Slavkov u Brna - Mohyla míru

Na konci 18. století otřásala Evropou různá revoluční hnutí. Byl vynalezen parní stroj a nastal velký rozvoj techniky. Postupně začala vznikat buržoazie a vůdcem společnosti se stávají ti, kteří mají kapitál. Tak tomu bylo především ve Francii, zbytek Evropy se přizpůsobobal jen velmi neochotně. Z revoluce vzešel jako generál republiky Napoleon Bonaparte. Stal se prvním konzulem a poté císařem a zakladatelem nové dynastie. Své strategické schopnosti využil k tomu, aby zbytek Evropy „přesvědčil“. Državy císaře Františka se tak pomalu zmenšují a jeho snaha odrazit Napoleonovu moc vede ke spojenectví s Pruskem. Nepřítelem Napoleona je však i Anglie, která není schopna se mu sama ubránit a situaci řeší financováním vojsk protivníků Napoleona.
Anglie se nakonec domluví s Ruskem na společném boji proti Napoleonovi. Rakousko má zase obavy o svá území a uazvírá s Ruskem smlouvu, že v případě napadení budou postavena vojska obou zemí proti Francii. Smlouvu s Ruskem uzavírá 11. dubna 1805 také Anglie a Rusko se zavazuje postavit proti Napoleonovi za peníze Anglie početnou armádu. Dne 2. června 1805 se k této koalici připojuje také Rakousko a 28. července téhož roku byla v Petrohradě podepsána společná společenská deklarace všech tří států. Spory těchto mocností vyústily v bitvu, která ve své době neměla obdoby. Odehrála se 2. prosince 1805 u Slavkova. Početnější armádu měla spojenecká vojska, jednalo se asi o 85.000 mužů. Vojska vedl maršál Kutuzov, který zde zaútočil na Francouze. Ti zvolna ustupovali, ale jejich vojsko bylo posíleno jednotkami maršála Davouta a když spojenci opustili Pracký kopec, Napoleon nakázal ho dobýt. Tím rozdělil spojeneckou armádu na dvě části a vpadl jí do zad. Ačkoli Napoleon Bonaparte měl v bítvě pouze asi 73.00 mužů, tímto strategickým tahem se stal bezkonkurečním vítězem a rakouský císař František I. i ruský car Alexandr I. utrpěli zdrcující porážku. Bitva vešla do dějin pod názvem Bitva tří císařů, ve světě známá jako Bitva u Austerlitz. Po prohrané bitvě požádali vyslanci císaře Františka I. o osobní setkání s Napoleonem. Císaři se poté dohodli na příměří a dne 6. prosince 1805 podepsali na zámku ve Slavkově takzvaný Prešpurský mír, který vedl ke zrušení Svaté říše římské.
Na památku této krvavé bitvy navrhl brněnský kněz Antonín Slovák postavit památník. Ten byl navržen Josefem Fantou a postaven v letech 1910 – 1912 na slavkovském bojišti u obce Prace. Jedná se o secesní 26 metrů vysokou čtvercovou budovu z lomového kamene ozdobenou čtyřmi ženskými sochami, které symbolizují Francii, Rakousko, Rusko a Moravu. Horní část stavba je tvořena čtyřbokým komolým jehlanem na jehož vrcholu se nachází zeměkoule a kříž se spojenými rameny jako symbol vykoupení. V interiérech byla zbudována malá čtvercová kaple s oltářem z bílého mramoru, mozaikami. Kaple nabízí vynikající akustiku. Pod podlahou se nachází kostnice, do níž byly uloženy ostatky padlých. První světová válka znemožnila Mohylu míru otevřít a k slavnostnímu otevření došlo až roku 1923. Roku 1995 proběhla rekonstukce památníku a do kopule byl uložen tubus s dobovými dokumenty.
V současnosti tvoří památník přirozený střed chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště a je zdejší dominantou. V sousedství Mohyly míru se nachází budova muzea, která nabízí expozici o zdejší bitvě. V prostorách jsou vystaveny uniformy, zbraně, plány bitev, řády a vyznamenání a další cenné předměty. Ke shlédnutí je také multimediální expozice Bitva tří císařů – Slavkov/Austerlitz 1805.