2021-01-06 - 2021-01-15 - Švýcarsko

Obsah

2021-01-06 - Švýcarsko, cesta do Švýcarska

Budík v 5:30, za hodinu odjezd. Tankování na Rozvadově, dál řídím já. Cestou 2 nabouraná auta asi po smyku, v Německu sněží a na dálnici leží sníh. Potkali jsme několik pluhů a trochu se zamotali ve větě kvůli střídání R a L: „Levý pluh v levém pruhu pravému pluhu v pravém pruhu a pravý pluh v pravém pruhu z pruhu pryč.“

Na německých, ale ani rakouských a švýcarských hranicích nikdo nic nechtěl. Hned za švýcarskými hranicemi jsme potvrdili rezervaci ubytování a zaplatili ho. Do cíle nám zbývala asi 1 hodina cesty.

Ve vesničce Malix jsme ubytování našli hned a po chvíli i schránku a zvonek ubytovatele Ursina. Ukázal nám celý apartmán, dal pár instrukcí a šil si po svém.

Vyndali jsme věci z auta a vyrazili na nákup do Churu. Skončili jsme v COOPu, nákup stál 102,60 CHF a parkování další 1,50 CHF.

K večeři jsme si dali sýr Gruyére s čerstvým pečivem. Jako dezert vánoční cukroví a čokoládu.

V pracovním notebooku mi odešel disk, tak jsem to většinu večera řešila s olegy. A taky koupila 2 dvoudenní skipasy za 278 CHF.

Spát jsme šli asi ve 22:15.

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-07 - Švýcarsko, Arosa-Lenzerheide

Budík v 6:30, snídaně, přípravy. Asi v 7:55 k autu. Miki včera omylem zatáhnul ruční brzdu, která v noci přimrzla. R8no bylo -11 °C. S pomocí Ursina, který půjčil prodlužovák a druhý fén jsme kolo rozmrazili.

Řídila jsem já. K lanovce jsme dorazili asi v 8:30, tedy s cca půlhodinovým zpožděním. Ani mi to nevadilo, hlavně že nenatekla voda do lanka, to by bylo na odtah… Parkování stálo 5 CHF.

Lyžování nejdřív na západních svazích Lenzerheide, kam svítilo sluníčko. Pak přesun na Parpaner Rothorn (2.865 m n. m.), sjezdovky ve stínu a zima. Přejezd do Arosy, zase sluníčko. Cca ve 14:30 návrat, pomalý přesun k parkovišti, konec lyžování asi v 15:30.

Řídím do Churu, Miki mi vyráží koupit kabel ke zdroji, abych mohla zkusiti bootovat Linux z flashky. Já mezitím jezdila po Churu, ať se ta kola trochu odmrazí.

Na ubytování jsme rozchodili notebook, dali sušit věci, k večeři si dali rösti a pak pracovali. Nakonec jsem si dopsala deník, původně nebyl v plánu, ale já ve Švýcarsku nikdy neodolám.

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-08 - Švýcarsko, Arosa-Lenzerheide

Budík v 6:30, snídaně, přípravy. Asi v 8:00 odjezd.

Příjezd k lanovce cca 8:15, parkování za 5 CHF.

Turniketem u lanovky procházíme v 8:34, tedy 4 minuty po oficiálním zahájení provozu. Nikde nikdo, lanovkou jedeme sami.

Dopoledne zůstáváme na slunných svazích západně od Lenzerheide, přesto je nám dost zima. Když slunce osvítí i protisvah, přesouváme se tam. Zahřát se mi povede až v kabinkové lanovce, navíc ne na dlouho.

Ve 14:45 naposled vyjíždíme sedačkou a pak užíváme dlouhý sjezd až na parkoviště.

Autem se přesouváme zpět na ubytování, dávám sušit věci. Šálu mám od dechu a mrazu tvrdou jak beton. A pak na dlouho zalézám do sprchy.

K večeři si dáváme Emmentaler s pečivem a zeleninou a u toho pracujeme. Já si pak ještě dopisuji deník.

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-09 - Švýcarsko, Obersaxen-Mundaun

Opět budík v 6:30, snídaně, přípravy. Po 7:45 odjezd směr Obersaxen. Parkování u sedačky ve vesničce Valata. Zadarmo. Skipasy stály 118 CHF.

Postupně jsme se přes vrcholky Piz Mundaun a Stein přesunuli na Piz Sezner, odkud jsme si dvakrát sjeli krásnou širokou modrou číslo 18 a pak předlouhý sjezd do vesničky Vella.

