Štola sv. Josefa

V Kocourském žilném pásmu se nachází jedna z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru. Ve starší literatuře bývá označována štolou svatého Josefa.
14. století bylo nejslavnějším obdobím těžby, s velkým rozsahem důlních prací. Možná již z doby předhusitské pocházely původní důlní díla. V těchto starých důlních dílech pravděpodobně pracovaly těžařské společnosti, které zde pracovaly v 18. století. Z roku 1730 se totiž dochovala mapa, na které je tato štola zakreslena. Tato mapa patří k jedné z nejstarších dochovaných map zdejšího kraje. Štola je také jmenována je v „Seznamu hor a cechů v obvodu královského horního úřadu v Jílovém“ v druhé polovině 18. století, asi roku 1762, v Česnavském (Česenském) horstvu, jak se tato oblast nazývala. Původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou známy.
Pokud by těžební práce probíhaly středověkým způsobem ražení a vždy se pracovalo jen na jediném místě ražby, potom by práce na viditelném úseku dolu trvaly okolo 26 let. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Pravděpodobně se i hlušina dostávala z větší části k uložení na pravý břeh řeky, i k úpravě cesty tímto údolím. Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu atd. nejsou známy. Vzhledem k blízkosti dalších starých důlních prací zde ve stráni, není vyloučeno ani někdejší spojení této štoly s některou z nich.
Z celkové délky 280 metrů dosud známých chodeb je přístupno 200 metrů. Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1.100 m3. Profil chodeb je šikmý – odpovídá totiž uložení hornin (metabazity), s mírným sklonem ve směru k řece Sázavě. Hlavní chodby mají sklon k ústí asi 6%. Ve štole je celý rok stejná teplota, přibližně 8 stupňů Celsia – ohřát se zde tedy můžete jen v zimě.
Ke štole se návštěvníci mohou dostat stylově s po užitím posázavského Pacifiku případně méně stylově autobusem MHD. Nejbližší parkování jsou v Jílovém, v Kamenném Přívoze, v Horním Studeném a na Žampachu. Ze všech těchto míst vede ke štole trasa naučné stezky Jílovské zlaté doly.
Velmi vhodné je nejprve navštívit Regionální muzeum v Jílovém, které se nachází v domě Mince. Sbírky muzea se po založení postupně rozšiřovaly o předměty z různých oborů včetně dokumentace k těžbě zlata v Čechách. Dnes má muzeum ve své evidenci přes 65.000 sbírkových předmětů. Muzeum se zaměřilo na bohatou historii dolování zlata a dějiny trampingu. Věnuje se vlastivědné práci a je současně specializovaným muzeem na těžbu zlata v České republice. Ve spolupráci s Geofondem ČR vytváří středisko hmotné dokumentace ložisek zlata v České republice. Tomuto zaměření odpovídají i stálé expozice: Zlato v České republice, Z historie regionu, Koutek přírody. Najdete zde dějiny těžby a zpracování zlata na našem území, popis hlavních primárních ložisek zlata v ČR, kompletní zpracování dějin těžby v jílovském zlatonosném revíru, ukázku hlavních nerostů a hornin jílovského revíru, ukázky geologických a důlních map a pracovních nástrojů, informace o Ostrovském klášteře u Davle, o slavném Posázavském pacifiku, o keltském osídlování a opidu Na závisti u Zbraslavi, o plavcích a řekách Sázavě a Vltavě a samozřejmě o městu Jílovém a zakladateli muzea Leopoldu Čihákovi. Dále je zde expozice vývoje trampingu od počátku ve 20. letech 20. století až do současnosti, expozice o přírodě s preparáty ptáků a drobných savců. V letních měsících si na nádvoří návštěvníci mohou vyzkoušet rýžování zlata ze zlatonosného písku řeky Sázavy. Amatérští geologové zde mají možnost najít si ukázky zdejších hornin a nerostů z materiálu z důlních hald. Při návštěvě muzea budete tedy mít jedinečnou možnost proniknout do oblasti důlní činnosti a návštěva štoly samotné bude již jen dokonalou třešinkou na dortu.