2018-12-08 - 2018-12-09 - Portugalsko, Lisabon

Obsah

Úvod, přípravy

Koncem června 2018 se objevily letenky do portugalského Lisabonu za relativně příznivé ceny. Dvě zpáteční letenky vycházely na 272 EUR, což byla, s ohledem na to, že šlo o čistě víkendový termín, dobrá cena.

8. 12. 2018 - Odlet z Prahy do Lisabonu, Belém a Lisabon

Ranní vstávání ve 3:25 nebylo zrovna to, na co jsme se těšili :-). Na letiště jsme dorazili cca na 5:00. Nástup do letadla měl být v 5:30, odlet v 6:00.

Odlétali jsme na čas. V letadle jsme dostali malé občerstvení, zaujaly nás hlavně papírové kelímky na nápoje s lisabonskými motivy.

Naše první kroky po příletu vedly pro Lisboa Card, které Miki několik dní před odletem koupil – jednu za 32 EUR.

Z letiště jsme jeli rovnou do Belému. Z vlaku jsme omrkli most Ponte 25 de Abril a od stanice vlaku zamířili k Padrao dos Descobrimentos, tedy Památníku objevitelů. Od něj byl na most hezčí výhled. Samotný památník je takový typicky „budovatelský“, takže jsme si ho prohlédli, ale moc se u něj nezdržovali.

O kus dál totiž stojí Torre de Belém, Belémská věž. Opevněná věž ze začátku 16. století, která ale sloužila primárně jako maják. Je v pozdně gotickém slohu a gotiku já můžu, takže jsem si prolézání různých průchodů vyloženě užila :-).

O slovo se hlásil hlad a žízeň, takže jsme se přesunuli do nedalekého supermarketu. A tam zakoupili, mimo jiného, naše první Pastéis de nata. Taková lahoda…

Tramvají jsme popojeli o kus dál k Mosteiro dos Jerónimos (Klášter jeronymitů). Do přilehlého katolického kostela Igreja Santa Maria de Belém se stála dlouhá fronta, ale do kláštera jsme se dostali hravě a lidí v něm bylo pomálu. Má krásné vnitřní atrium a zdobené balkóny po jeho obvodu.

Ulicí Rua de Belém jsme došli až k muzeu kočárů – Museu Nacional dos Coches. Neměli jsme v plánu se tam extra zdržovat, ale čas jsme měli a některé kočáry byla neskutečná umělecká díla.

Vlakem jsme se přesunuli do centra Lisabonu. Hned u nádraží se nachází Mercado da Ribeira, plné tradičních výrobků a hlavně restaurací. Neodolali jsme a v jedné z nich jsme si dali chobotnicový předkrm, naprosto výtečnou chobotnici s bramborovou kaší a Miki pivo.

S nacpaným břichem jsme konečně zamířili na obhlídku města. Ulicí Rua Nova do Carvalho jsme došli až k palácům Administração Central da Marinha a Doca Seca. Pokračovali jsme po promenádě a chvíli obdivovali chlápka, co na pláži z kamenů stavěl vysoké věže.

Došli jsme až k Cais das Colunas. Jeho mramorové schody sloužily jako významný vstup do města, který se využíval pro královské návštěvy. V dnešní době už je jen obsypané turisty.

Hned vedle se nachází náměstí Praça do Comércio a monumentální Arco da Rua Augusta (Vítězný oblouk). Odskočili jsme si do nedaleké uličky Rua dos Bacalhoeiros k domu Casa dos Bicos Fundaçao Jose Saramago, ve kterém se nachází expozice o spisovateli José Saramagovi. Ten je dodnes jediným portugalským nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Pak jsme se vrátili k Arco da Rua Augusta a vylezli jsme na jeho vrchol. Byl z něj moc pěkný výhled v podstatě na všechny strany, takže jsme si to tam dost užili.

A pak jsme se přesunuli ke slavnému výtahu Elevador de Santa Justa, kde jsme se, asi dost nerozumně, postavili do dlouhé fronty. Ta vůbec neubývala, protože výtah má malou kapacitu, kterou snad ani nenaplňovali. Když jsme ale konečně přišli na řadu, bylo nás v kabině docela hodně. Fronta byla daná hlavně tím, že jezdila jen jedna kabina výtahu.

Z vyhlídkové terasy nad výtahem byl zase moc pěkný výhled. Hlavně tedy na přilehlý částečně zbořený Convento do Carmo. Ale třeba i na hrad na kopci.

Okolo Convento do Carmo jsme přes náměstí Praça Luís de Camoes pokračovali do čtvrti Bairro Alto. Trochu jsme prochodili různé uličky a nakonec zakotvili u jedné z tradičních lisabonských lanovek Elevador da Bica. Mohli jsme se s ní svézt, ale nijak by nám to nepomohlo, tak jsme pokračovali pěšky.

To lanovkou Elevador da Glória, která jezdí k vyhlídce Miradouro de São Pedro de Alcântara, už jsme se svézt plánovali, ale zase nám ujela před nosem, tak jsme šli pěšky.

Takže nakonec jsme jeli až tou třetí – Elevador da Lavra. Vyvezla nás k vyhlídce Miradouro de Sao Pedro de Alcântara, kterou jsme ještě stihli za světla. Výhled ale byl ze všech dnešních vyhlídek nejhorší, tak jsme se tam moc nezdržovali a lanovkou se zase vrátili zpět.

