Kuželov
Obec Kuželov leží v Jihomoravském kraji v okrese Hodonín. Rozprostírá se na severu Bílých Karpat v oblasti Moravského Slovácka v části nazývané Horňácko. Leží v nadmořské výšce necelých 300 metrů.
První písemná zpráva o obci Kuželov je z roku 1406.
Roku 1768 byl v Kuželově v období rekatolizace postaven kostel sv. Trojice.
V 19. století obec trpěla nedostatkem vodních toků, ale naopak zde často vál silný vítr. Proto byl v roce 1842 asi kilometr jihovýchodně od Kuželova na nezalesněném kopci nad obcí v místě nazývaném Horní Vrchy postaven obecní kamenný větrný mlýn holandského typu – a to i přesto, že výkon větrného mlýna byl asi pětkrát menší než u mlýna vodního. Mlýn sloužil k mletí mouky a šrotu nejen pro zemědělce z Kuželova, ale také z Hrubé Vrbky a Malé Vrbky. Ke konci 19. století vzniklo u mlýna malé hospodářství, které bylo využíváno jako pomocný zdroj obživy.
Roku 1904 koupil mlýn na půjčku Jan Kašík. Až do roku 1906 obývala rodina mlynáře spodní patro mlýna. V tomto roce poslal Bedřich Kašík, který pobýval ve Spojených státech amerických, peníze na stavbu obytného stavení. Od konce první světové války roku 1918 přestal mlýn mlít mouku a obilí se pouze šrotovalo. Roku 1920 se Bedřich vrátil z Ameriky a přistavěl chlév a stodolu. Za druhé světové války byl vydán zákaz mletí ve větrných mlýnech a tak bylo zastaveno i šrotování. Po skončení války se začalo v mlýně opět šrotovat, ale výdělky byly dlouhodobě tak malé, že stačily jen na živobytí a Kašíkovi nikdy nedoplatili půjčku, kterou si na koupi mlýna vzali. Roku 1946 tak byla činnost mlýna ukončena definitivně. Mlýn rychle chátral, ale v roce 1963 byl vyhlášen památkou, takže roku 1964 zahájil Bedřich Kašík opravu větrného kola a jeho křídel. Při dožínkových slavnostech konaných v tomto roce byl mlýn spuštěn jako atrakce. Roku 1971 zemřel poslední mlynář. V roce 1973 se stal majetkem Technického muzea v Brně, které provedlo rozsáhlou rekonstrukci mlýna i přilehlých budov. Byly obnoveny i stroje a mlýn byl uveden do stavu, kdy byl schopen provozu. Roku 1977 byl mlýn slavnostně zpřístupněn veřejnosti.
Zdejší mlýn je jeden z mála dochovaných původních mlýnů. Zároveň je naším nejznámějším větrným mlýnem. Je nejlépe zachovaným větrným mlý-nem holandského typu v republice a jediným mlýnem holandského typu na Moravě.
Mlýn je zděný, má kuželovitý tvar. U země má průměr 8,6 metru, o sedm metrů výš pak má průměr 4,7 metru. Má otáčivou střechu, která je 2,8 metru vysoká, šindelová. Větrné kolo má čtyři křídla a průměr 15,6 metru. Výkon mlýna závisel na povětrnostních podmínkách, ale mlecí kámen dosahoval průměrně 148 otáček za minutu.
Areál mlýna obsahuje mlýn samotný, obytnou budovu a hospodářskou budovu. V mlýně se nachází expozice technického vybavení mlýna, které je původní a plně funkční. V přilehlých obytných a hospodářských staveních se nachází expozice horňáckého bydlení z přelomu 19. a 20. století, expozice malého zemědělského hospodaření se souborem nářadí a dokumentací výrobních postupů. V budovách se nachází také expozice nářadí, které se využívalo k údržbě mlýnských strojů.
