali Mont Blanc a při poslední jízdě jsme se zastavili u restaurace, kde bylo snad největší après ski, jaké jsem kdy viděla. Nalyžovali jsme asi 54,7 kilometrů.

Parkování v La Daile stálo 9,20 €. Cestou do Bubble House jsme zajeli na nákup do Bourg St. Maurice a v supermarketu Intermarché koupili pečivo, quiche, nějaké jogurty, opalovací mléko s větším UV faktorem. Dohromady 24,76 €. Pak jsme jeli rovnou do Bubble House. Z příjezdové silnici jsme v lese viděli krásnou zrzavou lišku, asi nám přišla dát dobrou noc :-). K večeři jsme si dali čerstvou bagetu se švýcarským sýrem a zeleninou.

Šipka Zpět na „Obsah“

10. 3. 2015 - Espace Killy, Tignes

Ráno jsme zase vstávali v 6:50 a po snídani vyrazili do Espace Killy, tentokrát do sousedního Tignes. Parkovali jsme v Tignes na parkovišti Val Claret/Grande Motte. Bylo to přímo u sedačkové lanovky Tichot, která jezdila zase od devíti. Skipas jsme měli od včerejška, tak jsme zamířili rovnou k lanovce. Od její horní stanice jsme sjeli k Funiculaire Grande Motte, kterou jsme vyjeli pod ledovec a odtud pokračovali visutou kabinou až na něj. Z ledovce byl krásný výhled na okolní hory a zase i na Mont Blanc, bylo krásné počasí. Trochu jsme se na ledovci zdrželi a pak sjeli po modré Génépy a Prariond zpět do Tignes. Protože bylo teplo, zastavili jsme se u auta odhodit pár věcí, maličko posvačit a pak jsme pokračovali v lyžování. Díky svačině jsem pak ani neměla moc velký hlad, tak jsme na oběd nešli, místo toho jsme radši lyžovali na prosluněných jižních svazích nad Tignes.

Zkusili jsme sjet černou Sache do Brévières, kde jsme původně chtěli parkovat, jelikož ale na černé kromě ploten a boulí, které jsme zdolávali, byly i kameny, uhnuli jsme v půlce na sousední červenou. Pak jsme zkusili i paralelní modrou, v jejíž jedné zatáčce jsme objevili nevyužívaný tunel, který kvůli rampouchům vypadal spíš jak ledová jeskyně, i když venku bylo zase hrozné teplo. Na Aiguille Percée (2.748 m. n. m.) se nachází zajímavé skalní okno, na které je krásný výhled za lanovek Aiguille Percée a Marais. Při výjezdu lanovkou Marais jsme v okně viděli nějakého kluka, kamarádi ho tam fotili. Pak se rozhodl slézt dolů, pod skalnatou částí mu to na sněhu uklouzlo a jak klouzal kolem svého snowboardu, chytil ho, aby se pro něj pak nemusel nahoru vracet. Klouzal dolů celým svahem až ke sjezdovce a nedařilo se mu zastavit, v dolní části svahu snowboard pustil a ten mu ujel. Nechytil ho ani jeho kamarád lyžař, pak za ním jeli a on běžel, z lanovky jsme viděli, jak snowboard mizí v dáli a o něco později jsme viděli kluka o mnoho níž a dál, jak stojí na hraně skály a dívá se kamsi dolů… Dneska jsme najezdili asi 37,8 kilometrů.

Po lyžování jsme vše dali do auta a šli se projít po Tignes. Miki chtěl chytit wifi, ale nikde nebyla, takže se u auta rozhodl, že vyjede ještě nahoru k restauraci, kde měla podle mapky být. Neuspěl, takže jsme zaplatili 8 € za parkovné a cestou se stavili ještě v Tignes 1800, kde už wifi byla.

V Bubble House jsme si v troubě rozpekli Quiche Lorraine, který byl moc dobrý a pěkně sytý, takže salát, který jsme si k němu udělali, jsem už sníst nezvládla.

Šipka Zpět na „Obsah“

11. 3. 2015 - Lyon, Grenoble, Albertville a Conflans

Dnešní den měl být oddychový, tak jsme vstávali v 5:00 :-). Dali jsme si snídani a vyrazili do Lyonu. Cestou jsme dvakrát platili mýto – nejdřív z Albertville do Chambéry 5,20 € a pak za zbylý úsek do Lyonu 11,20 €.

V Lyonu jsme zaparkovali na parkovišti Staint-Jean přímo u Ancien Palais de Justice. Prošli jsme kolem něj, omrkli Jardin Archéologique Saint Jean u katedrály a prošli se uličkami čtvrtě Vieux Lyon, které nás dovedly zpátky k Cathédrale St-Jean. Od ní jsme došli k dolní stanici funiculaire, za 3,60 € jsme si koupili dva lístky a vyjeli na vrch Fourvière.