Lidí bylo maličko, čekali jsme jen jednou při výjezdu z Vella na Hitzeggen. Bohužel přírodního sněhu je málo a na sjezdovkách dost chybí. Většina jich Obersaxen není technicky zasněžovaná, což je pro mě veliké plus, za téhle situace nám ale na lyžích přibylo dost šrámů. Docela by mě zajímala odpovědnost areálu za škody na majetku i zdraví v případě pádu na sjezdovce plné hlíny a kamení. Asi 4× jsme se snažili trefit na sjezdovku č. 26 vedoucí z Cuolm Sura do Misanenga, ale bez úspěchu, úplně chybělo značení. Lyžovali jsme asi do 14:45.

Z Obersaxen jsme jeli zpět do Churu. Nejdřív Miki u Agipu trochu dotankoval za 30,01 CHF, ať tady v těch mrazech máme radši plnou nádrž. Pak jsme se jeli otočit na kruhový objezd a při míjení McDonald’s Miki objevil McRaclette Bacon burger, tak rovnou zahnul do McDrive. Dali jsme si jenom burgery, jeden se slaninou a druhý bez. Stálo to 17,30 CHF.

Ubytování máme jen kousek, tak jsme si to vzali s sebou a snědli až v našem jídelním koutě. Dopila jsem u toho místní Happy Colu.

Mikimu přerůstaly vlasy, tak jsem mu udělala letní sestřih :-). Po sprše a odbavení pracovních věcí jsme si dali ještě něco menšího k večeři, já se ale snažila hlavně pít. Je tu strašná zima, každé ráno hluboko pod bodem mrazu, mrzne celý den a já vůbec nemám chuť pít něco studeného nebo si vařit čaj.

Pak jsem dopsala deník, přičemž jsem zjistila, že Miki koupil jen jednodenní skipasy, pokladní se asi přeslechla a jemu to nedošlo. Rozdíl je naštěstí jen 10 CHF, tak to přežijeme…

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-10 - Švýcarsko, Obersaxen-Mundaun

Zase jsme vstávali v 6:30, dali jsme si snídani. Před 8:00 jsme vyrazili do Obersaxen.

Přijeli jsme tam asi v 8:45, odskočili si na WC, Miki koupil skipasy, pořádně jsme se zateplili a vyrazili. Pocitově bylo chladněji, než včera, a taky se zdálo, že je víc lidí, ti ale zase dříve zmizeli a odpoledne už nebyla skoro nikde ani noha.

Opakovaně jsme si užili sjezd č. 18 a hned 2× za den jsme dali dlouhý č. 47. Od včera na sjezdovkách ubylo kamínků, ale zase přibylo ploten a zmrzlého podkladu. Překvapivě to byl přemrzlý přírodní sníh, ne technický.

Něco po 14:30 jsme to zabalili, naložili se do auta a vyrazili zpět na ubytování. Po horké sprše jsme si dali pozdní oběd/brzkou večeři – vepřové plátky a bernské rösti. K pití jsem si načnula Rivellu a jako dezert dojedla oříškovou čokoládu, kterou jsem načala včera.

Zkontrolovala jsem pracovní povinnosti, dopsala deník a chvíli se „nudila“ brouzdáním po internetu. Nakonec jsem se pustila do čtení Pandemie.

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-11 - Švýcarsko, Arosa-Lenzerheide

Na času budíku se nic nemění, zase v 6:30. K snídani jsme dojedli madeleines a před 8:00 vyrazili směr Lenzerheide. Parkování zase za 5 CHF.

Od rána bylo jasno, ale zase dost zima, tak jsme se zdrželi na sedačce s bublinou a před polednem zamířili do Arosy. U překlenovací kabiny řešili, čím kdo má zakrytý nos a ústa a moje šála se jim nezdála, ale nechali mě jít. O něco později ale stejným způsobem prudila obsluha u jedné sedačky, takže jsem si musela pod šálu vzít roušku. S dodržováním nařízení nemám problém, však jsem byla zakuklená jak mumie. I cedule u lanovek uvádějí, že se máme zakrývat, ale nepíše se, že to musí být něco konkrétního, takže nechápu, o co šlo.

Protože se má zkazit počasí, lyžovali jsme dnes co to šlo, asi do 15:30. Pak už to nešlo, upadly by mi nohy :-).

Dali jsme věci do auta a když už máme zaplacené parkování, došli jsme do nedalekého Migros pro pečivo a sýry. Nakonec to stálo skoro 30 CHF (24,65 + 4,20). Ale aspoň se nám podařilo získat drobné na parkování na další dny.