Ulicí Avenida da Liberdade jsme zamířili k náměstí Praça Marques de Pomba. U něj leží park Parque Eduardo VII., který se v předvánočním čase využívá pro konání vánočních trhů. Na těch bylo vidět, že nemají v Lisabonu zrovna velkou tradici. Ale měli pečené kaštany, na které jsem dostala chuť. A dobře jsem udělala, protože chutnaly úplně jinak, než u nás, v Německu, Rakousku…

Pak už jsme zalezli do metra a dojeli k ubytování, které jsme měli zajištěné v hostelu Mini Hostel in Lisbon. Pokojík útulný, s vlastní sociálkou, víc jsme nepotřebovali. Jen v něm byla tradiční jižanská zima. Nechápu, proč jihoevropani plošně ignorují existenci chladných měsíců, domy nezateplí, okna neutěsní, topení občas ani nenainstalují.

Ještě jsme si došli na nákup pro něco k večeři a snídani na zítřek a po (teplé) sprše a jídle jsme šli spát.

9. 12. 2018 - Sintra a Lisabon, odlet z Lisabonu do Prahy

Dneska jsme si mohli přispat až do 5:30 :-). Po ranních přípravách jsme vyrazili pěšky na vlakové nádraží. Tam jsme na nádraží při čekání na vlak posnídali a vlakem v 6:45 zamířili směr Sintra. Cesta utekla rychle, přijeli jsme tam asi v 7:25.

Došli jsme k místnímu národnímu paláci (Palácio Nacional de Sintra) a pokračovali ke Quinta da Regaleira. Cestou jsme míjeli řadu krásných jižanských domů i tradičních kachličkových cedulí.

U Quinta da Regaleira jsem zjistila, že Miki plánující itinerář jí nevěnoval dostatečnou pozornost. Nejen, že je to UNESCO, ale podle fotek opravdu stojí za návštěvu. Takže jsme se rozhodli vynechat návštěvu zdejšího hradu a později se sem vrátit.

Za Quinta da Regaleira nás čekalo více než dvoukilometrové stoupání k Palácio da Pena. Trochu jsem se ho bála, ale nebylo nijak strmé a docela rychle to uteklo. Cestou bylay výhledy nejen na palác, ale i nedaleký hrad Mouros.

Podle informací na internetu jsme mysleli, že budou otevřené alespoň přilehlé zahrady paláce, ale bohužel nebyly. Okolo hradu Castelo dos Mouros jsme pak zase pomalu sestupovali do města. Cestou jsme objevili spoustu zajímavých zákoutí včetně různých herních prvků rozprostřených v parku.

Vrátili jsme se zpátky ke Quinta da Regaleira. Bohužel jsme tam nestlhli dorazit s otvírací dobou. Za 9,60 EUR jsme koupili dvě vstupenky a rovnou se zeptali na cestu k nejslavnější zdejší stavbě, k Poço Iniciático. Vzali jsme to vzhůru do kopce hodně svižně, takže jsme cestou předběhli několik lidí, kteří se zdržovali u různých staveb. Díky tomu jsme byli u Poço Iniciático jako první a měli prvních několik minut jen pro sebe. Když se tam objevili další lidi, sestoupili jsme dolů a začali prozkoumávat přilehlé chodby.

A pak jsme vyrazili na obhlídku celého zbylého areálu. Našli jsme spoustu různých věží, mostů, tunelů a chodeb, jezírek a krásných zákoutí. Na závěr jsme okoukli palác v dolní části a vyrazili na nádraží. Nakonec jsme tam strávili skoro 2 hodiny.

Cestou navigoval Miki, takže jsme si trochu zašli a nakonec to vypadlo, že už vlak ani nestihneme. Ale vzali jsme to poklusem a do vlaku zapadli asi dvě minutky před odjezdem. Občas se mi fakt vyplácí, že jsem kdysi začala pravidelně běhat :-).

Cestou do Lisabonu jsme z vlaku obhlédli akvadukt a z nádraží pak vyrazili směrem k náměstí Praça Rossio a odtud na tramvajovou zastávku. Na tu nejtradičnější linku se stála strašná fronta, ale dalo se svézt i jinou, čehož jsme využili. A byl to rozhodně zajímavý zážitek. Tramvaj má otevřená okna, projíždí uzoučkými uličkami, stačí natáhnout ruku a dotknout s fasády domů nebo se vyklonit z okýnka a bouchnout se do hlavy o dopravní značku :-). Nezkusila jsem tedy ani jedno :-).

Nahoře na kopci jsme vystoupili. Naše první cesta vedla do kostela Igreja de Santo António de Lisboa (Sé de Lisboa). Odtud jsme pokračovali k vykopávkám Museu do Teatro Romano, zastavili jsme se na vyhlídkách Miradouro de Santa Luzia a Miradouro das Portas do Sol.

Různými uličkami jsme se propletli až k Castelo de S. Jorgem. Z hradu byl moc pěkný výhled na město. Areál je obrovský, takže jsme tam nakonec strávili přes hodinu.

Když jsme z hradu odešli, navštívili jsme Igreja e Convento da Graça a omrkli také Igleja de Sao Vicente de Fora. Tam ale chtěli dost vysoké vstupné, takže jsme nakonec návštěvu vyhodnotili jako zbytečnou a pokračovali jsme k Panteonu.

Ten jsme si prohlédli i uvnitř a vystoupali jsme až na jeho střechu. Nedaleko panteonu je nádraží, u kterého jsem si koupila další sáček pečených kaštanů, a došli jsme na nádraží. Vlakem jsme dojeli do stanice Oriente.

Tam jsme po promenádě Passeio das Tágides došli k věži Torre Vasco da Gama, omrkli jsme lanovku Telecabine Lisbon a také most Ponte Vasco da Gama.

Pak už byl čas přesunout se na letiště. Dorazili jsme tam asi v 18:30, hodinu před odletem letadla. Trochu jsme si prohlédli letiště a u gate jsme povečeřeli. Odlet byl plánován na v 19:30, což docela odpovídalo. V Praze jsme přistáli před půlnocí. Odtud zbývalo přesunout se domů.