Zlatá Koruna

Klášter Zlatá Koruna leží nedaleko hlavní silnice spojující České Budějovice a Český Krumlov ve stejnojmenné obci, která se rozprostírá v zákrutě řeky Vltavy.

Roku 1263 povolal český král Přemysl Otakar II. na území Zlaté Koruny cisterciáky z Rakouska, aby zde založili klášter nazvaný Svatá Trnová Koruna. Král se založením kláštera snažil posílit svůj vliv proti rodu Vítkovců, kteří tehdy vlastnili rozsáhlé statky v okolí. V 60. nebo 70. letech 13. století byla zahájena výstavba klášterního kostela a poté také jeho příčná loď, presbytář a trojlodí. Roku 1276 Vítkovci klášter zničili. Král Václav II. ho obnovil a díky darům se klášter rychle rozrůstal i co do velikosti pozemků.

Jak se majetek kláštera zvětšoval, došlo ke změně jeho názvu na Zlatá Koruna. Na počátku století byla zahájena výstavba severního křídla konventu. V roce 1315 klášteru daroval majetek Bavor III. z Bavorova, který byl za tento skutek po své smrti v klášteře pohřben. Ve 2. čtvrtině 14. století byla ke kostelu přistavěna čtvrtá loď. Roku1354 byl klášter poškozen požárem. Kolem roku 1370 byla postavena kaple Andělů strážných. V polovině 14. století byla zakončena výstavba konventu. Během 14. století byl dokončen také klášterní kostel a okolní budovy. V roce 1387 se v klášteře s jistotou nacházela opatská kaple.

V roce 1420 byl klášter dvakrát napaden husitskými vojsky, která ho vypálila, a mniši ho museli opustit. Dokonce se zřítila část klenby klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Majetku se při druhém vpádu zmocnil Oldřich II. z Rožmberka. Mniši se do kláštera vrátili roku 1437, ale na jeho opravu neměli finance a Rožmberkové se ho odmítali vzdát. Roku 1493 král postoupil klášter Rožmberkům do dědičné správy a předal jim patronátní práva.

Počet mnichů v klášteře postupně klesal a v polovině 16. století proto Rožmberkové chtěli klášter zrušit.

Na počátku 17. století byla zahájena úprava malého konventu. V roce 1601 prodal Petr Vok z Rožmberka majetek císaři Rudolfu II. Roku 1622 daroval Ferdinand II. majetek Janu Oldřichovi z Eggenberku. Za třicetileté války v klášteře pobývala vojska a úpravy kláštera se zastavily. Po skončení války se však klášter začal rozvíjet a probíhaly barokní opravy. V roce 1661 byla dokončena oprava malého konventu, v letech 1661 – 1668 nechal opat Bernard Pachmann opravit klášterní kostel, který získal novou klenbu, ale přišel o svou čtvrtou loď. V následujících třech letech za opata Matěje Aleše Ungara byly opravy dokončeny a proběhla také oprava velkého konventu.

Ve 2. polovině 18. století nechal opat Buhumír Bylanský vyzdobit klášter v rokokovém stylu a dal upravit zahrady, dal zde zbudovat bažantnici, hvězdárnu, skleník a voliéry, pěstoval nové plodiny a sázel nové stromy. Roku 1785 vydal císař Josef II. zrušovací dekret, který chod kláštera zastavil. Roku 1786 mniši klášter opustili. V roce 1787 areál kláštera koupil rod Schwarzenberků, kteří ho využívali k průmyslovým účelům.

V klášteře byla výrobna hedvábí, později kartounka a výrobna sukna. Ve 2. polovině 19. století se v klášteře nacházela dokonce slévárna a strojírna a docházelo k devastaci klášterních budov. Postupně zanikla část západního křídla konventu, studniční kaple i část kaple Andělů strážných.

V roce 1909 byl průmyslový provoz zastaven a roku 1938 byla zahájena rekonstrukce budov. Ta probíhala i v průběhu 2. světové války. Roku 1940 však byla Zlatá Koruna Schwarzenberkům zkonfiskována a v roce 1948 se klášter stal majetkem státu. Od roku 1979 spravovala Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích. Roku 1995 byla Zlatá Koruna prohlášena Národní kulturní památkou. V roce 2000 se správcem stal Národní památkový ústav v Českých Budějovicích.

Dominantou celého klášterního areálu je kostel Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému z východu přiléhají budovy a tvořící takzvaný Rajský dvůr. V budovách se nachází Křížová chodba a Kapitulní síň. Centrum celého areálu tvoří Malý konvent a k němu ze západu přiléhající Kaple andělů strážných. Na severovýchodě areálu stojí budova opatství.