Lednicko-valtický areál
Lednicko-valický areál se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Břeclav. Jde o krajinný celek, který má rozlohu 283,09 km2. V Lednicko-valtickém areálu se nachází Hlohovecký rybník o rozloze 104 hektarů, Mlýnský rybník s rozlohou 107 hektarů, rybník Nesyt s rozlohou 325 hektarů a Prostřední rybník o velikosti 48,5 hektaru. Centrem Lednicko-valtického areálu je zámek Lednice a Valtice.
Zámek Valtice, respektive předchozí sídlo v jeho místech stojící, se datuje již do 12. století. Ve 2. polovině 16. století byl přestavěn renesančně. V letech 1645 – 1646 byl poničen švédskými vojsky a svou současnou podobu získal při barokní přestavbě.
Zámek Lednice byl původně tvrzí pocházející ze 13. století, která byla v 16. století přebudována na renesanční zámek. K dalším přestavbám došlo ještě několikrát, ale současnou podobu zámek získal při novogotické přestavbě v letech 1846 – 1858. Severně od zámku se nachází rybník se šestnácti ostrovy.
Mezi oběma zámky se vede dokonale rovná silnice lemovaná alejí, jejíž stavba byla zahájena roku 1715.
Stavbu Janova hradu nařídil Alois I. Josef z Lichteštejna roku 1801. Po jeho smrti roku 1805 se stavby ujal jeho bratr Jan I. Josef z Lichtenštejna. Výstavba Janova hradu byla dokončena roku 1808. Vznikla tak umělá zřícenina se čtyřmi nárožními věžemi, z nichž každá má jiný půdorys. Mezi věžemi se nachází obvodové zdi a k jedné z nich přiléhá obytná budova.
Na konci 18. století byla zahájena výstavba Čínského pavilonu, Chrámu Múz, Chrámu slunce, Minaretu a Obelisku. Do současnosti se dochovaly pouze poslední dva jmenované.
V roce 1797 byl na památku uzavření míru mezi Francií a Rakouskem postaven Obelisk. Je pískovcový, 23 metrů vysoký s pozlacenou hvězdou na špici.
Minaret byl postaven v letech 1798 – 1802. Výstavba byla komplikovaná, jelikož břeh rybníka bylo nutné zpevnit dřevěnými piloty a trámy. V dolní části minaretu se nachází osm sálů. Stavba je vysoká téměř 60 metrů a vede na ní 302 schodů.
Roku 1802 byl severně od Valtic na Liščím vrchu postaven zámeček Belveder, který sloužil jako bažantnice. V interiérech se nacházela mimo jiného čínská síň. Roku 1928 měl být zámeček přestavěn, ale k úpravám nedošlo.
V letech 1805 – 1806 proběhla výstavba klasicistního Loveckého zámečku, který sloužil jako myslivna. V prvním patře zámečku se nachází lodžie se sloupořadím.
V roce 1809 byl postaven empírový Nový dvůr. Je tvořen obytnými budovami a stájemi a slouží k chovu koní.
Roku 1810 byl vytvořen projekt na výstavbu kolonády na vrcholu jižně od Valtic, který se nazývá Homole nebo také Rajstna. Zdejší kolonáda byla stavěna Aloisem I. a poté jeho bratrem Janem Josefem I. jako vzpomínková stavba. Jelikož práce se vlekly, až nakonec ustaly, zřejmě kvůli nedostatku financí, byla Kolonáda na Rajstně dokončena až roku 1817. Kvůli své poloze prakticky přímo na státní hranici byla Rajstna od roku 1945 po dvě desetiletí nepřístupná a veřenosti byla zpřístupněna až roku 1961. Je ozdobena mnoha sochami a německým nápisem „Syn otci, bratr bratrům.“ a „Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn“.
V letech 1810 – 1812 byl v lužním lese postaven zámeček Lány. Lánský zámeček je empírový, jednopatrový, obdélníkový. Je ozdoben půlkruhovým pavilonem s pilíři. V 60. letech 20. století byl lužní les v okolí zámečku oplocen a nazván obora Soutok. Až do roku 1989 byla obora kvůli poloze u státní hranice nepřístupná.
V letech 1810 – 1812 byl postaven ještě jeden zámeček – Pohansko. Byl zbudován v empírovém slohu a ozdoben arkádami s plastikami. V 50. letech 20. století bylo zjištěno, že se zámeček nachází na místě slovanské osady z 9. století. Od roku 1957 prakticky do současnosti probíhají archeologické průzkumy celé lokality. Slovanská osada měla domy, chlévy, kostel, pohřebiště, stodoly a sýpky. Exponáty z naleziště jsou vystaveny buď přímo venku, nebo v interiérech zámečku Pohansko. V areálu se nachází také lehký objekt vzor 37, zvaný řopík.
Roku 1812 byl postaven Rendez-vous, jinak také Dianin chrám. Je třípatrový a podobný římským vítězným obloukům. V interiérech se nachází sály. Zvenku je chrám ozdoben mnoha sochami.
V roce 1815 byl navržen lovecký Rybniční zámeček. Později byla současně se stavbou Chrámu Tří Grácií postavena postranní křídla zámku, ale ještě před rokem 1840 opět zanikla. Od roku 1928 byl zámeček darován hydrobiologům a ornitologům.
V letech 1817 – 1819 proběhla výstavba Apollonova chrámu. Jednalo se o lovecký zámeček s podobou antického chrámu. Ze zrušeného Chrámu Múz sem byla přemístěna výzdoba. Chrám je zdoben sloupy, zábradlím a točitým schodištěm. Na střeše chrámu je vyhlídka.
V roce 1825 byl postaven Chrám Tří Grácií. Jedná se o půlkruhovou klasicistní kolonádu s dvanácti sloupy a sochami, v jejíž interiérech se nachází sál s mozaikovou podlahou. Před kolonádou se nachází sousoší tří antických bohyní Afrodity, Artemis a Athény vytesané sochařem Leopoldem Fischerem z jednoho kusu kamene.
V letech 1826 – 1827 byl na státní hranici mezi Moravským markrabstvím a Dolním Rakouskem postaven klasicistní Hraniční zámeček. Státní hranice vedla přímo jeho středem. Výstavba byla komplikovaná a obdobně jako v případě Minaretu muselo být podloží zpevněno piloty a trámy. Celé okolí zámku připadlo v roce 1919 nově vzniklému Československu a státní hranici připomíná pouze nápis „Mezi Rakouskem a Moravou“.
V první polovině 19. století proběhla výstavba Maurské vodárny a Římského akvaduktu.
Roku 1855 byla postavena Kaple sv. Huberta zbudovaná v gotickém stylu jako trojboká.
Od roku 1996 je celý areál zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví Unesco.
