2012-04 - Keňa
Ve dnech 14. – 25. 4. 2012 jsme s CK EximTours absolvovali dvanáctidenní pobyt v Keni spojený s třídenním safari v národních parcích Tsavo a Amboseli - zájezd "Lvice Elza". Pro všechny, kteří by rádi takový zájezd absolvovali, jsem shromáždila naše poznatky a zkušenosti.
Prevence
Kvůli riziku rozličných nemocí, které jsou přenášeny hmyzem, vřele doporučuji pořídit impregnační repelent určený k aplikaci na zdi, stany, moskytiéry, oděv atd. Zvolili jsme „Predator Outdoor Impregnace spray 200 ml“, který stojí necelých 150 Kč a hmyz odpuzuje i hubí.
Repelenty určené na tělo jsme vybírali takové, které obsahují účinnou látku DEET. Běžně dostupné repelenty v drogeriích mají velmi malý obsah této látky (v řádech jednotek procent), je tedy vhodné sehnat repelent s vyšším obsahem DEET. Je dobré vědět, že tato látka narušuje (naleptává) látky obsahující syntetiku, igelitové sáčky atd. Zároveň nejsou repelenty s vyšší koncentrací této látky vhodné ze zdravotního hlediska a nejsou doporučovány dětem. Pro ty je vhodná koncentrace jen cca kolem 20%, zatímco pro dospělého je optimální množství DEET cca 50%. Při vyšším obsahu DEET již údajně nestoupá účinnost proti komárům ani se výrazně neprodlužuje doba účinnosti. Pořídili jsme si tři repelenty, všechny s 50% DEET, nejnižší uváděná účinnost je 8 hodin:
- TravelSafe (Traveldeet) – lotion
- AntiBite (McNett) – rozprašovač
- Predator Maxx – sprej
Antimalarika
Braní či nebraní antimalarik je hodně kontroverzní téma. Antimalarika Lariam mají prokazatelně hodně vedlejších účinků a lékařem, který delší dobu působil v Africe, nám přímo doporučena nebyla. Jejich výhoda spočívá především ve výrazně nižší ceně a také v tom, že není nutné je užívat každý den. Antimalarika Malarone mají oproti tomu mnohem méně vedlejších účinků a jejich cena je úměrně vyšší. Přenašečem malárie je komár rodu Anopheles. Tento komár se nevyskytuje ve vyšších nadmořských výškách cca nad 2.500 metrů nad mořem. Tvrzení, že se malárie nevyskytuje na pobřeží, protože komáři se drží u sladké vody, bohužel také není pravdivé. Po dlouhých úvahách jsme se rozhodli antimalarika užívat, zvolili jsme Malarone a nezaznamenali jsme žádné vedlejší účinky. Při rozhodování je nutné vzít v úvahu i skutečnost, že antimalarika nemají 100 % účinnost.
Proč jsme se nakonec rozhodli antimalarika užívat:
- pobřeží i národní parky jsou malarickou oblastí
- hrozí období dešťů, při kterém by byl vyšší výskyt komárů
- malárie se většinou nevyléčí úplně, ale cyklicky se vrací
Komáří poznámka: Prvního komára jsme viděli v autobuse cestou z letiště do hotelu. Posledního komára jsem rozmázla o vnitřní stěnu letadla krátce po vzletu z letiště Mombasa. Takže tak...
Jelikož antimalarika zatěžují játra, užívali jsme současně s Malaronem přípravek Ladymarin který je výtažkem z ostropestřce, který chrání játra před škodlivými látkami, pomáhá při detoxikaci jater a podporuje jejich funkci a regeneraci.
Očkování
Ti, kteří se rozhodnou očkování proti žluté zimnici nepodstoupit, zpravidla argumentují tím, že za posledních X let nebyl u turistů žádný prokázaný výskyt. Pravda je však taková, že v Keni se žlutá zimnice endemicky vyskytuje, především ve venkovských oblastech. Přenašečem je, stejně jako v případě malárie, komár rodu Anopheles, tedy tentýž, který přenáší i malárii. Onemocnění a případná úmrtí v těchto oblastech nemohou být vzhledem k úrovni keňského zdravotnictví evidována. O významu očkování vypovídá například i skutečnost, že při příjezdu do Keni z vybraných zemí je vyžadován mezinárodní očkovací průkaz s vyznačeným očkováním proti žluté zimnici. Za sebe můžu potvrdit, že očkování žádné vedlejší účinky nemělo a jelikož platí 10 let, lze ho využít i pro případné další cesty po světě. Průběh nemoci je, mírně řečeno, děsivý a úmrtnost turistů je cca 50% (oproti pouze 5 % úmrtnosti domorodců).