Město bylo v takovém divném oparu, takže z vyhlídky nic moc vidět nebylo, ale prohlédli jsme si alespoň Basilique Notre Dame de Fourvière, i zevnitř, kde jsem objevila jakési křesťanské náboženské texty v arabštině. Od baziliky jsme došli k Theatres Romains de Fourvière a dál až k Cimetière de Loyasse. Odtud uličkou Chemin du Viaduc kolem parku k Antenne de Fourvière zvané také Tour Métallique, jakési kopii Eiffeelovy věže. Úzkými schody jsme sešli ke kostelu Saint Paul a přešli na druhý břeh řeky La Saone, kde jsme si prohlédli La Fresque des Lyonnais.

Příkrými uličkami a po schodech jsme došli k Amphithéâtre des 3 Gaules a prošli skrz Passage Thiaffait. Sešli jsme k Opéra de Lyon, obešli Hôtel de Ville a na náměstí před ní jsme si v supermarketu koupili dva sendviče za 3,90 €. Vrátili jsme se k autu, zaplatili 6 € za parkovné a vyrazili pryč. Úplně jsme se zapomněli zastavit u parku s olympijskou pochodní, kterou jsem měla v mapce jen jako poznámku, protože se k ní kvůli vzdálenosti mělo dojet autem, nicméně asi bychom to stejně hledali a v Lyonu byl dost provoz, tak si to necháme napříště :-).

Na okraji Lyonu jsme se zastavili v nákupní zóně, v supermarketu za 7,77 € nakoupili pečivo k večeři a něco na chuť a za 40 € natankovali.

Cestou jsme platili 10,40 € za mýto, parkoviště v Grenoblu jsme našli snadno. Nejprve jsme se zašli podívat na ferratu Les Prises de la Bastille, která vypadá moc pěkně a atraktivně, končí výlezem do okna bastily. Ferratové sety jsme s sebou nakonec nebrali a po třech dnech lyžování bychom asi na zdolání ferraty ani neměli dost sil, tak jsme došli k dolní stanici téléphérique, a na bastilu se za 11 € nechali vyvézt lanovkou. Lanovka byla zrovna v dolní stanici, tak jsme nastoupili do jedné bubliny a za chvíli byli na Fort de la Bastille.

Výhled na město byl podobně jako v Lyonu v oparu, ale byly vidět i hory nad Grenoblem. Pak jsme se vydali na sestup, překvapivě to vůbec neubývalo. Většina cesty vedla po opevnění, které je součástí bastily, zdolali jsme spoustu schodů a z různých plošin, cestou jsem hodně fotila. Proti nám do kopce běžela spousta sportovců, vypadalo to na nějaký orientační závod. Nám bylo takové vedro, že jsme měli co dělat při sestupu :-).

Došli jsme do starého města, nejprve na Place Notre Dame, kde stojí kostel Notre Dame a na chodníku jsou obrysy původní městské hradby. Pokračovali jsme na Place Saint André, kde jsme omrkli Parliament Dauphiné a Collégiale Saint-André. V rohu sousedního muzea měl být pozůstatek hradební zdi, ale nenašli jsme ho. Skrz Jardin de Ville a uličkami starého města jsme došli k jedinému opravdu dochovanému pozůstatku opevnění u křižovatky Rue de la Republique a Rue Lafayette. Odtud to bylo kousek k Église S. Louis, který vypadal, že je zavřený, tak jsme to otočili k autu.

Cestou z Grenoblu jsme platili mýto 8,60 €. Zastavili jsme se v Albertville, nejprve jsme dojeli k Halle Olympique, která ale vypadá spíš jako hangár, aktuálně tam probíhá nějaká výstavba a v celém městě jsme kromě ukazatele na nějakou olympijskou kancelář nenašli jediný pozůstatek olympijských her. Projeli jsme kolem Hôtel de Ville a zamířili na parkoviště u středověkého městečka Conflans. To jsme prochodili celé – od vstupní brány jednou ulicí k hradu a na vyhlídku na Albertville a od hradu druhou uličkou podél druhé vstupní brány a zámku ke kostelu, do kterého jsem nakoukla, a zpátky k autu.

Z Albertville to bylo k Bubble House asi hodinku cesty. K večeři byla čerstvá bageta se švýcarským sýrem.

