Protržená přehrada

Názvem Protržená přehrada je dnes označována přehrada, která se nacházela v Jizerských horách, severně od Albrechtic v Jizerských horách na říčce Bílá Desná.

O výstavbě přehrady se začalo uvažovat po mnoha povodních, které postihly podhůří Jizerských hor v letech 1846, 1850, 1858, 1860, 1875, 1888, 1890, 1897 a 1899. Povodeň roku 1897 zaplavila dokonce část Liberce, škody na českém území dosáhly téměř 10 milionů rakouských korun a zahynulo při ní asi 120 lidí. Začíná se tedy uvažovat o regulaci toku jizerskohorských řek.

Postupně jsou tedy postaveny přehrady Bedřichov, Fojtka, Harcov, Mlýnice a Mšeno. Bylo rozhodnuto také o výstavbě přehrady na Černé Desné a díky profesoru Ottu Intzemu přibyla dne 30. září 1904 mezi plánované přehrady také přehrada na Bílé Desné a na Kamenici. Na sklonku roku 1904 však profesor Intze zemřel a všechny tři projekty byly svěřeny inženýru Wilhelmu Plenknerovi. Výstavba byla schválena 30. prosince 1908, ale se stavbou se začalo s prodlevou. Stavbu přehrady na Bílé Desné zahájila 17. října 1912 firma Schön a synové. Řízením stavby byl pověřen Emil Gebauer, dozorem pak August Klammt a Karel Podhajský. Ve dnech 18. – 20. srpna 1913 však byla rozestavěná přehrada poškozena intenzivními dešti. Vypuknutí první světové války donutilo investora, kterým bylo Vodní družstvo pro stavbu přehrady na Černé Desné, k velkým úsporným opatřením, která zřejmě měla vliv i na kvalitu stavby. Přehrada byla dokončena v září roku 1915 a 18. listopadu téhož roku proběhla pod vedením Podhajského kolaudace přehrady.

Přehrada na Bílé Desné byla postavena jako sypaná zemní hráz, jejíž zemina byla při výstavbě zhutňována válcováním. Hráz o objemu 310.920 metrů krychlových zeminy byla dlouhá 172,8 metru, vysoká 13,16 metru, v základech měla šířku 54 metrů a v koruně 5,2 metru. Šoupátková věž s výpustní štolou o průměru 80 centimetrů byly uloženy na betonový rošt. Maximální objem nádrže byl 400.000 metrů krychlových vody. Výstavba přehrady stála 484.000 korun.

Dne 18. září 1916 v 15:30 upozornili dřevaři hrázného, že z tělesa hráze vytéká pramínek vody o síle asi 2 centrimetry. Hrázný informoval vodní družstvo a jeho správce inženýr Gebauer nařídil otevřít naplno oba havarijní uzávěry a přehradu vypustit. Hrázný s dělníky se pokusili tento rozkaz vyplnit, ale v 15:55 voda již tryskala tak silně, že museli utéct, a tak bylo 1. šoupě otevřené úplně, ale druhé asi jen ze tří čtvrtin. V 16:15 se propadla dlažba na návodní straně hráze a obce pod přehradou dostávají hlášení, že se přehrada protrhla. Asi v 16:40 se dlažba propadla až ke dnu přehrady a koruna hráze, která překlenovala protrženou část, se zřítila. Povodňová vlna o objemu 260.000 metrů krychlových sebrala v lese stromy i balvany a hned na kraji Desné smetla panskou pilu. Postupně zničila domy i továrny. Ve snaze zachránit své blízké nebo majetek přišlo o život 62 zdejších obyvatel. Železniční trať a viadukt v dolní části Desné naštěstí mnoho stromů, dřeva a dalších předmětů zachytil a do Tanvaldu již dorazila jen voda, která však i tak způsobovala povodně na celém Železnorudsku. Povodeň srovnala se zemí 40 staveb, 62 jich vážně poškodila, 380 lidí připravila o přístřeší a majetek a 1.020 lidí o práci.

Dozorčí Podhajský se po obdržení zprávy o protržení přehrady zastřelil. Gebauer, Klammt a Wilhelm Riedel, byli vyšetřováni a 28. března 1923 byli krajským soudem v Liberci zproštěni viny. Novým rozsudkem soudu, který byl vydán 24. ledna 1925, byl Gebauer a Klammt uznáni vinnými a byli podmínečně odsouzeni. Odvolali se, ale odvolání bylo zamítnuto. Riedel mezitím zemřel.

Vyšetřování prokázalo hned několik příčin protržení přehrady. Především hráz byla příliš strmá, nedostatečně zhutněná, neutěsněná jílem a z nekvalitního materiálu. Po dostavbě hráz sesedala nerovnoměrně a navíc šoupátková věž i štola uložená na betonovém roštu naopak sesedat nemohla, což narušilo strukturu hráze. Obdobným způsobem byla stavěna také přehrada Souš na Černé Desné, která byla okamžitě po katastrofě vypuštěna a vletech 1925 – 1927 podrobena rozsáhlé revizi.

Tresty Gebauera a Klammta byly prominuty amnestií prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka roku 1929. Nejvyšší soud v Brně pak nařídil 26. května 1931 zrušení rozsudků a obnovu řízení, takže 29. září 1932 byla obžaloba proti Gebauerovi a Klammtovi zrušena a odvolání žalobce je zamítnuto. Velký kámen, který tehdy voda přinesla do Desné, byl osazen pamětní deskou a 10. října 1937 byl slavnostně odhalen jako památník katastrofy, která je dodnes největší katastrofou související s přehradami.

Přehrada na Bílé Desné nebyla nikdy obnovena a její trosky byly roku 1996 u příležitosti 80. výročí protržení přehrady prohlášeny za kulturní památku. V oblasti přehrady byla vyznačena naučná stezka. Nad průrvou byla vybudována dřevěná vyhlídka. Kromě šoupátkové (manipulační) věže, která ovládala první šoupě, s výpustí a šoupátkovou komorou se 2. šoupátkem, se dodnes dochovala také 1.150 metrů dlouhá štola, která dnes odvádí část vody z Bílé Desné k Soušské přehradě. Slouží také jako zimoviště netopýrů.