Jakmile jsme byli rozhodnuti brát antimalarika a podstoupit očkování proti žluté zimnici, zahrnuli jsme do našeho preventivního plánu i očkování proti břišnímu tyfu, které nám jako poslední bylo doporučeno. Pravděpodobnost nákazy je v Africe docela malá (1 případ na cca 25 tisíc turistů), ale třeba v Asii je to 1 případ na cca 3 tisíce turistů, a protože očkování účinkuje 3 roky a my se v té době chystáme do oblastí s vyšším výskytem, rozhodli jsme se očkování podstoupit již nyní.
Lékárnička
Zdravotnická péče v Keni je na evropské poměry katastrofální. Nepovažuji za vhodné se na ni spoléhat ani pro případ těch nejbanálnějších záležitostí. Do cestovní lékárničky doporučuji zabalit:
- antimalarika Malarone v dostatečném množství – měli jsme krabičku navíc, protože 1 tableta se bere v případě prevence, ale pro případnou léčbu jsou samozřejmě dávky vyšší
- doplněk stravy Ladymarin na podporu činnosti jater namáhaných antimalariky
- B-komplex Repelent – obsahuje látky, které mají repelentní účinky
- proti průjmu, nejlépe Imodium, které funguje 100% a je vhodné hlavně na safari, jinak také Ercefuryl, který je sice na předpis a občas nezabírá, ale léčí příčinu cestovního průjmu nazývaného též „Mombasa Express“ :)
- proti bolesti Ibalgin a Paralen Extra, pro akutní léčbu bolesti Aulin (ten je na předpis)
- jste-li náchylní na nachlazení například z klimatizace, tak také Coldrex
- kapky do očí Ophthalmo-Septonex
- na štípance nebo spáleniny od sluníčka Fenistil gel a Travelbalm od TravelSafe, který působí i na popálení od medúzy či od žahavých rostlin
- dezinfekci Jodisol, antiseptický hojivý krém Bepanthen Plus a krém Eurax Hc, který má antibiotické účinky (dokáže vyléčit např. zánět žil), ale u nás se neprodává
- náplasti, obvazy, nůžky
Cesta
Let trvá cca 12 – 13 hodin a jeho součástí ve směru do Keni jsou 2 mezipřistání. První mezipřistání je technické v egyptské Hurghadě na dotankování paliva, kvůli čemuž je nutné opustit letadlo a přesunout se do tranzitního prostoru. Především tato zastávka výrazně ovlivňuje celkovou dobu strávenou na cestě. Druhé mezipřistání je na Zanzibaru, kde vystoupí část cestujících a přistoupí ti, kteří se vrací zpět domů.
Z letiště v Mombase do hotelu „Ora Resort Watamu Bay“ (dříve „Watamu Bay Resort“ a ještě předtím „Ndovu Beach Village“) trvá transport v závislosti na dopravě v Mombase cca 2 – 3 hodiny.
Let zpět je o něco kratší – z Mombasy se letí do egyptské Hurghady, kde je technické mezipřistání, a odtud pak do Prahy.