Šipka Zpět na „Obsah“

12. 3. 2015 - Paradiski, Les Arcs

Vstávali jsme v 6:30 a po snídani vyrazili lyžovat do Paradiski do Les Arcs. Parkovali jsme v Arcs 1600 a k lanovce museli projít jednou z budov postavených v dobách hlavní výstavby rezortu. Velkým překvapením byl otřesný interiér pamatující snad 70. léta. Za 220 € jsme si koupili dva dvoudenní skipasy a zamířili k lanovce. Trochu jsme se prošli, protože prvně jsme šli ke špatné.

Lanovka měla jezdit od 9:00, ale dole u ní bylo napsáno, že až v 9:15 a dřív jí nepustili… Jako obvykle jsme ráno zamířili do nejvýše položeného bodu areálu na Aiguille Rouge a pak prolyžovali zbytek areálu. Zajeli jsme do Villaroger, chvíli pobyli v okolí Arc 1950 a Arc 2000 a pak do druhé části areálu do Arc 1800 a Vallandry/Plan Peisey. Zase bylo nádherné počasí, i když na severních svazích bylo maličko chladněji a sníh byl umrzlejší. Ze sjezdovek byl opět vidět Mont Blanc. Okolo 14. hodiny jsme se stavili na oběd, dali jsme si oba La Crôute Savoyarde a k tomu jedno pití, dohromady za 29 €. Pak jsme objevili pěknou modrou sjezdovku Mont Blanc, kterou jsme sjeli několikrát. Nakonec jsme za dnešek nalyžovali asi 57,6 kilometrů.

Šipka Zpět na „Obsah“

13. 3. 2015 - Paradiski, La Plagne

Zase jsme vstávali v 6:30 a po snídani jeli do Paradiski do La Plagne. Našli jsme místo na vytipovaném parkovišti zdarma kousek od sjezdovky, po které jsme sjeli ke kabině Funiplagne Grande Rochette. Ta zase jezdila až od 9:00. Odtamtud jsme sjeli ke kabince Roche de Mio a vyjeli na stejnojmenný vrchol (2.700 m. n. m.), odkud jsme měli pokračovat kabinou na ledovec Glacier de la Chiaupe pod vrchol Bellecôte (3.417 m. n. m.), Zatímco dole u lanovky Roche de Mio psali, že jezdí od 9:50, nahoře už bylo že od 10:00. Francouzi vůbec asi ráno hodně neradi brzo vstávají, ty jejich pozdní otvíračky lanovek jsou asi to jediné, co mi na lyžování ve Francii fakt vadí. Nechtěli jsme tam čekat, tak jsme si to jednou sjeli a dole na nás čekala pěkná fronta na kabinu…

Kabinka Bellecote je stará troska, některé kabinky pomalované různými graffiti. Shora je krásný výhled na hory a je vidět i letiště Courchevel, ale lyžovat se tam moc nedá, většina sjezdovek je černých neupravovaných, a jelikož bylo na ledovci -8 °C, je sníh byl dost umrzlý. Od kabinky Bellecote jsme sedačkou Traversee vyjeli na začátek červené sjezdovky Combe, která nás dovedla zpět do sedla Col de la Chiaupe, kde je mezistanice kabinky Bellecote a odkud jsme se na Roche de Mio vrátili kabinkou.

Pak jsme si sjeli sjezdovku Tunnel pojmenovanou podle tunelu skrz skálu a přesunuli se ke sjezdovkám vedoucím do Montchavin/Les Coches. Opět s výhledem na Mont Blanc, což je docela paradoxní, že v uplynulých letech jsme ho nikdy neměli to štěstí vidět a během těchto pěti dnů lyžování jsme ho viděli každý den mnohokrát. Návrat odtamtud byl docela zdlouhavý pomocí čtyř lanovek. Pak jsme se nad Belle Plagne a Blagne Bellecote přesunuli na odvrácenou stranu hor a chtěli si sjet dlouhý modro-červený sjezd do Champagny-en-Vanoise, ale jelikož jde o jižní svah, nejspodnější část byla zavřená. Pak jsme se vrátili zpátky a lyžovali v oblasti La Roche a Plagne Montalbert. Nalyžovali jsme asi 55,6 kilometrů.

Areál je dost velký a roztahaný, takže když jsme ho chtěli projezdit, na jídlo nezbyl čas. Nakonec jsme to ale zabalili asi v půl čtvrté, protože byla ze všech dnů zdaleka největší zima.

K večeři jsme si zase dali bagetu, sýr a salát, není nad francouzskou večeři :-).

Šipka Zpět na „Obsah“

14. 3. 2015 - Annecy a příjezd

Budíka jsme měli na 5:00, dobalili a připravili jsme zbylé věci, naskládali vše do auta a asi v 6:20 vyrazili na cestu.