Vrátili jsme se na ubytování, trochu dali sušit věci, já si dala teplou sprchu, připravila k večeři sýry, lososa, pečivo a zeleninu a pustila se do práce. Když bylo hotovo, dopsala jsem si deník, ujídala mléčnou čokoládu a konečně jsem se u toho zahřála. Hořkou čokoládu jsem nechala Mikimu, neb tohle nemám ve Švýcarsku zapotřebí a on vypadal docela rád.

Po 20:00 jsem to všechno zabalila a šla si číst Pandemii. Není lepšího čtení, než „na útěku od COVIDu“ ve Švýcarsku :-).

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-12 - Švýcarsko, Arosa-Lenzerheide

Máme to trochu fádní, nazvala bych to rutinou – budík v 6:30, snídaně obléknout, před 8:00 odjezd.

V Churwaldenu jsme zaparkovali u kabinky za 5 CHF. A v 8:30 už jsme nasedali do kabinky.

Ráno jsme zůstali, stejně jako včera, na sjezdovce 70a + 78, kterou obsluhuje sedačka s bublinou. Pak jsme se přesunuli do Arosy. Dneska jsem měla přes šálu upevněnou roušku, přichytila jsem si ji zvenku na helmu a díky tomu si mě nikdo nevšímal. Ale zatímco v Lenzerheide to nikdo neřešil, v Arose dneska řadu lidí napomínali. Přitom všichni byli kvůli nařízením, ale i sněžení, které se spustilo v poledne, dokonale zakuklení. Fakt mi není jasné, co přesně řeší a proč, ta mokrá rouška přece nemůže mít lepší efekt, než několik vrstev šály. Extra jsem se dívala na informační cedule a mají tam jen povinnost se zahalovat, ale není uvedeno, že to musí být něčím konkrétním. Při návratu z Arosy to obsluha lanovky extra řešila a nějakou skupinku stojící opodál pak zaujalo moje řešení. Nazývám ho „vlk se nažral a koza zůstala celá“.

V Arose jsme dnes vymetli všechny možné kouty, sjeli jsme až do městečka. Při jedné jízdě po sjezdovce č. 13 nám přes cestu přeběhla myš. Už jsem zažila leccos, ale myš na sjezdovce fakt poprvé.

V Lenzerheide na západně orientovaném svahu byly sjezdovky strašně tvrdé, takže jsme si jen zajeli ke kabince zkusit vytisknout naši skiline. Od minula doplnili papír, ale minulý týden už bohužel vytisknout nešel.

Pak jsme už zamířili zpět. Miki bohužel po sjetí umrzlé sjezdovky k propojovací lanovce minul nástup na ní, i když projel přímo okolo, takže jsme si pro velký úspěch museli tu děsnou sjezdovku sjet znovu.

Čas se nachýlil, takže od výstupu z propojovací lanovky jsme jeli rovnou na parkoviště. Dorazili jsme tam asi v 15:30, po skoro 7 hodinách lyžování.

Naložili jsme se do auta a přesunuli se na ubytování. Tam jsem si dala teplou sprchu. Dlouhou a masážní. Mám nějak divně dobitá záda. K jídlu jsem zase udělala rösti, jsou skvělé, a později jsme pokračovali sýrem Gruyére s pečivem a zeleninou. A dopila jsem Rivellu…

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-13 - Švýcarsko, Arosa-Lenzerheide

Jestli jsem si včera „stěžovala“ na fádnost, tak dneska došlo ke změně. Zaspala jsem, Miki mě budil o 15 minut později, v 6:45. Ničemu to nevadilo, stíhala jsem i tak. Jen nám ráno trochu udělal čáru přes rozpočet sníh. Včera večer napadlo asi 20 cm, silnice byla pr ojetá, ale auto jsme museli vyhrabat. Zdrželo nás to asi o 10 minut. Na parkoviště v Churwaldenu jsme dorazili asi v 8:15, zaplatili 5 CHF, ale v 8:45 už jsme byli nahoře na kopci. Bohužel byla na zdejší poměry docela nízká oblačnost, zasahovala až do nadmořské výšky okolo 1.700 m a nebylo kvůli tomu vidět na víc než pár metrů, dobrá viditelnost byla jen na dojezdech sjezdovek. Drželi jsme se oblíbené kombinace sjezdovek 70a + 78. Když jsme ale u WC u dolní stanice sedačky nečekaně narazili na zamčené dveře, přesunuli jsme se ke kotvě Valbella. Byly tam toalety, ale sjezdovka dost rozrytá, tak jsme dali jen 3 jízdy a vrátili se zpět. Miki nechtěl traverzovat až na „naší“ sedačku Stätzertäli a vzhůru jsme vyjeli bližší Stätzerhorn. Ta nás ale vyvezla až do výšky 2.421 m. n. m do bílého pekla. Sjezd byl masakr.