Zavazadla určená k odbavení mohou mít hmotnost 15 kilogramů, v případě Business Class pak 20 kg na osobu. Vzhledem k délce letu, bezkonkurenčnímu pohodlí a vyššímu komfortu služeb a stravování nejen v průběhu letu, ale i před ním, mohu vřele doporučit zakoupení letenky do Business Class. Už jen pro to pohodlí bych s českou cestovkou jinak neletěla. Navíc je to více než příjemné zahájení i ukončení překrásné dovolené. V našem termínu byla cena za oba směry 8.990 Kč na osobu, přičemž tato částka v našem případě zahrnovala:
- výběr sedadla v Business Class
- přednostní odbavení na vlastní přepážce v Praze
- o 5 kg na osobu vyšší maximální povolená hmotnost odbavených zavazadel (místo limitu 15 kg je tedy limit na zavazadlo 20 kg)
- zavazadla označená jako priority
- VIP salónek v Praze s nabídkou občerstvení a rozličných nealkoholických i alkoholických nápojů
- přednostní nástup do letadla
- sezení po dvou, širší a mnohem pohodlnější sedadla a mnohem více místa (nejen) na nohy
- dvě okénka na jednu řadu sedadel, takže každý má své okénko
- vlastní noviny a časopisy
- vlastní WC v přední části letadla pro 16 pasažérů Business Class (zbytek letadla má k dispozici dvě toalety v zadní části letadla)
- sluchátka při letu z Prahy
- obsluha vedoucím kabiny
- ohřívané vlhčené ubrousky na otření rukou, ubrus, kovové příbory, keramické nádobí, skleničky :)
- rozsáhlý catering zahrnující předkrmy a menší „dobroty“ během letu, dvě hlavní jídla – výběr ze tří jídel a neskutečně velké porce
- prakticky neomezený přísun nápojů – nealkoholických a alkoholických (včetně např. whisky…) a to i různě míchaných
Hotel
Hotel Ora Resort Watamu Bay disponuje recepcí, kde se nachází také obchod se suvenýry a směnárna, dále hlavní restaurací, restaurací a-la-carte (která byla v době našeho pobytu zavřená), hlavním barem, ve kterém se podávají i alkoholické nápoje, a plážovým barem, ve kterém jsou k dispozici pouze nealkoholické nápoje. V areálu hotelu jsou dva bazény – jeden menší u hlavní restaurace a hlavního baru a jeden větší, složený ze tří bazénů, který se nachází u plážového baru a vstupu na pláž. Bazény mají slanou vodu a jsou otevřeny od 7 do 19 hodin.
Pláž je písčitá. Na lehátkách na pláži jsem za celý pobyt neviděla vůbec nikoho a ani my jsme se na nich jedinkrát neuložili, protože po pláži se pohybují místní beachboys, kteří jsou otravnější než keňský hmyz a mnozí si na jejich přítomnost stěžovali (došlo dokonce až na stížnost na recepci, po níž se situace naštěstí trochu zlepšila a ochranka beachboye držela stranou). Nutno podotknout, že na fotkách jiných cestovatelů jsem si všimla, že lehátka na pláži byla téměř do posledního místa obsazená a beachboyové se drželi u svých obchůdků a dál na pláži, takže jsme asi měli smůlu. Každopádně neexistuje způsob, jak se jich zbavit ani jak se s nimi domluvit, jdou po turistech jak vosa po bonbónu a neváhají turistu následovat až do vody (a teď nemyslím při odlivu)... Původně jsem měla v plánu si v jejich krámcích koupit nějaké suvenýry, ale když jsem viděla jejich chování, přešla mě veškerá chuť dát jim vydělat byť jeden jediný dolar. Celou dobu pobytu v Keni jsme se drželi rozumného doporučení, ať dáme vydělat těm, kteří pracují a beachboys od nás opravdu neviděli ani dolar.
Moře je až odporně teplé, na konci tamního léta dosahují teploty až ke 30°C. Moře si moc neužijete – nevýhodou je přítomnost velkého korálového útesu a tím pádem také opravdu velkého odlivu, který dosahuje cca 2 kilometrů. Příliv a odliv se střídají po šesti hodinách, ale vlivem působení měsíce se mění doba, kdy dochází k přílivu a k odlivu – když jsme přijeli, byl nejvydatnější přiliv dopoledne, když jsme se vrátili ze safari, bylo to až odpoledne. Při odlivu zůstává voda v lagunách, ve kterých je pak voda ještě mnohem teplejší. Po korálovém útesu je možné se v době odlivu procházet a sledovat mořský život. V případě přílivu byly kvůli větru větší vlny, moře bylo opravdu plné rozličného, byť převážně přírodního, nepořádku – různých chaluh, některé z nich ale způsobovaly i škrábance, a také různé „havěti“, například medúz a něčeho modrého, co mě dokonce dvakrát žahlo přes ruku. Takhle nevábné moře jsem nikdy nikde neviděla... :(
Pokoje jsou umístěny v přízemních nebo v zadní řadě i v patrových bungalovech. Pokoje jsou obrovské. Spaní za moc nestálo – postel tvoří jedna měkká pružinová matrace. Koupelna je také prostorná, ale ve sprše teče voda dost slabě, opláchnout si z vlasů šampon je opravdu dlouhodobá záležitost. Zásuvky na pokoji jsou klasický „dvoukolík“ (bez zemnícího kolíku), tedy jako nabíječky k mobilům, foťákům či některým notebookům.
