Solvayovy lomy

Roku 1915 bylo vytěženo ložisko v Křížanech u Liberce, kde se těžil vápenec. Z toho vyráběl závod v Neštěmicích procesem, který vymyslel Ernst Solvay, uhličitan sodný, tedy sodu. Odborníci začali hledat nový zdroj vápence a našli ho u obce Svatý Jan pod Skalou v okrese Beroun. Ihned proběhla jednání s majitelem pozemků statkářem V. Komendou o zakoupení pozemků. Již na konci roku 1916 byla dohodnuta koupě a 13. listopadu téhož roku bylo Rakouskému spolku pro chemickou a hutní výrobu uděleno povelní ke zřízení lomu. Dne 11. prosince 1916 bylo navíc vydáno povolení ke stavbě lanové dráhy, která měla sloužit pro dopravu vápence z lomu k železniční trati. Poměrně pozdě po podpisu smlouvy, až 20. března 1917, byl převeden pozemek. V té době se již čile budovalo. K železniční stanici Loděnice byla svedena samotížná lanová dráha a v délce 524 metrů tu byla vybudována dvoukolejná vlečka. Oboje bylo dokonceno již na začátku roku 1918 a 27. června téhož roku byla zahájena těžba v nízkých, maximálně dvouetážových lomech. Vytěžený materiál byl ručně nakládán do vozíků dráhy o rozchodu 600 mm a vozíky byly ručně tlačeny k horní stanici lanovky. Odtud putoval lanovkou do statnice Loděnice a dále ke zpracování do Neštěmic. Po vzniku Československa byl název spolku změněn na Neštěmické Solvayovy továrny. Ty se skládaly ze Solvay & spol Brusel a také Spolku pro chemickou a hutní výrobu Ústí nad Labem. Hlavní činností spolku byla výroba sody, hydrošidu sodného žíravého a uhličitanu sodného.
V letech 1922 – 1925 byla v lomu zavedena pokusná těžba metodou nálevkování, jelikož byla úspěšně používána v sousedních lomech na Mořině. V severním úbočí byla vyražena štola do ložiska a odbočky k sypným komínům. Do těch se poté sestřeloval vápenec ze stěn „nálevek“. Severní část lomu byla brzy vytěžena a činnost se přesunula na jižní svahy. Zde byl otevřen obrovský tříetážový stěnový lom, jehož patra byla již moderně propojena šikmým elektrickým výtahem. Vytěžený vápenec se k lanové dráze dopravoval štolou, která byla roku 1928 nově vyražena v místech původní dobývací štoly. Byla dlouhá 219 metrů a začala se nazývat Průjezdní či Průtahová. Obě její ústí měla být doplněna o kamenné portály.
Roku 1930 zhotovila firma Pittel & Brausewetter severní portál Průjezdní štoly, ale ke stavbě jižního nikdy nedošlo. V témže roce začala být štola využívána. Došlo také k prodloužení úzkorozchodných tratí v areálu lomu a byly přestavěny budovy nutné k provozu tratě. V lomech začaly sloužit dvě motorové lokomotivy GrII s motorem T-290 a 127 nových vozů. Roku 1932 přibyly další dvě lokomotivy stejného typu a byl postaven sklad trhavin. Proběhla též rekonstrukce lanové dráhy, při které byly dřevěné stožáry vyměněny za ocelové. V předzvěsti druhé světové války byly zdejší lomy roku 1937 vyhlášeny Ministerstvem nárldní obrahy jako podnik důležitý pro obranu státu. O rok později byl severní a jižní lom propojen otevřeným průkopem. Ten byl využíván pro dopravu vytěženého vápence.
Těžba vápence v lomech pokračovala až do roku 1963. Z lomů se do současnosti zachovaly provozní budovy ze dřeva, síť úzkorozchodné lomové dráhy a také rozličné zařízení. Roku 1993 byla založena Společnost Barbora, jejímž cílem se stalo zachování důlních a průmyslových památek. Bylo tak rozhodnuto zpřístupnit Solvayovy lomy formou skanzenu.
V původní budově je v současnosti umístěno malé mezum s expozicí Historie těžby a dorpavy vápence v Českém krasu. Lze zde spatřit expozici lomařství, jeskyňářství a nákladních lanovek v Českém Krasu. Nachází se zde také strojovna s ukázkou stabilního motoru nebo transmisního převodu energie. Ve skanzenu se nachází také funkční těžní vrátek, což je zařízení, které pomocí stlačeného vzduchu dopravuje vozíky mezi jednotilvými etážemi lomů. Zrekonstruovaná, a tedy funkční, je také část úzkorozchodné dráhy, která nyní slouží k dopravě návštěvníků od provozní budovy s muzeem ke štole, ve které se nachází expozice hornického řemesla. Největší stavbou v areálu je horní stanice lanové dráhy.