Obří Důl - podzemí
Ve středověku procházela přes Krkonoše obchodní stezka. Již z 11. a 12. století pocházejí nepřímé důkazy o těžbě v Podkrkonoší. První zpráva o důlní činnosti v krkonošském Obřím Dole pochází z roku 1456. Tehdy je v literatuře popisován neznámý kupec z Benátek, který zde nalezl pozůstatek dolování – ametysty, chalcedony, smaragdy, zlato a kostry lidí.Na počátku 16. století již v Obřím dole prokazatelně existovalo několik malých dolů. Roku 1511 přišli do Obřího dolu míšenští horníci a poté se zde vystřídalo několik podnikatelů. Roku 1534 skupina sedmnácti podnikatelů požádala tehdejšího majitele panství Kryštofa Gendorfa z Korutan o udělení privilegia k těžbě v Obřím dole. Privilegium však nezískali. Roku 1548 se o totéž pokusil L. Bischof. Z roku 1569 pochází mapa Jiříka z Řásné, ve které je uváděno 7 dolů a 5 kutišť. Je však prokázáno, že dolů zde bylo více, než uvádí mapa. V překladech se objevují názvy dolů jako Koňské napajedlo, Myší díry, Nosní dírky, Šikmá nebo Velká šířina. Názvy se však také často měnily a přiřadit jména k důlním dílům se již nepodaří – také proto, že ne všechny doly byly nalezeny. Nejvýše položená štola, ve které se prokazatelně těžilo, jsou Myší díry. Měřily jen několik metrů a v současnosti jsou zavalené. Velká šírina byla až do potápěčského průzkumu považována za malé důlní dílo, ale jedná se o historický důl. Také však byly nalezeny štoly, které nebyly nikde popisovány. Jednou takovou je krátká štola vyražená sázením ohněm vysoko ve srázu Studniční hory. Na mapě byla též zakreslena bouda na povrchu. Roku 1570 byla nalezena mocná naleziště měděných, olovnatých a stříbrných rud. V 16. století také v Krkonoších hledali a těžili arzénové rudy Italové.
Na počátku 17. století buduje majitel panství Jacob de Wagi arzénovou pec, nazývanou také jedová, která sloužila ke zpracování sirných arzénových rud. Doložené malé doly však nemohly financovat provoz pece a v Obřím dole muselo oexistovat větší důlní dílo. Většina surovin pravděpodobně pocházela z dolu František. Do roku 1627 se k dobývání rudy používalo pouze želízko a mlátek, v některých dolech také sázení ohněm. V tomto roce však Kašpar Weindl poprvé k rozpojování hornin použil střelný prach.
V letech 1716 – 1737 se v Peci pod sněžkou dolovala měď, stříbro a železo. V místě dnešní ozdravovny Růženka stávala pec na tavení železa. Již někdy v té době pravděpodobně existoval důl Gustav a Kovárna, který produkoval železo.
Roku 1811 byla původní pec zvětšena Ignácem Loubalem z Prahy. Doly pak krátce vedl F. Winkler. V roce 1832 byla postasvena povalová cesta skrz Obří důl a také několik hamrů na zpracování rudy. V roce 1836 se dolů ujal Ruffer z Vratislavy a následuje období nejrozsáhlejší těžby v Obřím dole. Postupně však produkce v dolech klesala a roku 1876 byla ložiška vyčerpána a o arzenikové produkty přestal být zájem.
Podle nepodložených zpráv se v dolech těžilo v období první světové války v letech 1916 – 1917. Roku 1930 se majitel boudy Kovárna pokoušel v malých štolách těžit vlastní wolframovou rudu. Horníci se však do dolů vrátili až roku 1952, aby zde pro firmu Geologický průzkum n. p. Dubí u Teplic ověřili přítomnost wolframových rud. V letech 1953 – 1959 bylo vyraženo přes 5.565,9 metrů chodeb, 1.327 metrů komínů a 57 metrů šachet. Zároveň došlo k vyzmáhání 167 metrů starých důlních děl. Hlavní důlní aktivita se soustředila na tzv. Helenskou čočku, protože na Gustavské ani Václavské čočce nebyly wolframové rudy nalezeny a doly Gustav a Kovárna byla pouze natažena vzduchotechnika. Očekávané ložisko však nebylo nalezeno, doly byly časem opuštěny, vstupy zavaleny nebo zakryty betonovými deskami. Roku 1979 byla stržena i bouda Kovárna, ze které se dochovala pouze kamenná podezdívka. V roce 1988 místní skupina Albeřice České speleologické společnosti odstranila betonovou desku na úpadní šachtě dolu Kovárna. Činnost v podzemí však musela být na nějakou dobu přerušena a bylo nutné získat stavební povolení a další dokumenty. Roku 1998 bylo nalezeno staré důlní kolejiště. Díky hrstce nadšenců mohla být roku 2004 zpřístupněna nejstarší část dolu Kovárna pro veřejnost.
Na Helenské čočce se v současné době nachází pět pater štol. První patro bylo zcela samostatné a v současnosti je zavaleno a taktéž vstupy do 2. patra, takzvaného Helenského, jsou zavalené. Třetí patro, nazývané Mezipatro, již nemá přímý vstup na povrch, ačkoli původně k tomuto účelu měla sloužit štola Jindřich. Materiál z tohoto patra byl svážen na čtvrté patro, takzvané Prokopské. To je nejrozsáhlejší a vede odtud slepá jáma na páté patro, které je však v současnosti zatopené. Materiál ze tří spodních pater byl přepravován překopem na Gustavskou čočku, odkud byl vyzmáhanou dědičnou štolou Prokop dopraven na povrch na úpatí Sněžky. Další zajímavou štolou je zde štola Barbora. Její první třetina byla starou dobývkou, další část byla vyražena později a štola sloužila snad jako dědičná a transportní. V současnosti slouží jako vstup pro turisty do zpřístupněné části dolu Kovárna. Součástí 250 metrů dlouhé zpřístupněné trasy jsou také původní zařízení a nástroje.