Strava mi na čtyřhvězdičkový hotel přijde neskutečně chudá – značně jednotvárná a malý výběr. Pochválit mohu především výtečné hovězí (různé steaky), ryby a také tropické ovoce (mango, papaya...). Jinak se opakují víceméně stále tytéž předkrmy, přílohy, hlavní jídla (těstoviny, pizza) i dezerty.
Dodržování pitného režimu je taktéž problém – nápoje nealkoholické vám natočí do malé skleničky nebo kelímku obsluha. Vodu si můžete u bazénu natočit sami, pokud už máte v ruce kelímek. U oběda a večeře dostanete lahev vody, jinak se rozlučte s tím, že byste si někde natočili pití třeba s sebou na pokoj nebo na výlet. Alkohol nepiji, tudíž nevím, jaký je systém, pouze jsem vysledovala, že u oběda a večeře rozlévá obsluha víno.
Safari
Program našeho třídenního safari byl následující:
První den jsme z hotelu vyráželi v 6:15 a cca v 6:45 jsme se sešli s ostatními účastníky z jiných hotelů. Poté jsme cca hodinu pokračovali po asfaltové silnici směrem na Mombasu a následující asi 3 hodiny jsme jeli po převážně nezpevněných cestách. Před 11:00 jsme se zastavili u toalet a obchodu se suvenýry a pak jsme pokračovali do NP Tsavo East. Zde nás čekalo asi hodinové dopolední safari. Někdy před 13:00 jsme přijeli do Ngutuni Lodge na oběd. Poté jsme se ubytovali a do 16:00 měli siestu. Na pokojích jsou „zásuvkové repelenty“ i osušky a ručníky, takže není kromě adaptéru nic potřeba – zásuvky jsou zde britského typu! V 16:00 jsme odjeli na odpolední safari, které trvalo až do soumraku, tedy cca do 18:30. Okolo 19:30 byla večeře a ve 21:00 se odjíždělo na hodinové noční safari, na kterém nás doprovázel zřejmě zaměstnanec lodge s velkým reflektorem. Kvůli nahánění (chudáka) lva jsme se na safari docela zdrželi a do lodge přijeli o víc jak půl hodiny později. Po příjezdu jsme ještě stihli koupit v lodgi v obchůdku slona na památku a vyfotit štíra, který se procházel pod schody k recepi.
Druhý den byl budíček v 5:30 (budí se telefonem z recepce), následovala snídaně a v 6:30 odjezd do NP Amboseli. Odjezd nám trošku pozdržel slon, který ráno přišel k napajedlu a pak se došel napást až k zábradlí od restaurace. Cesta do Amboseli je po asfaltové silnici spojující Mombasu s Nairobi. Mezi 10:00 a 10:30 jsme stavěli u toalet a obchodu se suvenýry a poté pokračovali k bráně parku, kam jsme dorazili okolo 11:30. Následovalo dopolední safari a asi ve 13:00 příjezd do kempu Kibo. Po příjezdu jsme se ubytovali - ve stanu je normální postel s moskytiérou, stůl, židle a v zadní části koupelna s umyvadlem, splachovacím záchodem a sprchou. Zásoba vody je dle pokynů v příručce, kterou jsme měli ve stsanu, pro 2 lidi, ale při večerním sprchování jsme vyšli jen tak tak i když jsme vodu během sprchování vypínali. Po ubytování jsme šli na oběd a siestu jsme strávili v bazénu. Ti, kteří měli zájem navštívit masajskou vesnici (za 10 € na osobu), odjížděli na odpolední safari v 15:00, ostatní v 16:00. Safari skončilo se soumrakem přibližně kolem 18:30. Jelikož se setměním se bude zapínat generátor a tím také elektřina v celém kempu, je možné si dát dobít baterky do foťáků. Večeře byla plánována až na 20:00, ale kvůli počasí a následnému večernímu programu byla podávána dřív. Po večeři proběhlo malé představení Masajů, které však bylo zakončeno vlezlým žebráním o spropitné. Elektřina se oficiálně vypíná poté, co „poslední zaleze do stanu“, ale nám kvůli nějaké poruše vůbec nesvítilo světlo ve stanu (zásuvka fungovala, baterky do foťáku se dobíjely) a venkovní světlo oproti tomu zhaslo asi až o půlnoci. Ačkoli postel byla pohodlná, moc jsem se nevyspala. Už večer se přihnala bouřka s úžasnými hromy a blesky a ačkoli stan je postaven pod stříškou, takže přímo na něj neprší, před větrem nijak chráněn není, takže stanové plachy dělaly ve větru pořádný rámus. Bylo nám doporučené vylézt po vypnutí elektřiny ze stanu a podívat se na oblohu, která není rušena žádným světelným smogem, ale kvůli počasí bylo dost zamračeno. Oficiálně je ovšem vycházení ze stanu po zhasnutí osvětlení zakázáno...
