Pustevny

V blízkosti první dřevěné radhošťské kaple byla v polovině 18. století pro jistého poustevního zřízena poustevna. Zdejšímu místu se pak začalo říkat Pustevny. Roku 1782 bylo poustevničení zakázáno výnosem císaře Josefa II. Posledním poustevníkem byl pravděpodobně Felix, který ve své poustevně zemřel pravděpodobně roku 1784.
Na konci 19. století se začal rozmáhat turistický ruch a Pustevny měly pro turistiku vynikající umístění. Roku 1884 byl založen spolek Pohorská jednota Radhošť, který začal zpřístupňovat beskydské hory a značit cesty. Od fojtky Malinové z Prostřední Bečvy koupil pozemek v sousedství rozpadlé poustevny. Roku 1891 byla na Pustevnách postavena první útulna pro turisty, která se začala nazývat Pústevňa. Hned o tři roky později byla postavena druhá útulna Šumná. Ani druhá stavba však nebyla schopna pokrýt nároky tehdejšího turistického ruchu. Spolek se tehdy obrátil na stavební kancelář Michala Urbánka, pro kterou pracoval slovenský architekt Dušan Jurkovič. Ten pak naprojektoval ve slohu lidové secese dvě útulny. Inspiraci hledal v lidových stavbách Valašska i slovenského Kysucka. Stavbu řídil stavitel Michal Urbánek ze Vsetína. Jedna z útulen byla pojmenována Libušín, druhá Maměnka, což znamená „zrozená z lásky k vlasti a duše lidu kéž útulkem jest a potěchou lidem dobré vůle“. Obě útulny byly zpřístupněny roku 1899. Na výzdobě Libušína se podílel i malíř Mikuláš Aleš, podle jehož kreseb malíř Karel Štapfer vymaloval interiéry stavby.
První světová válka způsobila pokles zájmu o turistiku, ale ihned po jejím skončení byl na Pustevnách postaven hotel Tanečnica. Stavba tohoto horského hotelu byla dokončena roku 1926 a o dva roky později zde přenocoval dokonce i československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Byl také postaven skokanský můstek, na kterém se v roce 1928 konaly první závody ve skocích na lyžích. V roce 1932 zvýšil ubytovací kapacitu nově postavený hotel Radegast. Nebyl však postaven na Pustevnách, ale v blízkosti vrcholu Radhoště. Pod kaplí na Radhošti tehdy stála další útulna. Za 2. světové války byly v útulnách na Pustevnách ubytování příslušníci německé Hitlerjugend a maďarských asistenčních oddílů. Jejich přítomnost zasadila útulnám tvrdou ránu. Byly tak zpustošeny, že spolek Pohorská jednota Radhošť tehdy vážně uvažoval o zbourání staveb, jelikož bylo zjištěno, že nosné konstrukce vyžadují rozsáhlou opravu. Dušan Jurkovič byl roku 1946 jako první architekt jmenován národním umělcem. Ačkoli mu bylo již téměř 80 let, přijel roku 1947 na Pustevny, za zachování útulen se přimluvil a navrhl plán záchrany objektů. V té době byl na Pustevnách byl v provozu jen hotel Tanečnica a fungoval také hotel Radegast pod vrcholem Radhoště. Spolek byl však roku 1948 násilně rozpuštěn a objekty na Pustevnách začal využívat státní podnik Valašské hotely a restaurace. Útulny se tak dostávaly do stále horšího stavu. V 60. letech proběhly menší opravy, které však chátrání staveb nezastavily.
V 80. letech 20. století musel být provoz v útulnách zcela zastaven. Teprve roku 1985 se objevily první myšlenky na kompletní rekonstrukci staveb. Hned v roce 1986 bylo vydáno stavební povolení, ale kvůli nedostatku finančích prostředků byla oprava roku 1990 zastavena. Roku 1994 stavební úřad označil stav útulen jako havarijní a nařídil zabezpečovací práce. V roce 1995 proběhl bezúplatný převod areálu Pusteven z Valašských hotelů a restaurací na Valašské muzeum v přírodě. Areál Pusteven byl nařízením vlády prohlášen Národní kulturní památkou. V Bratislavském archivu byly nalezeny Jurkovičovy plány, podle kterých mohla být roku 1996 zahájena rekonstrukce Valašské zvonice a Libušína. Brzy započala také rekonstrukce Maměnky. K nátěrům a malbě ornamentů v exteriérech mohla být používána pouze speciální barva od akademického malíře Jana Knora z Brna, která se může používat při velmi specifických klimatických podmínkách, které jsou na Pustevnách vzácné, proto byly restaurátorské práce závislé na počasí. Interiéry Libušína byly vymalovány modře a obnovena byla také původní výmalba fresek a sgrafit. Zhotoveny byly dokonce i tři secesní lustry, které podle Jurkovičova návrhu nebyly původně zhotoveny. U Maměnky bylo nutné zpevnit základy stavby a vyměnit některé shnilé části venkovních roubených stěn. Veškeré zařízení bylo opraveno, v krajním případě vyrobeno nové podle původního originálu. Opravy proběhly v souladu s tehdejší stavební technologií. V roce 1999 byla slavnostně zpřístupněna Valašská zvonice i zrekonstruovaná restaurace Libušín.
Roku 2003 byl otevřen také hotel Maměnka, ve kterém se nachází 11 luxusních pokojů s vlastním sociálním zařízením.
Areál pusteven v současnosti zahrnuje objekty Libušín, Maměnka, Pustevenka a Valašská zvonice. Několik set metrů od těchto staveb se nachází také altán Cyrilka, z nějž je na všechny objekty skvělý výhled.