Nejdřív jsme jeli do Annecy, cesta trvala asi 2 hodiny. Jediné místo na neplaceném parkovišti Stade nautique nám zabrali nějací Češi, tak jsme zaparkovali na sousedním placeném, které bylo placené až od 9:00, tak jsme doplatili jen čas do 9:24. Centrum je maličké, takže jsme ho za hodinu zvládli prochodit dost důkladně a nakouknout do spousty průchodů a zákoutí. Z parkoviště jsme šli podél řeky Le Thiou k Le Palais de l’Ile a odtud ulicí Rampe du Château k Château d’Annecy. Ten byl takhle brzo ráno samozřejmě zavřený, tak jsme ho okoukli zvenku a uličkou Chemin des Remparts sešli dolů a po Rue Saite-Claire a jednou boční uličkou se vrátili k řece Le Thiou. Přešli jsme na druhý břeh, omrkli Ancien Évêché a nakoukli do sousední Cathédrale Saint-Pierre, kde byla zrovna nějaká bohoslužba, tak jsme zas vycouvali. Přes můstek jsme došli k Église Notre Dame de Liesse, který jsme obešli, skrz Jardin de l’Evêché jsme se přes náměstí Jean Jacques Rousseau vrátili k Cathédrale Sait-Pierre a po stejném můstku kolem Église Notre Dame de Liesse se vrátili před kostel. Odtud jsme uličkami došli až k Église Saint Maurice, který byl ale v rekonstrukci a tudíž pod leštěním a plachtou. Z druhé strany kostela jsme okoukli Hôtel de Ville a popošli k Église Saint-François de Sales. Ještě jsme se prošli podél řeky Le Thiou, prošli přímo skrz Le Palais de l’Ile, po druhém břehu se vrátili zpátky, fotili, za 0,40 € koupili pohled a zašli podél přístavu do Jardins de l’Europe, odkud byl krásný výhled na hrad. Pak už byl čas vyrazit k autu a na cestu domů.

Za Annecy jsme najeli na dálnici, ujeli po ní jen pár kilometrů a na mýtnici platili 7,40 €, asi „au revoir“ mýto… Před hranicí do Švýcarska byla pár kilometrů kolona způsobená, jak jsme později zjistili, jen tím, že Švýcaři si na hranicích kontrolují své dálniční známky.

Dojeli jsme až ke Gäuparku, kde jsme tentokrát zaparkovali v garážích Nord, které jsou o moc lepší, a zase nakoupili, tentokrát v Migros. Měli pití, pivo i různé sýry, neměli ovšem čokolády, které mají v Coopu, tam už jsme ale nešli. Ještě jsme tam dotankovali. Dál jsem řídila já a vystála si kolonu před Basilejí, kterou, jak jsme v Basileji zjistili, způsobili Francouzi, kteří v Basileji zamířili do Francie. Na hranicích po nás nikdo nic nechtěl, a protože cesta k dalšímu sjezdu byla dlouhá, díval se Miki na Top Gear. A já si opět užila úsek své neoblíbené německé dálnice.

Od švýcarských hranic je na dálnici omezení rychlosti na 120 km/h, ale kousek za 760. kilometrem omezení končí a rychlost je odtud neomezená, pruhy ovšem jen dva a provoz obvykle dost silný. V pravém pruhu kamiony jedoucí 90 km/h a mezi nimi auta, která jedou zpravidla tak 120 – 130 km/h. Když dojedou pomalu jedoucí kamion, mají dvě možnosti – zpomalit na rychlost kamionu nebo vjet do levého pruhu, kde se ovšem díky/kvůli neomezené rychlosti jezdí 160 – 180 km/h. V okamžiku, kdy tam někdo takhle pomalu jedoucí vjede, navíc ještě pokud předtím srovnal rychlost s těmi kamiony, následuje poměrně prudká brzda ze 160 km/h na 90 km/h. Očekává to tak okamžitou reakci a, i když to ubrzdím já, už nemusí ten za mnou… Tenhle „veselý“ úsek je dlouhý jen necelých 60 km, končí kousek před 700. kilometrem, ale vyčerpat mě opět dokázal víc, než kdybych řídila celou cestu.

Střídání nadešlo až za Karlsruhe, kde jsem se rozhodla zkusit dopsat deník a zjistit, kolik vydrží baterka notebooku, abych měla představu kvůli plánované dovolené. Překvapil, napsala jsem v podstatě všechno, co bylo potřeba. Na Rozvadově jsme natankovali a domů, respektive k rodičům, jsme dorazili pár minut před 21. hodinou. U rodičů jsem vyzvedla Kellyho a popojeli jsme domů.

Šipka Zpět na „Obsah“