Třetí den byl podobný druhému dni. Budíček v 5:30 - v pokynech bylo uvedeno, že budeme probuzeni telefonem z recepce, ale to je samozřejmě hloupost, ve stanu žádný telefon není. Snídaně byla v 6:00 a odjezd v 6:30. Byl to docela fofr a jelikož bylo ráno potřeba vyřešit, že nám ve stanu nejde elektřina, tak jsme málem nestíhali... Odjezd z parku je řešen jako ranní safari. Následuje přesun do NP Tsavo, silnice je stejná jako předchozí den (asfaltová mezi Mombasou a Nairobi), cestou je opět jedna zastávka na toaletu a případný nákup suvenýrů. Příjezd do parku okolo 11:30 a následuje dopolední safari – spíše takový rychlý průlet parkem. Oběd měl být ve 13:00, ale do Aruba Lodge jsme dorazili o víc jak půl hodiny později, takže prakticky ihned po obědě jsme pokračovali v cestě, která by se při troše štěstí dala označit jako odpolední safari, ale zastávky jsou už víceméně jen na vyžádání, protože zbývající cesta je ještě hodně daleká. U výjezdní brány Sala je u toalet a suvenýrů zastávka u řeky Galana, ve které se nacházejí krokodýli. Po prohlédnutí krokodýlů následuje více jak 100 km dlouhá cesta zpět na pobřeží do hotelu, která je až na maličkatý asfaltový úsek celá nezpevněná.
Na safari s sebou potřebujete jen čisté oblečení, něco s dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi na večer, plavky do bazénu v kempu Kibo, kosmetické potřeby (ručník ne), mléko na opalování, repelent, lékárničku. A pak samozřejmě doklady, peníze (na pití k jídlu a a spropitné pro řidiče), foťák, baterky a nabíječky. Ve dvou lidech jsme to všechno včetně pantoflí na přezutí a relativně zbytečných ručníků na koupání nacpali do obyčejné plážové tašky. Něco z toho – elektronika, průvodce, lékárnička, mléko na opalování – bylo umístěno v příručním zavazadle. Někteří na ty věci na tři dny potřebovali kufr – docela by mě zajímalo, co s sebou táhli...
Spropitné je čistě na vás, ale čím více dáte, tím lépe pro vás. Snažte se domluvit s dalšími lidmi ještě před odletem, ale nepočítejte, že budete vždy úspěšní. Mně se podařilo domluvit s dalšími třemi lidmi, ale ti asi měsíc před odletem změnili názor. Další dva spolucestující jsme sehnali až na místě – seděli s námi v Business Class a protože letadlo opustili, stejně jako my, mezi prvními, víceméně náhodou jsme se s nimi seznámili po opuštění letiště v Mombase a čekání, až ostatní projdou imigrační kontrolou. Další dvě spolucestující nám do auta byly přiděleny, takže jsme měli možnost sledovat rozdíl mezi tím, když se s lidmi domluvíte dopředu, a když až na poslední chvíli zjišťujete jejich představu. Ti, se kterými jsme se domluvili dopředu, souhlasili se spropitným ve výši 10 USD na osobu a den a tak jsme taky učinili – od nás čtyř tedy řidič průběžně dostal celkem 120 USD. Oproti tomu zbylé dvě spolucestující se první den víceméně z donucení připojily (prostě jsme jim oznámili, kolik řidiči dáme) a naším prostřednictvím daly řidiči 20 USD, ale další dva dny mu už nedaly nic, protože prý „nemají peníze“. Dodnes je mi jich líto, jak jsou jednoduché, a je mi trapně, že i tohle jsou Češi... Rozhodně mám pocit, že náš řidič Hassani si i takto relativně vysokou odměnu zasloužil. Byl velmi milý, pozorný, obětavý – a to vše je při hledání zvířat v buši potřeba. Když jsem viděla jiné řidiče, shledala jsem, jaké jsme měli štěstí...
Další výlety
Na doporučení delegáta a dalších zasvěcených jsme nebyli v masajské vesnici. A nakonec ani na žádném dalším výletu. Takže pouze přetlumočím informace, které jsem získala od těch, kteří „něco navíc“ absolvovali.
