Doksany

Obec Doksany se nachází asi 14 kilometrů jižně od Litoměřic. V její jihovýchodní části se při rameni Ohře nachází ženský premonstrátský klášter.
První historická zmínka o Doksanech se týká založení kláštera premonstrátek českým knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou v letech 1144 – 1145. Byl podřízen klášteru na Strahově. Název Doksany vznikl ze slova dokz, což znamená tekoucí vody nebo močál. Dle historických záznamů název odpovídá podobě okolí v době středověku. Roku 1164 byl z Doksan založen také klášter v Krakově.
Klášteru patřila ves Mury, která se nacházela výše po proudu řeky Ohře. Král Přemysl Otakar I. povýšil Mury roku 1220 na město. V Doksanském klášteře pobývala dokonce i Anežka, dcera krále Přemysla Otakara I.
Roku 1432 přišla silná povodeň a smetla ves Mury, ze které zbyl pouze kostelík, myslivna, rybárna a dva domy. Všichni lidé přišli o majetek a mnoho lidí zahynulo.
Ve 2. polovině 17. století byla zahájena barokní přestavba celého klášterního komplexu.
Ačkoli klášter potkal rozkvět i úpadek, bohatství i vbudovat, povodně, požáry či války, největší ránu mu roku 1782 zasadil císař Josef II., který klášter zrušil. O přístřeší tak přišlo 49 sester. Ten byl pak využíván jako nemocnice či kasárna. Roku 1790 byl areál prodán kněžně Tereziii Poniatoveské, která obytné budovy kláštera upravila na panské sídlo. Budovy tak dostaly charakter zámku, který se nazýval Terespol. V roce 1797 panství koupil Jakub Wiemmer, který v přestavbě zámku pokračoval.
Roku 1804 byly Doksany prodány Janu Antonínu Lexovi z Ahrentalu. V roce 1888 zanikl zámek Terespol.
Potomci Jana Antonína vlastnili Doksany až do roku 1948, kdy panství připadlo státnímu statku v Roudnici. Po roce 1989 se přihlásilo několik sester, které chtěly žít úzce kontemplativním životem. Roku 1997 klášter na Strahově zakoupil od státu severní část bývalého konventu. Otec opat Michael Pojezdný požádal kanonii v Krakově o pomoc s obnovou mateřského kláštera. Již 31. ledna 1998 v prozatímní budově doksanské fary zahájily život 4 sestry. V prosinci téhož roku byly zahájeny základní práce v zakoupené části objektu.
V prosinci 2002 byly dokončeny základní stavební práce a křídlo mohlo začít sloužit sestrám. V lednu roku 2003 se z fary komunita přemístila do opravené části a 31. ledna téhož roku proběhlo slavnostní posvěcení.
Do areálu se vstupuje vstupní bránou. Na prvním nádvoří se vpravo nachází budovy bývalé hospodářské správy kláštera, ve kterých nyní sídlí farní úřad. Na nádvoří se nachází také morový sloup z roku 1684. První a druhé nádvoří odděluje dvoupatrová budova prelatury, která sloužila jako obydlí probošta a později vlastníka zámku. Průjezdem v prelatuře se vstupuje na 2. nádvoří, na kterém se nachází mariánské sousoší z roku 1744. Jsou z něj dobře vidět zazděné arkády v 1. patře prelatury. Nádvoří je zleva uzavřeno budovou refektáře, zepředu budovou konventu a zprava klášterním chrámem. Refektář je bývalá jídelna a v budově konventu se nacházel klášterní archiv. V klášterním chrámu Narození Panny Marie se z 12. století dochovala románská krypta pod střední lodí a velké zbytky zdiva. Chrámu dominuje vysoká barokní věž, dvě čtyřboké věže a barokní kopule nad středem kostela. V areálu kláštera se nachází ještě malé třetí nádvoří. Areál je z jihu a západu obklopen barokními zahradami a anglickým parkem.
V obci se v minulosti nacházel také hostinec, což je dnešní č. p. 3. Také zde byla kovárna, dnešní č. p. 8. Přes Doksany vedla také obchodní cesta. Dříve v okolí byly četné lesy, z nichž se dodnes dochoval zbytek lužného lesa, který se dnes nazývá Loužek. Do mlýnského náhonu kolem něj protéká slepé rameno řeky Ohře a parkem se opté vrací k řece. Vlévá se do ní u britanského mostu. V lese hnízdí havran černý, proto bývá také nazýván Havraník.