Po poledni se ale začala oblačnost zvedat a asi od 13:30 už byla u sedačky Stätzertäli viditelnost slušná. Předpověď na zítřek je dost „sněživá“, takže jsme si to dneska protáhli co to šlo. Poslední jízdu jsme dali zase sedačku Stätzerhorn, tentokrát už byly mraky pryč. Následoval sjezd z 2.421 m do 1.220 m k parkovišti. Celé nám to trvalo něco přes půl hodiny, z čehož asi 10 minut trval výjezd lanovkou, zbytek byl sjezd. Nepřerušovaný, pěkně bez zastávek. K parkovišti jsme přijeli v 15:35.

Bleskově jsme se naložili do auta, v 15:45 už jsme odjížděli a v 15:55 jsme byli na ubytování. Miki měl do 16:00 pracovní call :-).

Dala jsem sušit oblečení, naložila se do horké sprchy a k večeři připravila fondue. Prošla jsem si pár pracovních věcí, dopsala deník a najednou bylo po 19:00…

Miki si kvůli callu dal večeři až asi v 18:30. Celé to spláchnul pivem Calanda Glatsch a mně věnoval svou Rivellu Refresh. Bohužel jsme dnes nestihli nákup, tak jsem si nemohla doplnit Rivellové zásoby.

Trochu jsem pak probrouzdala internet a sociální sítě a asi v 19:45 si sedla ke čtení Pandemie.

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-14 - Švýcarsko, Arosa-Lenzerheide

Budíka jsem měla zase na 6:30. Když se rozednilo, zjistili jsme rozsah včerejší a noční apokalypsy. Zatímco za včerejšek napadlo asi 30 cm sněhu, v noci na dnešek dalších minimálně 50 cm. A pořád padal!

Miki večer dojedl chüechli, takže k snídani nám tu zbyly Appenzeller Bärli-Biber, takové plněné koláčky s mandlemi, chutnají dost po marcipánu.

Pak jsme se připravili na lyže a nejdřív vyrazili vyhrabat auto, což nám trvalo skoro hodinu, plus jsem musela nasadit řetězy. Nakonec jsme naložili věci a pomaličku vyrazili. Po pár stech metrech jsme musela řetěz na levém kole nasadit znovu, už od výjezdu bylo jasné, že je špatně.

V Churwaldenu u kabinky bylo parkoviště taky úplně pod sněhem a pořád padal. Věci jsme si odnesli do budovy lanovky a připravili se tam. Stejně jsme byli od odklízení sněhu a nandávání řetězů úplně mokří, ale aspoň nenasněžilo do bot.

Na lanovku jsme nasedali až v 10:08, to je asi můj historicky nejpozdější příjezd na lyže. Ale díky skvělým předchozím dnům mi to vůbec nevadilo. Celý den jsme zůstali na sedačce Stätzertäli. Při našem příjezdu na sjezdovce nikdo nebyl a cestu k turniketu lanovky jsme si museli prošlapat. Obsluze to stálo za to, že vylezla z kabinky a popřála nám dobré ráno :-).

Miki byl z celé té situace otrávený, navíc mu divně namrzaly lyže, ale časem se to pocitově vylepšilo, teplo mu bylo a v prašanu se naučil jezdit, že to nakonec byl překvapivě super den. Ne nějak lyžařsky vydatný, poněkud neobvyklý, ale fajn.

Postupně taky přibylo lidí, většina z nich samozřejmě prašan zvládala s naprostou jistotou, aspoň jsme to od nich odkoukali… :-). Spadla jsem 2×, což je zajímavá bilance v porovnání s tím, že za předchozích 7 dní byl můj počet pádů 0, Miki jen 1×. I ti nejlepší ale často padali, většinou se jen zvedl oblak prachového sněhu podobný legendárnímu pádu z filmu Anděl na horách. Po lyžaři se vždycky slehla zen, úplně zmizel ve sněhu a byla groteska i pozorovat, jak se nikomu nedaří vstát. Sami jsme si to vyzkoušeli, v takovém množství prašanu se není o co opřít, takže je to dost namáhavé, ale přihlížející se musí královsky bavit. A výhodou je i to, že jsou pády relativně bezpečné, v nižší rychlosti a do měkkého.