Masajská vesnice je prý velmi komerční záležitost – zaplatíte 10 € na osobu za to, abyste se stali dojnou krávou. Z prohlídky prý nikdo moc neměl, protože vesničkou proběhli docela rychle a za doprovodu Masajů, kteří již zde zahájili svůj „útok“. Většinu času údajně strávili handrkováním o nákupu suvenýrů, kdy Masaj chce za každou cenu prodat a turista chce za každou cenu nekoupit. To vše spojené s velkým chaosem, popotahováním za ruce atd. Extrémní praktiky jsou prý až takové, že vám Masaj něco vrazí do ruky a pak si to od vás odmítá vzít zpátky a požaduje to zaplatit. Vyjádření jedné účastnice bylo „kdybych to věděla, tak tam ani za nic nejedu“.
Ruiny Gede (nebo Gedi) jsme navštívit chtěli, ale jednak jsme po návratu ze safari tak nějak zaspali poslední možnost výlet koupit a druhak se nám do poslední chvíle příliš nelíbil program zájezdu. Vyjádření další účastnice bylo takové, že prý u samotných ruin byli velice krátce a tedy že to, kvůli čemu tam jela (a kvůli čemu bych tam bývala jela i já) vlastně neviděla. Následovala návštěva údolí motýlů, které prý ale viděli v počtu přesně tří kusů, pravděpodobně už na ně nebyla vhodná doba. Zbylý čas byl vyhrazen na návštěvu domorodé vesnice kmene Giriamů spojené s ochutnávkou kokosového mléka přímo z kokosových ořechů - což prý jako jediné opravdu stálo za to :). Cena v katalogu CK: 41 €, cena na místě: 53 €.
Propadlinu Marafa jsem původně chtěla vidět, ale když jsem si ještě dávno před odjezdem na dovolenou prohlédla první fotky na internetu, shledala jsem, že neuvidím nic, co bych jakoby už neznala. Místní přirovnávají Marafu k americkému Grand Canyonu, já osobně bych řekla, že připomíná spíše Bryce Canyon. Oba národní parky USA jsem však navštívila a Marafa jim nemůže konkurovat. Cena v katalogu: 28 €, cena na místě: 43 €.
Dárky
Internetové diskuze jsou plné informací o tom, kterak je vhodné přivést do Keni nějaké maličkosti na rozdávání v případě návštěvy nějaké vesnice nebo školy. Nějaké bonbóny, a to ani ty vitamínové, mi nepřišly vhodné, protože některé rodiny občas nemají co k jídlu a bonbóny mi pak připadají jako výsměch. Navíc nejsou zdravé a děti to jen „namlsá“, ale rodiče jim to potom koupit nemohou. Jak jsem z fotek na internetu zjistila, mnozí vozili s sebou různé přebytečné reklamní předměty, to mi přijde ještě horší, zbavovat se tímto způsobem něčeho, co nám doma překáží...
My jsme pořídili 20 sešitů a 20 balíčků voskových pastelek. To sice dětem rodiče také nemohou koupit, ale alespoň je to trochu užitečné. Ačkoli povinná školní docházka pro 1. stupeň byla uzákoněna snad až roku 2003 a dostat dítě do školy a udržet ho tam je finančně velmi náročné, jsou Keňané překvapivě hodně gramotní (u dospělých více jak 2/3 obyvatel). Tužku tedy děti držet umí, psát se učí a s pastelkami a sešity si určitě poradí tak, že to bude ku prospěchu a rozvoji jejich schopností.
Ale komu dárky dát? Původně jsme dárky plánovali pro návštěvu masajské vesnice, kterou jsme se ale nakonec rozhodli vynechat. Rada delegáta zněla, ať podporujeme (dárky či finančně) ty, kteří pracují. Protože tato myšlenka se nám líbila, odpadl tím i další plán předat sešity a pastelky beachboyům na pláži. Další plán byl přenechat dárky uklízeči a jevil se jako nejlepší. Dárky jsme pro všechny případy vzali s sebou na safari, kdybychom je náhodou potřebovali, a jako další možnost se cestou nabídlo předání sešitů a pastelek řidiči. Tak jsme také na konci třetího dne učinili a řidič měl opravdu radost. Dokonce mi přišlo, že snad větší než ze spropitného, při jehož předávání jsem měla trochu pocit, že je mu trapně.