Ostrava - hornické muzeum OKD
Již před 25.000 lety se na hoře Landek nacházelo tábořiště lovců mamutů. Ti jako první na světě použili k udržování ohně černé uhlí, které se zde objevovalo až na povrchu. Na vrchu Landek se nacházelo také nejstarší sídliště neolitických zemědělců.
Od 8. století se zde usazovali Slované a kmen Holasi zde v 9. století zbudoval jedno ze svých opevněných hradišť. Ve středověku zdješí hrad Landek patřil opavským knížatům a byl také významným strážním místem. Ležel na soutoku řek Odry a Ostravice a také na křižovatce obchodních cest bezi Baltem a Středomořím. Tyto dvě stezky jsou známy jako jantarová a solná. Jeho poloha přišpěla k tomu, že sloužil jako velmi významné strážní místo. V 1. polovině 15. století byl hrad rozbořen a jeho zdivo posloužilo jako stavební materiál obyvatelům z okolních obcí.
Roku 1763 objevil mlynář Jan Augustin v údolí Burňa na Slezské Ostravě černé uhlí. Jeho nálezu nebyla věnována příliš velká pozornost, přesto ovlivnil celou další budoucnost regionu. Poblíž soutoku řek Odra a Ostravice na úbočí Landeku v Petřkovicích bylo uhlí nalezeno roku 1780 a znamenalo počátek ostravsko-karvinského hornictví. Kutat se zde začalo roku 1782 a bylo to jedno z prvních míst těžby. Důl, který zde poté vznikl, nesl ve své historii 4 různá jména. Nejprve byl pojmenován Anselm, poté Petershofen, dále Masaryk a nakonec Eduard Urx. Z roku 1830 pochází dvě štoly zdejšího dolu. Jednou z nich je štola Albert dlouhá 256 metrů, druhá je štola František s délkou 336 metrů. Roku 1888 byla v Moravské Ostravě postavena kaple sv. Barbory.
Roku 1924 bylo náhodně odkryto pravěké tábořiště lovců mamutů, kteří zde sídlili již ve starší době kamenné. Archeologické výzkumy přinesly nálezy nástrojů zhotovených z úlomků pazourku nebo zvířecích kostí. Hlavním nálezem však byla Landecká neboli Petřkovická Venuše, která pochází pravděpodobně z mladší doby kamenné. Jedná se o 46 milimetrů vysoké torzo ženy, které je vyřezané z krevele. Svým štíhlým tvarem se od běžných paleolitických venuší velmi liší a je to jediná štíhlá venuše na území Evropy.
V roce 1992 byla přenesena do areálu dolu Eduard Urx kaple sv. Barbory z Moravské Ostravy. V tomto roce byl také vrch Landek vyhlášen Národní přírodní památkou pro svou archeologickou, geologickou, historickou, hornickou a přírodovědeckou hodnotu.
Na svátek svaté Barbory, patronky všech horníků, bylo dne 4. prosince 1993 na místě dolu Eduard Urx otevřeno Hornické muzeum Ostravsko-karvinských dolů. Jedná se o největší hornícké muzeum na území naší republiky. Poutavou formou seznamuje prostřednictvím několika návštěvnických okruhů s více jak dvousetletou historií zdejšího dolování.
Za nejzajímavější část areálu je považována těžní budova. Ta je skutečnou bránou k důlní expozici, která se nachází v suterénu kompresorovny. Návštěvník zfárá těžní klecí do podzemí, kde se nachází více jak 250 metrů důlních chodeb, štoly z 1. poloviny 19. století a také imitace důlních pracovišť včetně dvou stěnových porubů. Původními důlními šachtami se lze dostat až pod vrch Landek. Další důležitou částí muzea je výstavní budova, která je koncipována jako samostatná muzejní expozice. Jsou v ní soustředěny také exponáty z původního hornického muzea z roku 1905. Expozice seznamuje s historií osídlení Landeku, historií dolování, vývojem důlních profesí a vývojem důlních svítidel. V budově jsou k vidění důlní stroje, nářadí a mnoho dalších exponátů. V areálu muzea se dále nachází expozice báňského záchranářství. Jedná se o největší expozici svého druhu na světě. K vidění je zde důlní záchranářská základna a také výbuchuvzdorné hráze v chodbách s ocelovou a dřevěnou výztuží. Nachází se zde exopzice záchranářské dýchací a oživovací techniky od nejstaršího dochovaného přístoroje z roku 1884 až do roku 1942. Další částí je expozice dýchací, oživovací a potápěčské techniky po roce 1942. K vidění je také cvičný záchranářský polygón nazvaný dýmnice. Jsou zde simulovány různá důlní děla a také provozní důlní hluk. Součástí této části muzea je také pietní místnost padlých záchranářů. V areálu muzea se nachází stylová „harenda“ nazvaná U Barborky, která nabízí možnost občerstvení. Je to jedna z mnoha budov dokládající průmyslovou architekturu z let 1890 – 1915. Tyto stavby byly budovány z režného cihlového zdiva a byly obohaceny o zajímavé detaily fasád. V její blízkosti se nachází kaple sv. Barbory.
V celém areálu bývalého dolu Eduarda Urxe jsou rozmístěny povrchové exopzice strojů a zařízení. U vstupu do areálu se nachází kolejová dopravní vozidla, především parní lokomotivy a důlní lokomotivy s vozíky. Mezi výstavní a správní budovou muzea se rozkládá expozice razící techniky. K vidění je také rekonstrukce sídliště lovců mamutů sestavená podle skutečných archeologických nálezů. Nachází se zde také repliky a skulptury mamutů.