Nakonec jsme oproti očekávání vydrželi na svahu 5 hodin. Pak jsme trochu odházeli auto, zase vše odnesli do budovy kabinky, přezuli se a dali věci do auta. Došli jsme do nedalekého COOPu pro pití a přihodili jsme i sušenky Kambly. Vše za 13,30 CHF. Na parkovišti odhrnoval pluh sníh, ale auto jsme si samozřejmě museli vyhrabat sami. Výhodou aspoň bylo, že se dnes neplatilo za parkovné.

Cesta na ubytování byla pomalá a kluzká. Obzvlášť poslední úsek k ubytování, který byl dost zapadaný a ještě jsme potkali protijedoucí auto, které jsme museli pustit. Oddychli jsme si, když jsme zaparkovali na našem místě.

Dala jsem si teplou sprchu, ale dneska jsem nijak extra zmrzlá nebyl. K večeři jsem udělala slaninové rösti, bylo to naprosto vynikající a už mi jde i otáčení na pánvi. K pití jsme si dali dnes koupenou Happy Colu s příchutí kávy. Famózní kombinace, jen kdyby to nebylo „zero“. Když prasit, tak pěkně s cukrem, čert vem náhražky…

Nakonec jsme ještě dojedli načatého uzeného lososa, načnuli jsme sýr Camembert, dojedli nějakou zeleninu a já čokoládu s oříšky. Na dovolené je dovoleno vše, doma začne tvrdý režim :-).

Během odpoledne a večera jsme vyřešili pár pracovních věcí, já si dopsala deník a trochu promyslela, jak ráno co nejrychleji a nejpřehledněji zabalit. No a bylo 21:15…

Vůbec se mi nechtělo spát, měla jsem pocit, že když si půjdu lehnout, už nám dovolená končí. Aspoň jsem si ještě chvíli četla…

Šipka Zpět na „Obsah“

2021-01-15 - Švýcarsko, cesta ze Švýcarska

Budíka jsem měla tradičně na 6:30. Připravila jsem snídani, dali jsme si birnbrot. Za mě dobrý, Mikimu nechutnal. Pustili jsme se do balení, Miki si balil jen svoje, takže pak šel odmetat auto. Celou noc sněžilo, takže zase napadlo asi 30 cm. Pomáhal mu Ursinův táta. Když měli hotovo, začali jsme postupně nakládat věci. V mezičase se s námi přišel rozloučit sám Ursin.

Asi v 9:00 jsme vyrazili. Cesta byla sice prohrnutá, ale pořád sněžilo a sníh ležel i na silnici do Churu. Jeli jsme pomalu, občas někoho pustili. V Churu jsme hledali místo, kde sundat řetězy, ale všude byl sníh, takže jsme si vybrali menší odbočku a sundali je tam. Samozřejmě, že zrovna někdo chtěl odbočit.

Zaparkovali jsme v garážích a došli do COOPu na nákup – několik sýrů, pití a snídani na zítřek. Celé to stálo 28,45 CHF, zaplatili jsme to zbytkem hotovosti, nechali jsme si jen 2 CHF na parkovné, a zbytek Miki doplatil kartou. Než dal sýry do chladící tašky, já zaplatila v automatu 1.50 CHF za parkovné. Asi v 10:00 jsme vyrazili na cestu.

Sněžilo, dálnice byla zapadaná, místy jsme jeli jen 30 km/h. Před přechodem do Rakouska sněžit přestalo. Švýcaři nic nechtěli, Rakušani zkoukli občanské průkazy a po sdělení, že jedeme domů, nás nechali pokračovat. Dálniční hraniční přechod mezi Rakouskem a Německem mezi Bregenzem a Lindau nadále neexistuje, kontroly nebyla ani v protisměru.

V Německu svítilo sluníčko, všude spousta sněhu, pravý „winter wonderland“. Na rozdíl od Švýcarska byla dálnice čistá, posolená, zároveň ale ubývalo sněhu.

Načnuli jsme včera koupené sušenky Kambly. Poprvé jsme se s nimi setkali před několika lety při výletu Glacier Expressem a teď jsme konečně ochutnali i další druhy. Já jsem taky postupně snědla slané preclík – mimochodem 250 g za pouhých 0,85 CHF, což je směšné oproti českým Bohemia a navíc na rozdíl od nich neobsahují palmový olej ani další „dobroty“. A dopila jsem Rivellu. Nevadí, domů si vezu další :-).

Na českých hranicích také nikdo nic nechtěl. Na Rozvadově jsme tedy narkmili auto za 1.542,80 Kč a v McDonald’s něčím teplým i sebe – 178 Kč. Poslední fuj-jídlo a dovolená končí :-). Pak už jsme jeli rovnou domů do karantény. Dorazili jsme asi v 17:00.

Šipka Zpět na „Obsah“